ECLI:CZ:US:1997:1.US.121.97
sp. zn. I. ÚS 121/97
Usnesení
I. ÚS 121/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu stěžovatele J.P., invalidního důchodce, zastoupeného JUDr. M.N., o návrhu ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1996, sp. zn. 3 T 3/96, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 11 To 11/97, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.
Odůvodnění:
Podáním došlým Ústavnímu soudu dne 9. 4. 1997, doplněným podáním ze dne 17. 7. 1997, případně dalšími přípisy zaslanými Ústavnímu soudu, podal stěžovatel návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1996, sp. zn. 3 T 3/96, jakož i zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 1997, sp. zn. 11 To 11/97. Uvádí v něm své námitky spočívající v porušení jeho práva na spravedlivý proces, přičemž velmi obsáhle
I. ÚS 121/97
se zabývá hodnocením jednotlivých důkazů provedených v předmětném řízení a dovozuje, že oba soudy porušily základní zásady trestního práva, zejména podle §2 odst. 5 a 6 trestního řádu. Má za to, že soudy se neřídily zákonem, jak je k tomu zavazuje čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, a porušily čl. 8 Listiny základních práv a svobod, neboť stěžovatele zbavily osobní svobody v nespravedlivém procesu jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon.
Stěžovatel tedy namítá porušení práva na spravedlivý proces, které je zahrnuto zejména do čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Dle principů práva na demokratický proces, vtěleného do Listiny základních práv a svobod, se každý může stanoveným postupem domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům; veřejnost může být vyloučena jen ve stanovených případech. Pokud jde o hodnocení jednotlivých provedených důkazů, z ústavního principu nezávislosti soudu plyne také zásada volného hodnocení důkazů podle vlastního vnitřního přesvědčení orgánu činného v trestním řízení při pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Jestliže obecné soudy při své rozhodovací praxi respektují základní zásady trestního řízení, Ústavní soud nehodnotí již obecným soudem provedené hodnocení důkazního řízení, a to dokonce obvykle ani v tom případě, kdyby se sám s tímto hodnocením neztotožňoval. V tom směru existuje již i konstantní judikatura Ústavního soudu ČR.
Podle čl. 83 Ústavy ČR je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Podle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud také o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Přitom Ústavní soud vychází z principu, že své přezkumné pravomoci vykonává, došlo-li k porušení základního
práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky.
Návrh ústavní stížnosti, jak již bylo uvedeno, vytýká napadeným rozhodnutím vady ve způsobu hodnocení jednotlivých provedených důkazů. Z titulu námitek předložených stěžovatelem, ani z podání stěžovatele a z podkladů, které byly předloženy, však Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavněprávních principů a dospěl k závěru, že stěžovatel předložil návrh ústavní stížnosti zjevně neopodstatněné. Odvolání stěžovatele na čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR není případné a z průběhu trestního řízení pochybení soudců v tomto směru nevyplývá; odvolání na porušení čl. 8 Listiny základních práv a svobod není podložené, protože k omezení osobní svobody stěžovatele došlo v rámci řádně provedeného trestního řízení a na základě dvouinstančního soudního rozhodnutí.
Proto soudce zpravodaj podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh stěžovatele mimo ústní jednání, bez přítomnosti účastníků, svým usnesením odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 1997 JUDr. Vladimír Paul
soudce Ústavního soudu