Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 17.09.1996, sp. zn. Pl. ÚS 33/95 [ nález / KLOKOČKA / výz-2 ], paralelní citace: N 77/6 SbNU 51 [ 260/1996 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1996:Pl.US.33.95

sp. zn. Pl. ÚS 33/95 Nález Plénum Ústavního soudu České republiky rozhodlo dne 17. září 1996 o návrhu přednostky Okresního úřadu Znojmo JUDr. M. Ř. na zrušení obecně závazné vyhlášky města Znojma č. 35/1995, o jazykovém provedení firemních označení a nápisů na území města Znojma, ze dne 7. 2. 1995, a to se souhlasem účastníků řízení bez ústního projednání věci, takto: Vyhláška města Znojma č. 35/1995, o jazykovém provedení písemných označení a nápisů na území města Znojma, přijatá Městským zastupitelstvem ve Znojmě s účinností ode dne 23. 2. 1995, se zrušuje dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: I. Dne 25. 10. 1995 obdržel Ústavní soud České republiky návrh přednostky Okresního úřadu Znojmo JUDr. M. Ř. na zrušení obecně závazné vyhlášky města Znojma č. 35/1995, o jazykovém provedení označení firemních nápisů na území města Znojma. Vyhláška, přijatá Městským zastupitelstvem ve Znojmě dne 7. 2. 1995, byla vyvěšena ode dne 8. 2. 1995 do 23. 2. 1995, účinnosti nabyla dne 23. 2. 1995. V textu vyhlášky je uvedeno: "V y h l á š k a č. 35/95 O jazykovém provedení firemních označení a nápisů na území města Znojma Městské zastupitelstvo Znojmo podle §§16 a 36 odst. 1 písm. g) zákona č. 367/1990 Sb. ve znění zákona č. 410/1992 Sb. o obcích, schválilo na svém zasedání dne 7. února 1995 tuto vyhlášku : §1 Veškeré firemní označení a nápisy na území města musí být v českém jazyce a označeny českým názvem. Pokud bude označení firmy nebo nápis cizojazyčný, musí být umístěn až za (pod) nápisem (označením) českým a to v nejvýše poloviční velikosti a méně výrazně barevně než název (označení) český. §2 Grafická úprava nápisů a firemních označení musí odpovídat charakteru objektu a prostředí, kde je umístěna. §3 Znění cizojazyčného textu musí být navrženo a zkontrolováno úředním překladatelem z důvodu eliminace gramatických chyb. §4 l) Nedodržení ustanovení této vyhlášky fyzickými osobami se postihuje jako přestupek podle §46 a 48 zákona č. 200/1990 Sb., ve znění změn a doplňků (o přestupcích), nepůjde-li o čin přísněji trestný. 2) Porušení této vyhlášky právnickými osobami lze postihnout dle §50 zákona č. 367/1990 Sb., ve znění zákona č. 410/1992 Sb. (o obcích), uložením pokuty až do výše 100.000 Kč. §5 Z á v ě r e č n á u s t a n o v e n í 1) Touto vyhláškou nejsou dotčeny závazné postupy plynoucí ze zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ani zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. 2) Jazykové provedení firemních označení a nápisů vzniklé před účinností této vyhlášky jsou všechny dotčené subjekty povinny uvést do souladu s ustanovením této vyhlášky na vlastní náklady do 30. 6. 1995. 3) Tato vyhláška nabývá účinnosti 15 dnem následujícím po dni jejího vyhlášení." Následuje podpis zástupce starosty O. M. a podpis starosty města Ing. P. B. Okresní úřad Znojmo podle ustanovení §62 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, v platném znění, pozastavil rozhodnutím ze dne 25. 8. 1995 výkon výše uvedené vyhlášky pro rozpor s citovaným zákonem. Městské zastupitelstvo Znojmo na svém zasedání dne 5. 9. 1995 projednalo pozastavení výkonu předmětné vyhlášky č. 35/1995 a přijalo usnesení, že na své vyhlášce o jazykovém provedení firemních označení a nápisů trvá. Vzhledem k této skutečnosti podala přednostka Okresního úřadu ve Znojmě, na základě ustanovení §64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení napadené vyhlášky. V dopise starostovi města Znojma, jímž se pozastavuje výkon předmětné vyhlášky, je pozastavení odůvodněno tím, že obecně závaznou vyhlášku týkající se označování provozoven není obec zmocněna vydat na základě přenesené působnosti, neboť žádný z předpisů, který se touto problematikou zabývá, ji k tomu nezmocňuje - jde o §7 odst. 3 obchodního