ECLI:CZ:US:1996:4.US.95.96
sp. zn. IV. ÚS 95/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 10. června 1996 v senátě ve věci ústavní stížnosti 1) J. B., 2) ing. F. B., obou zastoupených advokátem JUDr. L. P. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 1996, čj. 30 Ca 374/94-13, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a vedlejších účastníků 1) Okresního úřadu v Kroměříži, okresního pozemkového úřadu, 2) města Kroměříž takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 2. 1996, čj. 30 Ca 374/94-3, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu rozhodnutí
Okresního úřadu Kroměříž, okresního pozemkového úřadu, ze dne 18.
10. 1994, čj. PÚ 1262/92/2-HL, o tom, že stěžovatelé nejsou
vlastníky nemovitostí v k. ú. Kroměříž, ve výroku tohoto
rozhodnutí blíže uvedených, stěžovatelé uvádějí, že napadeným
rozsudkem došlo k porušení článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2
Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále
článku 90 Ústavy ČR. Ačkoli totiž stěžovatelé v předmětném
restitučním řízení opírali restituční titul o ustanovení §6 odst.
1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších
předpisů, rozhodl krajský soud, aniž by nařídil jednání. Krajský
soud dospěl, mimo jiné, k závěru, že stěžovatelé neuvedli žádné
konkrétní okolnosti, z nichž by bylo možno usoudit na stav tísně,
tento závěr však nemá oporu v obsahu správního spisu. Stav tísně
totiž stěžovatelé podrobně rozvedli v písemném podání ze dne 17.
1. 1994 a právě s ohledem na toto jejich vyjádření jim v rámci
ústního jednání před krajským soudem měla být poskytnuta možnost
prokazovat i fakt jejich politické perzekuce a situaci, v níž
předmětná kupní smlouva byla uzavírána. Z uvedených důvodů
navrhují proto stěžovatelé zrušení napadeného rozhodnutí.
Účastník Krajský soud v Brně ve vyjádření předsedy senátu
uvedl, že je nepochybné, že správní orgán vycházel ze spolehlivě
zjištěného skutkového stavu, a protože šlo jen o posouzení právní
otázky, postupoval krajský soud v souladu s ustanovením §250f o.
s. ř., rozhodl-li o žalobě bez jednání. Z uvedených důvodů navrhl
proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastník Okresní úřad v Kroměříži, okresní pozemkový
úřad, uvedl, že se ztotožňuje s napadeným rozhodnutím krajského
soudu.
Vedlejší účastník město Kroměříž uvedl, že vzhledem k tomu,
že stěžovatelé neuplatnili v řízení před správním orgánem a ani
v návrhu na přezkoumání správního rozhodnutí žádné nové důkazy,
týkající se prokázání tísně, která společně s nevýhodnými
podmínkami musí být současně splněna pro posouzení neplatnosti
kupní smlouvy, rozhodoval krajský soud v dané věci oprávněně bez
nařízení jednání.
Vedlejší účastník Pozemkový fond ČR se postavení vedlejšího
účastníka vzdal.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není
soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy,
a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad
jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve
shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní
soud z obsahu spisu 30 Ca 374/94 Krajského soudu v Brně, že tento
soud se zabýval otázkou tísně ve smyslu ustanovení §6 odst. 1
písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů
k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších
předpisů, a ve svém rozhodnutí poukázal na to, že navrhovatelé
neuvedli žádné konkrétní okolnosti, z nichž by okresní pozemkový
úřad mohl dovozovat, že kupní smlouva byla uzavřena v tísni,
a proto nepovažoval za nutné prováděti k tomuto bodu potřebné
dokazování. Okresnímu pozemkovému úřadu nelze tedy vytknout
nedostatky ve zjišťování skutečného stavu věci, a také krajský
soud je shodného názoru, že v projednávané věci stav tísně při
uzavírání kupní smlouvy zjištěn nebyl. Z obsahu spisu Okresního
úřadu v Kroměříži, okresního pozemkového úřadu, sp. zn. PÚ
1262/92/2, je však patrno, že již v řízení před správním orgánem
se stěžovatelé stavu tísně s odkazem na konkrétní okolnosti
dovolávali. Tato skutečnost vyplývá z jejich podání ze dne 17. 1.
1994, v němž tvrdí, že ještě před uzavřením kupní smlouvy OSP
vstoupil naprosto neprávním způsobem na jejich pozemek, neboť
buldozerem zničil plot i zbývající část zahrady, a to v situaci,
kdy stěžovatelka J. B. již nemohla projevit "občanskou statečnost"
a nepodepsat smlouvu, protože statečnost, jakou projevila při
nátlaku ke vstupu do strany, vedla k tomu, že po odmítnutí podpisu
přihlášky s ní byl rozvázán pracovní poměr. V obdobné situaci byl
i stěžovatel ing. F. B., kterému bylo zakázáno publikovat vědecké
práce i výjezd do ciziny. Tato tvrzení stěžovatelů správní orgán
vůbec nezkoumal, a již proto lze stěží mít za to, že vycházel ze
spolehlivě zjištěného skutkového stavu. Jak správní orgán, tak
i krajský soud, sice interpretovaly pojem tísně, nicméně nikoli
způsobem, který by reflektoval specifickou povahu restitučních
předpisů. Jak totiž Ústavní soud konstatoval již ve svém nálezu
z 24. 5. 1994, publikovaném pod č. 131/1994 Sb., protiprávnost,
vedoucí k restituci, nutno interpretovat výlučně v návaznosti na
účel zákona, a proto i pojem tísně je třeba vykládat v souvislosti
s politickým nátlakem, spojeným s obdobím let 1948 - 1989. Jakkoli
je tedy nepochybné, že v uvedeném období byl uzavřen nespočet
smluv zcela se vymykajících z rámce restitučních předpisů, třeba
moment tísně zkoumat i z výše uvedeného pohledu, vnášejícího
otázku, zda k uzavření kupní smlouvy došlo i v projednávané věci
za okolností, obvyklých v každém právním státě. Vzhledem k tomu,
co bylo uvedeno, šlo tedy stěží o jednoduchý případ, opravňující
krajský soud k rozhodnutí bez nařízení jednání ve smyslu
ustanovení §250f o. s. ř. (Obdobně uvažoval Ústavní soud
i v nálezu sp. zn. II. ÚS 75/94, uveřejněném pod č. 48 ve svazku
2 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR.)
Protože tedy rozhodnutím krajského soudu došlo k porušení
článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny, jakož i článku 90
Ústavy ČR, Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl a napadené
rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 10. června 1996