ECLI:CZ:US:1997:1.US.215.97
sp. zn. I. ÚS 215/97
Usnesení
I. ÚS 215/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. J.J., zastoupeného JUDr. R.R., o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 To 112/97, jímž byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka O., sp. zn. 29 T 6/97. Tímto usnesením byla zamítnuta žádost navrhovatele o propuštění z vazby na svobodu s odůvodněním, že důvody vazby u navrhovatele podle §67 písm. a), b), c) trestního řádu nadále trvají.
Podle názoru navrhovatele se Vrchní soud v Olomouci ani Krajský soud v Ostravě, pobočka O., ve svých rozhodnutích náležitě nevypořádaly s důvodností vazby a s přetrváváním vazebních důvodů podle §67 písm. a), b), c) tr. řádu. které nejsou v jeho případě vůbec dány. Dále namítá, že oba uvedené soudy
I. ús 215/97
nezohlednily ve svých rozhodnutích skutečnost. že v případě navrhovatele nebyla respektována 24hodinová lhůta od omezení osobní svobody k předání soudci, v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR, publikovaným pod č. 23/1997 Sb. Uvádí, že byl zajištěn dne 26. 8. 1996 ve 22,15 hod. a návrh krajského státního zástupce v O., pobočka O., na vzetí do vazby byl doručen Okresnímu soudu v Olomouci až dne 28. 8. 1996 v 9,00 hodin.
Na základě těchto skutečností je navrhovatel přesvědčen, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci nebyla respektována jeho práva zakotvená v ustanovení čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod. S ohledem na výše uvedený nález Ústavního soudu nemělo být o vazbě vůbec rozhodováno a měl být propuštěn na svobodu. Za dané situace ani nemohou přetrvávat důvody vazby.
Ze spisů Krajského soudu v Ostravě, pobočka O. a Vrchního soudu v Olomouci Ústavní soud zjistil, že navrhovatel je trestně stíhán pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1. 4 tr. zákona. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. 8. 1996 byl vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu se započtením od doby zadržení, tj. od 27. 8. 1996 od 11.50 hodin. Ze spisového materiálu vyplývá, že navrhovatel byl zajištěn dne 26. 8. 1996 ve 20.15 hodin
Proti usnesení o vzetí do vazby podal stížnost krajský státní zástupce v O., pobočka O., i navrhovatel z důvodu, že nejsou dány důvody vazby. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 9. 1996 stížnost navrhovatele zamítl, stížnosti krajského státního zástupce vyhověl a rozhodl, že navrhovatel se bere do vazby z důvodu §67 písm. a), c), i b), tedy že jsou zároveň dány i koluzní důvody vazby.
I. ÚS 215/97
Dne 30. 4. 1997 podal navrhovatel žádost o propuštění z vazby s odůvodněním, že u něho nejsou dány důvody vazbu a dále že nebyla zachována 24hodinová lhůta od omezení osobní svobody k předání soudci. Krajský soud dne 28. 5. 1997 žádost o propuštění z vazby zamítl. Toto rozhodnutí krajský soud podrobně odůvodnil. Uvedl, že vzhledem k charakteru trestné činnosti navrhovatele vazební důvody podle ti 67 písm. a), b), c) nadále trvají, neboť navrhovatel je stíhán pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin vysokého stupně společenské nebezpečnosti, a proto mu hrozí vysoká trestní sazba. Dále uvedl, že důvody tzv. koluzní vazby jsou dány tím, že soudem dosud nebyli vyslechnuti všichni svědkové (poškození), jejichž výpovědi jsou rozhodující pro posouzení trestní odpovědnosti navrhovatele. A konečně vzhledem k tomu, že navrhovatel se dopouštěl trestné činnosti po dobu téměř dvou roků opakovanými útoky, i vzhledem k jeho špatné finanční situaci je zde důvodné podezření, že by mohl v trestné činnosti pokračovat. K námitkám o procesních nedostatcích při rozhodování o vzetí do vazby soud uvedl, že krajskému soudu v projednávané věci náleží toliko posuzovat, zda jsou či nejsou dány důvody vazby, ale nepřísluší mu přezkoumávat zákonnost pravomocného rozhodnutí, kterým byl navrhovatel vzat do vazby. Takovéto rozhodnutí lze zvrátit jinými procesními prostředky, nikoliv však podáním žádosti o propuštění z vazby.
Proti tomuto usnesení podal navrhovatel stížnost, ve které trval na tom. že nejsou dánu důvody vazby a že nebyla zachována 24hodinová lhůta pro zadržení. Vrchní soud v Olomouci stížnost navrhovatele usnesením ze dne 5. 6. 1997 zamítl. V plném rozsahu se ztotožnil s odůvodněním usnesení krajského soudu pokud jde o trvání důvodů vazby a ztotožnil se i se stanoviskem, že není v pravomoci ani vrchního soudu přezkoumávat pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci.
l. ÚS 215/97
Po zhodnocení všech výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že stížnost není důvodná. Navrhovatel ve své ústavní stížnosti směšuje dvě samostatná soudní řízení a rozhodnutí, i když se týkají stejné věci - trestního stíhání navrhovatele a .jeho vzetí do vazby.
V ústavní stížnosti navrhovatel žádá o zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci, sp. zn. 2 To 112/97. V tomto usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodoval o stížnosti navrhovatele proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka O., který zamítl jeho žádost o propuštění z vazbu. Oba soudy dovodily a řádně odůvodnily, že důvody vazby navrhovatele trvají. Po přezkoumání ústavnosti postupu a rozhodování obou obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že soudy při svém rozhodování respektovaly všechny trestněprávní normy a že tudíž nedošlo k porušení práva navrhovatele na osobní svobodu a na její omezení pouze ze zákonných důvodů podle Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatel dále v ústavní stížnosti namítá, že vrchní soud ani krajský soud nezohlednily ve svých rozhodnutích skutečnost, že v jeho případě nebyla respektována 24hodinová lhůta k omezení osobní svobody od zadržení k předání soudci. Poukazuje přitom na nález Ústavního soudu publikovaný pod č. 23/1997 Sb.
Po přezkoumání této námitky navrhovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že oba soudy správně dovodily, že není v jejich pravomoci přezkoumávat pravomocné rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci, a proto se uvedenou námitkou věcně nezabývaly. V daném případě však ani Ústavní soud nemůže přezkoumávat ústavnost pravomocného rozhodnutí okresního soudu, neboť okresní soud rozhodoval o vzetí navrhovatele do vazby a toto rozhodnutí nabylo právní moci
I. ÚS 215/97
poté, co krajský soud projednal stížnosti navrhovatele i krajského státního zástupce a rozhodl o nich. Pokud byl navrhovatel přesvědčen, že jeho vzetím do vazbu bylo porušeno jeho základní ústavní právo, měl podat ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení o vzetí do vazby. Navrhovatel však podal ústavní stížnost až proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, který rozhodoval o jeho žádosti o propuštění z vazby, a která se z výše uvedených důvodů nemohl zabývat otázkou dodržení lhůtu k zadržení, o které již pravomocně rozhodl předtím okresní a krajský soud.
Ústavní soud se může zabývat pouze ústavností rozhodnutí obecných soudů v řízení, které předcházelo ústavní stížnosti a u nichž navrhovatel namítá porušení jeho základních práv a svobod. Vyplývá to jednoznačně z ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pokud by Ústavní soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci o zamítnutí stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka Olomouc, jak to v ústavní stížnosti požaduje navrhovatel, vrchní soud by se ocitl ve stejné situaci jako při rozhodování o stížnosti, totiž nemohl by rozhodovat o ničem jiném než o trvání důvodů vazby. Ústavní soud v tomto případě nemůže uložit vrchnímu soudu, aby přezkoumával jiné pravomocné rozhodnutí krajského soudu, než proti kterému navrhovatel podal ústavní stížnost.
Pokud se týká nálezu Ústavního soudu. uveřejněného pod č. 23/1997 Sb.. na který se navrhovatel v ústavní stížnosti odvolává, pak je nutno uvést, že citovaný nález řešil ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu, jímž byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení okresního soudu o vzetí navrhovatele do vazby, tedy v I. stupni rozhodl o vazbě okresní soud, ve II. stupni krajský soud, a proti
I. ÚS 215/97
tomuto rozhodnutí byla podána ústavní stížnost. Předmětem předchozího řízení, proti němuž byla podána ústavní stížnost, tedy byly podmínky vzetí navrhovatele do vazby. Byla zde tedy situace odlišná od situace ve věci navrhovatele ing. J.J.
Na základě výše uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru. že jsou splněny podmínky ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a proto návrh jako zjevně neopodstatněný mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 18. listopadu 1997
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.
soudce Ústavního soudu