ECLI:CZ:US:1997:1.US.14.97
sp. zn. I. ÚS 14/97
Usnesení
I. ÚS 14/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelů E.D. a ing. J.D., obou zastoupených JUDr. K.M., o ústavní stížnosti proti rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. P 385/91, ze dne 11. 7. 1996, takto:
Návrh s e odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé svým podáním ze dne 15. ledna 1997, které týž den osobně předložili Ústavnímu soudu České republiky, napadli rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. P 385/91, ze dne 11. 7. 1996. Citovaným rozhodnutím obecný soud rozhodl o návrhu matky na zvýšení výživného pro nezletilou dceru tak, že návrhu vyhověl a ve třech časových údobích výživné postupně zvýšil z dosavadních 1 000 Kč na 2 000 Kč, poté 3 000 Kč a počínaje 1. 1. 1996 na 3 500 Kč měsíčně.
Navrhovatelé vytýkají tomuto soudnímu rozhodnutí
neadekvátnost při posuzování návrhu matky a výsledné vyčíslení výživného považují za astronomické. V závěru svého podání pak uvádějí, že nemohou předložit Ústavnímu soudu ČR odvolací rozhodnutí, protože ho dosud v písemné formě neobdrželi.
V daném případě byli navrhovatelé Ústavním soudem ČR vyzváni k odstranění vad svého podání přípisem z 27. 1. 1997, který jim byl doručen 7. 2. 1997. V stanovené třicetidenní lhůtě požádal JUDr. M. jménem ing. D. o prodloužení lhůty k odstranění vad podání o dalších 10 dnů. Současně však JUDr. M. telefonicky sdělil Ústavnímu soudu, že odvolací rozhodnutí ve věci již bylo jeho klientovi doručeno a v jeho důsledku nastala právní moc prvostupňového rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím odvolacím dne 20. února 1997.
Vzhledem k tomuto zjištění nelze než návrh podaný Ústavnímu soudu dne 15. 1. 1997 považovat za předčasný, neboť byl podán o měsíc dříve než nastala právní moc rozhodnutí obecného soudu. Současně je nutno tomuto podání vytknout i další vadu spočívající v okruhu účastníků řízení. Navrhovatelky E.D. se řízení před obecnými soudy netýká. Nefigurovala v tomto řízení jako účastnice řízení a není z toho důvodu aktivně legitimována ani k podání ústavní stížnosti.
S poukazem na závěry shora uvedené proto Ústavní soud ČR ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu České republiky není odvolání přípustné.
V Brně 12. března 1997 JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu ČR