ECLI:CZ:US:1997:1.US.225.96
sp. zn. I. ÚS 225/96
Usnesení
I. ÚS 225/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele E.S., zastoupeného advokátkou JUDr. J.J., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 12 Co 186/96, ze dne 9. 5. 1996, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka K., zastoupeného advokátem JUDr. J.Š., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem napadá potvrzující výrok rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 1996, sp. zn. 12 Co 186/96, jímž bylo potvrzeno
I. ÚS 225/96
prvostupňové rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. 6 C 71/95. Podle citovaného rozhodnutí byla navrhovateli uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 230 634 Kč do 15 dnů od právní moci soudního rozhodnutí.
Důvodem sporu mezi navrhovatelem a vedlejším účastníkem byla otázka plnění smlouvy o zhotovení věci na zakázku, konkrétně o výstavbě rodinného domu na klíč. Žalovaná částka pak sestávala z úhrady faktur, které vystavil vedlejší účastník navrhovateli, přičemž navrhovatel je odmítl uhradit. Navrhovatel v ústavní stížnosti poukazuje na závady při realizaci smlouvy o stavbě rodinného domu, spočívající v nepředložení stavebního deníku, dále v nedostatcích zjištěných při kolaudaci stavby. Navrhovatel současně dovozuje neplatnost smlouvy ze dne 14. 8. 1991, označené jako hospodářská smlouva, neboť podle §24 tehdy platného hospodářského zákoníku taková smlouva mohla být uzavřena jen s právnickými nebo fyzickými osobami oprávněnými k podnikatelské činnosti. Navrhovatel zdůraznil, že navíc tato hospodářská smlouva byla vadně podepsána. Na straně vedlejšího účastníka ji podepsal subjekt, který k tomu nebyl oprávněn. V závěru ústavní stížnosti navrhovatel poukazuje na skutečnost, že celková fakturovaná částka je neúměrná a neodpovídá skutečně odvedené práci ze strany vedlejšího účastníka. Navrhovatel proto dovozuje, že řízením před obecnými soudy bylo porušeno jeho základní právo garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 95 odst. 1 Ústavy. Z toho důvodu navrhuje zrušení rozhodnutí obecného soudu v prvém potvrzujícím výroku.
V písemném vyjádření Krajský soud v Plzni odkázal na obsah odůvodnění svého rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Pokud se týkalo argumentace,
I. ÚS 225/96
obsažené v návrhu navrhovatele, obecný soud zdůraznil, že těmito námitkami se zabýval v řízení a náležitě se s nimi také vypořádal v odůvodnění rozhodnutí.
Stejně zareagoval v písemném vyjádření i vedlejší účastník řízení. Navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, neboť ta je pouhým pokusem navrhovatele docílit v řízení další soudní instance.
Po mnoha urgencích se podařilo ústavnímu soudu připojit spis Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 6 C 71/95. Z jeho obsahu vyplynulo, že sporná dlužná částka byla skutečně řádně navrhovateli vedlejším účastníkem vyfakturována. Dokladem toho jsou i dopisy navrhovatele ze dne 21. 6. 1993, kde uvádí, že faktury obdržel a uznává je co do důvodu, avšak uhradit je hodlá až po odstranění závad zjištěných v rámci kolaudace. Totéž vyplývá i ze zápisu o jednání dne 11. 11. 1993 a dále ze zápisu o jednání ze dne 2. 8. 1994. Rovněž účastnické výpovědi navrhovatele obsažené ve spisu dokládají, že žalovanou částku uznal co do důvodu i výše, úhradu však odmítl, dokud nebudou odstraněny závady zjištěné při kolaudaci. Způsob provedené fakturace pak odpovídal ujednání obsaženému v textu hospodářské smlouvy ze dne 14. 8. 1991.
Podstata předložené ústavní stížnosti spočívá v polemice navrhovatele s právními závěry meritorních rozhodnutí obecných soudů. Zde Ústavnímu soudu nezbývá než přisvědčit správnosti závěrů dotčeného orgánu veřejné moci. V případě této ústavní stížnosti zcela nesporně uznal navrhovatel žalovanou částku co do důvodu i co do výše. Neochota plnit pramenila z jeho snahy přimět vedlejšího účastníka k odstranění kolaudačních závad. K tomuto účelu však mohl využít jiné právní obrany než té, kterou zvolil. V postupu obecných soudů Ústavní soud nezjistil ani porušení základního práva na řádnou soudní ochranu dle čl. 36 Listiny
I. ÚS 225/96
ani porušení článku 95 Ústavy ČR o vázanosti soudce zákonem.
Z těchto důvodů proto Ústavní soud návrh navrhovatele jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. prosince 1997
JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc. soudce Ústavního soudu