zákoníku, č. 513/1990 Sb., §31 odst. 1 a 2 živnostenského zákona č. 455/1991 Sb. a §4 odst. 1 zákona, kterým se stanoví podmínky pro provádění směnárenské činnosti, č. 20/1994 Sb. Avšak nelze tak učinit ani v rámci samostatné působnosti. V tomto směru se odkazuje mylně na nález Ústavního soudu č. 35/1994 Sb., dle něhož je obec údajně oprávněna vydávat obecně závazné vyhlášky ve věcech, které jsou v její samostatné působnosti, jejímž obsahem jsou právní povinnosti pouze v případech uvedených v §14 odst. 1 zákona o obcích. V tomto ustanovení není zakotveno oprávnění obcí ukládat povinnosti ve věci označování provozoven. Z argumentace lze dovodit, že jde patrně o "žďárský" nález sp. zn. Pl.ÚS 5/93. Město Znojmo, zastoupené starostou města, ve svém vyjádření k návrhu na zrušení vyhlášky uvedlo, že město Znojmo je příhraničním městem s velkým množstvím rakouských turistů a z toho důvodu se začaly množit případy, kdy provozovny služeb i výrobní provozovny jsou označovány výhradně německými nápisy a čeští občané tak nejsou dostatečně informováni o poskytovaných službách a v podstatě tak diskriminováni. Vzhledem k tomu, že k tomuto stavu ve městě byla vznesena řada připomínek ze strany občanů, byla přijata předmětná vyhláška. Městské zastupitelstvo pak nesouhlasí s důvody návrhu přednostky Okresního úřadu ve Znojmě, podle kterých není pro vydání takové vyhlášky zákonný podklad. Městské zastupitelstvo nepovažuje ustanovení §14 odst. 1 zákona o obcích za taxativní výčet samostatné působnosti obce. Kromě legislativního vyjádření "deklaratorního" - zřejmě se tím míní: demonstrativního - výčtu slovem "zejména" v ustanovení §14 odst. 1 citovaného zákona, nevylučuje postup města Znojma (dle názoru městského zastupitelstva) ani ustanovení §14 odst. 2 citovaného zákona. Městu Znojmu není znám žádný jiný předpis, který by problematiku upravovanou v napadené vyhlášce obsahoval. Podle názoru města Znojma, vyjádřeného městským zastupitelstvem, tak nelze ustanovení §14 odst. 1 citovaného zákona vykládat restriktivně, v zužujícím významu, ale je třeba hledat cesty tvorby samostatného městského práva, které právě ustanovení §14 odst. 1 a 2 a §16 zákona o obcích umožňují a předpokládají. II. Podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy České republiky rozhoduje Ústavní soud o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich částí. Podle ustanovení čl. 79 odst. 3 orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny. Na základě čl. 104 odst. 3 Ústavy mohou zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Pokud jde o napadenou obecně závaznou vyhlášku města Znojma č. 35/1995, o jazykovém provedení firemních označení a nápisů na území města Znojma, Ústavní soud zjistil, že nevyhovuje výše uvedeným ustanovením Ústavy ČR, neboť ani citovaný zákon o obcích v platném znění, ani živnostenský zákon, obchodní zákoník či zákon o podmínkách pro provádění směnárenské činnosti neobsahují odpovídající zmocnění či oprávnění pro obce k vydání takovéto vyhlášky, ať již v samostatné či přenesené působnosti. Živnostenský zákon i obchodní zákoník ponechávají na úvaze každého podnikatele, jaký okruh zákazníků a jakým způsobem chce v rámci svých zákonných možností oslovit. Podnikatel je přitom zejména povinen, činit právní úkony pod jedním obchodním jménem, které je zapsáno v obchodním rejstříku. Jinak však jsou firemní nápisy a označení součástí nabídky v tržní konkurenci, v níž neplatí princip úředního jazyka. Jak známo, jsou firemní nápisy i novinové inzeráty v cizích jazycích ve světě běžné a také velikost písma těchto nápisů není regulována. Z úvodního ustanovení vyhlášky, které obsahuje odkaz na ustanovení §36 odst. 1 písm. f) [zřejmě omylem je uvedeno písm. g)], dále z ustanovení §16 zákona o obcích a stejně tak i z vyjádření městského zastupitelstva lze dovodit, že vyhláška byla právoplatně přijata městským zastupitelstvem a že se jedná o vyhlášku, která byla vědomě přijata pro oblast samostatné působnosti. To potvrzuje i skutečnost, že vyhlášky v přenesené působnosti může vydávat pouze městská rada a nikoliv městské zastupitelstvo [§45 písm. l) zákona o obcích]. Pokud by se jednalo o přenesenou působnost, nebyl by přednosta okresního úřadu aktivně legitimován k podání návrhu (§62 odst. 2 zákona o obcích) a byl by tudíž dle ustanovení §43 odst. 1 písm d) zákona o Ústavním soudu zjevně neoprávněnou osobou. Avšak za zjevně neoprávněnou osobu k podání návrhu nutno považovat navrhovatele pouze v těch případech, kde při posouzení aktivní legitimace nevzniká žádná pochybnost. Jádro problému spočívá ve vymezení samostatné působnosti obce. Zákon o obcích stanoví velmi obecně v §13 odst. 1, že obec spravuje své záležitosti samostatně. V §14 odst. 1 pak vymezuje demonstrativní výčet věcí, které spadají do samostatné působnosti obce, a to včetně vydávání obecně závazných vyhlášek ve věcech samostatné působnosti. V odst. 2 stanoví rámcově úkoly resp. další úseky této působnosti. V této souvislosti je důležité ustanovení §13 odst. 2 a §16 odst. 2 zákona o obcích, z nichž vyplývá, že obec se při výkonu samostatné působnosti a při plnění úkolů v této oblasti musí řídit zákonem a obecně závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány k jejich provedení. To znamená, že obec při úvahách o vydání obecně závazné vyhlášky v oblasti samostatné působnosti nemůže vycházet jen z demonstrativního výčtu v §14 zákona o obcích. Oblast, kterou může obec samostatně upravit je totiž ještě zúžena o činnosti, které jsou zvláštními zákony svěřeny orgánům státní správy, úseky, které jsou upraveny dalšími správními předpisy, a vůbec o věci upravené jinak předpisy na vyšším stupni normativní hierarchie. Na tomto místě přísluší připomenout některé předchozí nálezy Ústavního soudu, které řešily v principu stejnou problematiku vymezení samostatné působnosti obce. Konkrétně je možno poukázat na nález Ústavního soudu Pl.ÚS 5/93, kde se mimo jiné uvádí, že podle čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mohou být povinnosti ukládány pouze na základě zákona a v jeho mezích a podle čl. 2 odst. 3 nesmí být nikdo nucen činit, co zákon neukládá. Z těchto ustanovení pak je nutno pro oblast působnosti obce učinit závěr, že v případech, kdy obec vystupuje jako subjekt určující pro občana povinnosti jednostrannými příkazy a zákazy, platí uvedená ustanovení Listiny základních práv a svobod. Obec tudíž může vydávat obecně závazné vyhlášky, jejichž obsahem jsou právní povinnosti, jen na základě a v mezích zákona. K vydání obecně závazné vyhlášky, jejímž obsahem jsou právní povinosti, je proto obec oprávněna jenom v případě výslovného zákonného zmocnění. Z výše uvedeného vyplývá, že že výčet uvedený v §14 odst. 1 zákona o obcích, v platném znění, je nutno s ohledem na zákonné zmocnění k vydání obecně závazných vyhlášek obcí interpretovat restriktivně. Jeho demonstrativní dikci, a stejně tak i všeobecnost vymezení samosprávné působnosti obce obsažené v §14 odst. 2 zákona o obcích, je nutno vztáhnout pouze na tu samosprávnou působnost obce, ve které obec nevystupuje jako subjekt, určující pro občana povinnosti jednostrannými zákazy a příkazy. V tomto smyslu je možno poukázat na nálezy Ústavního soudu pod spisovými značkami Pl.ÚS 26/93, Pl.ÚS 27/93, Pl.ÚS 38/93, Pl.ÚS 39/93, Pl.ÚS 13/95 a Pl.ÚS 29/95. Vzhledem k tomu, že ani zákon o živnostenském podnikání č. 455/1991 Sb. v platném znění, ani zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, ani zákon č. 20/1994 Sb., kterým se stanoví podmínky pro provádění směnárenské činnosti, jež se předmětnou problematikou označování provozoven zabývají, nezmocňují obec k vydávání obecně závazných předpisů v této konkrétní oblasti, shledal Ústavní soud návrh přednostky Okresního úřadu ve Znojmě důvodným a obecně závaznou vyhlášku č. 35/1995 města Znojma z r u š i l . Plénum Ústavního soudu rozhodlo, že nález bude veřejně vyhlášen dne 1. 10. 1996 ve 14,00 hodin. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné. V Brně 17. září 1996