ECLI:CZ:US:1997:1.US.158.97
sp. zn. I. ÚS 158/97
Usnesení
I . úS 158/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne ve věci stěžovatelů S.M., M.Z. a J.N., všech zastoupených JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1997, č.j. 11 Co 747/96-31, takto:
ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti v záhlaví uvedenému rozsudku, jímž byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 10. 1996, č.j. 14 C 233/95-19, v napadené části změněn tak, že se návrh zamítá. V souzené věci se v odvolacím řízení u krajského soudu jednalo o odvolání odpůrce - Z.D., - proti citovanému rozsudku okresního soudu, jímž byl odpůrce
I. ÚS 158/97
uznán povinným zaplatit navrhovatelům (stěžovatelům) částku 68 517,- Kč s příslušenstvím spolu s nedoplatkem nájemného z nebytových prostor. Podle tvrzení stěžovatelů krajský soud věc posoudil v rozporu s obecně závaznými právními předpisy. Stěžovatelé dále uvedli, že se obracejí přímo na Ústavní soud vzhledem k nebezpečí, že odpůrce bude vymáhat na stěžovatelích části zaplaceného nájemného a "vzhledem k průtahům v jednání u dovolacího soudu". Současně odkázali na ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Z dokladů předložených stěžovateli Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 21. 10. 1996, č.j. 14 C 233/95-19, byl odpůrce - Z.D., - uznán povinným zaplatit navrhovatelům (stěžovatelům) částku 68 517,- Kč s příslušenstvím a co do částky 5 130,- Kč bylo řízení zastaveno. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 1997, č.j. 11 Co 747/96-31, který byl napaden ústavní stížností, byl citovaný rozsudek okresního soudu k odvolání odpůrce v napadené části změněn tak, že se návrh zamítá; jinak tento rozsudek zůstal nedotčen. Dále krajský soud rozhodl o povinnosti navrhovatelů (stěžovatelů) zaplatit odpůrci společně a neprodleně na nákladech řízení před okresním soudem 4 640,- Kč a na nákladech odvolacího řízení 5 100,- Kč.
Ze zprávy Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 1997 bylo zjištěno, že k uvedenému dni v souzené věci žádné dovolání nedošlo.
Podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení. Podle převažující judikatury Ústavního soudu je takovým procesním prostředkem i dovolání (srov. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3., str. 311, vydání 1., Praha,
I. ÚS 158/97
C.H. Beck 1995).
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Tato procesní situace nastala i v souzeném případě. Pokud stěžovatelé za tohoto stavu rozsudek krajského (odvolacího) soudu dovoláním nenapadli - byt v ústavní stížnosti v rozporu se skutečností tvrdí opak - nevyčerpali všechny procesní prostředky ve smyslu citovaného ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Ústavní stížnost je tedy nepřípustná.
Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl (§43 odst. 1 písm. f), §72 odst. 3 cit. zákona].
Pokud stěžovatelé poukazují na ustanovení §75 odst. 2 písm. b) cit. zákona s odůvodněním, že v jednání u dovolacího soudu dochází k průtahům, jde o zjevný omyl, neboť, jak již Ústavní soud konstatoval, v souzené věci dovolání podáno nebylo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. června 1997
JUDr. Vojen Güttler soudce zpravodaj