Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24.06.1997, sp. zn. I. ÚS 106/97 [ usnesení / PAUL / výz-4 ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:1.US.106.97

Zdroj dat je dostupný na http://nalus.usoud.cz     -     (poprvé klikněte dvakrát)
ECLI:CZ:US:1997:1.US.106.97
sp. zn. I. ÚS 106/97 Usnesení I. ÚS 106/97 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem v právní věci stěžovatele R., zastoupeného JUDr. J.S., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 1997, čj. 30 Ca 347/96 - 27, takto: Návrh ústavní stížnosti se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel podal svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 24. 3. 1997 označeným jako ústavní stížnost. Stěžovatel v ní napadá usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 1. 1997, čj. 30 Ca 347/96 - 27, kterým nebylo vyhověno jeho žádosti o odklad vykonatelnosti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně. Argumentuje v podstatě tím, že soud podle jeho názoru v rozporu s ustanovením §250c o. s. ř. požadoval, aby stěžovatel I. ÚS 106/97 doložil, že neprodleným výkonem rozhodnutí finančního ředitelství by vznikla závažná újma, ačkoliv zákonným předpokladem pro odložení vykonatelnosti je pouze hrozba závažnou újmou. Z toho pak dovozuje, že pokud krajský soud při svém rozhodování posuzoval naplnění jiných podmínek, než stanoví zákon, závažně tím porušil ústavní zásadu vázanosti zákonem při rozhodování, tedy ustanovení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR. V další části návrhu stěžovatel napadá skutečnost, že podle ustanovení §250c o. s. ř. lze rozhodovat o odložení vykonatelnosti jen u druhoinstančních rozhodnutí a nikoliv u rozhodnutí prvoinstančních, v čemž spatřuje porušení "práva na rovné postavení a práva před soudem" zaručená čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Zároveň proto navrhuje zrušení části ustanovení §250c o. s. ř. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Zabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných občanským zákoníkem, občanským soudním řádem a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně znamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Porušení zákona v činnosti orgánu veřejné moci zkoumá tehdy, pokud zároveň došlo k porušení práva ústavního. To, co je uvedeno výše, dopadá na daný případ zvláště v té části, kdy je namítán nezákonný postup soudu při aplikaci §250c o. s. ř. Z usnesení soudu vyplývá, že ačkoliv soud požadoval, aby stěžovatel doložil, že neprodleným výkonem žalobou napadeného rozhodnutí by vznikla žalobci závažná újma, v závěru odůvodnění uvádí, že "žalobce neprokázal nepříznivé následky, které by mu hrozily v případě neprodleného výkonu rozhodnutí, v nichž by bylo možno spatřovat závažnou újmu." V samotném posuzování případu tedy soud postupoval v souladu se zákonem. Pokud jde o námitku týkající se ustanovení §250c o. s. ř. a 2 I. ÚS 106/97 spočívající v tom, že stanoví, že lze rozhodovat o odložení vykonatelnosti jen u druhoinstančních rozhodnutí a nikoliv rozhodnutí prvoinstančních, což má znamenat porušení "práva na rovné postavení a práva před soudem" zaručená čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, považuje Ústavní soud takovou námitku za zcela nepřípadnou. Nemůže vůbec vzniknout nerovnost v případě, kdy se napadené ustanovení vztahuje na všechny účastníky řízení bez rozdílu. Jelikož v daném případě nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo tomu, že by byly porušeny ústavní principy, resp. ústavní práva garantovaná ústavními předpisy, eventuálně mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR, je třeba ústavní stížnost stěžovatele považovat za zjevně neopodstatněnou. Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl. Protože byla ústavní stížnost odmítnuta, soudce zpravodaj se již nezabýval návrhem na zrušení části ustanovení §250c o.s.ř., neboť takový návrh sleduje osud vlastní ústavní stížnosti, jak Ústavní soud v řadě svých předchozích rozhodnutí uvedl. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 1997 JUDr. Vladimír P a u 1 soudce zpravodaj

Souhrné informace o rozhodnutí
Identifikátor evropské judikatury ECLI:CZ:US:1997:1.US.106.97
Název soudu Ústavní soud České republiky
Spisová značka I. ÚS 106/97
Paralelní citace (Sbírka zákonů)  
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)  
Populární název  
Datum rozhodnutí 24. 6. 1997
Datum vyhlášení  
Datum podání 27. 3. 1997
Datum zpřístupnění 30. 10. 2007
Forma rozhodnutí Usnesení
Typ řízení O ústavních stížnostech
Význam 4
Navrhovatel STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgán  
Soudce zpravodaj Paul Vladimír
Napadený akt rozhodnutí správní
Typ výroku odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - §43/2/a)
Dotčené ústavní zákony a mezinárodní smlouvy  
Ostatní dotčené předpisy
  • 99/1963 Sb., §250c
Odlišné stanovisko  
Předmět řízení právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
Věcný rejstřík  
Jazyk rozhodnutí Čeština
Poznámka  
URL adresa http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=1-106-97
Poznámka pro jurilogie.cz (nalus id): 29226
Staženo pro jurilogie.cz: 2016-05-30