ECLI:CZ:US:1996:4.US.77.96
sp. zn. IV. ÚS 77/96
Usnesení
IV. ÚS 77/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 25. března 1996 ve věci ústavní stížnosti V., proti rozhodnutím O.ú. ve S., ze dne 18. 12. 1995, čj. OÚ 65/95, a O.Ú. v H.K., referátu regionálního rozvoje, ze dne 20. 1. 1996, čj. RR3/34/96, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím O.ú. a O.Ú., referátu regionálního rozvoje, stěžovatel uvádí, že O.Ú., jako odvolací orgán, svým rozhodnutím, jímž potvrdil rozhodnutí O.ú., porušil základní ústavní práva a svobody všech fyzických společníků stěžovatele, a to zejména svobodu činit to, co není zákonem zakázáno, zaručenou článkem 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a právo podnikat, zaručené článkem 26 odst. 1 Listiny. O.Ú. opírá své rozhodnutí o skutečnosti nesouvisející s vyhláškou
IV. ÚS 77/96
Ministerstva kultury ČR č. 117/1991 Sb., o pořádání veřejných produkcí, a ve svém řízení postupoval v rozporu s ustanoveními správního řádu. Z uvedených důvodů proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, v němž vysloví, že napadenými rozhodnutími byla porušena ustanovení článku 2 odst. 2 a odst. 3, jakož i článku 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a aby tato rozhodnutí byla zrušena.
Stěžovatel pomíjí ve své ústavní stížnosti tu základní skutečnost, že vydaná správní rozhodnutí podléhají soudnímu přezkumu podle části páté o. s. ř., týkající se správního soudnictví, nejde-li o taková rozhodnutí, jež podle ustanovení §248 o. s. ř. jsou z přezkoumávání soudem vyloučena. V projednávané věci došlo, jak Ústavní soud zjišťuje z rozhodnutí O.ú. v H.K., referátu regionálního rozvoje z 20. 1.1996, čj. RR3/34/96, k povolení obnovy řízení a k provedení nového řízení ve smyslu §64 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád). Nejde tedy o případ rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí návrhu na obnovu správního řízení, kteréžto rozhodnutí je procesní povahy, a jako takové nemůže být ve smyslu ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř. přezkoumáváno soudem (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze z 29. 8. 1994, 7 A 32/94, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42/1995). Za tohoto stavu věci je tedy ústavní stížnost nepřípustná, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. f) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 25. března 1996
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj