ECLI:CZ:US:1997:1.US.272.96
sp. zn. I. ÚS 272/96
Nález
Ústavní soud ČR rozhodl v senátě ve věci ústavní stížnost E. D. proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 8. 1991, sp. zn. 7 C 333/88, takto:
1) Návrh na zrušení rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad
Nisou ze dne 22. 8. 1991, sp. zn. 7 C 333/88, a vyznačení
doložky právní moci se odmítá .
2) Ústavní soud České republiky u k l á d á Okresnímu soudu
v Jablonci nad Nisou, aby nepokračoval v průtazích ve věci
vedené pod sp. zn. 7 C 333/88 a aby neprodleně předložil
podané odvolání spolu s tímto spisem Krajskému soudu v Ústí
nad Labem.
3) Návrh na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku
okresního soudu se zamítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 9. 10. 1996 nejprve
domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze
dne 22. 8. 1991, č.j. 7 C 333/88-77, a zrušení rozhodnutí
o vyznačení doložky právní moci u tohoto rozsudku "na den 27. 11.
1991". Uvedeným rozsudkem bylo zrušeno spoluvlastnictví
navrhovatelky M. K. a odpůrkyní M. J. a E. D. (stěžovatelky)
k domu č.p. 2128 v J.n.N. na stavební parcele č. 2077 a pozemkové
parcele č. 1583/12, zapsaných na listě vlastnickém č. 3387
střediska geodezie v J.n.N. pro obec a kat. úz. J.a.N. s tím, že
nemovitost se přikazuje navrhovatelce M. K. a odpůrkyni M. J.,
které jsou povinny zaplatit odpůrkyni E. D. náhradu společně
a nerozdílně 72 744,- Kčs, a to 35 000,- Kčs do 3 dnů od právní
moci rozsudku, zbytek pak ve splátkách po 1 000,- Kčs splatných
vždy každého 15. dne v měsíci předem počínaje 1. měsícem po právní
moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek. Tento rozsudek prý nebyl
stěžovatelce řádně doručen, obdržela jej dne 7. 4. 1992
v soukromém dopise od své matky M. J. a dne 16. 4. 1992 podala
proti němu u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou odvolání (viz
č.l. 92, 93, spisu OS v Jablonci nad Nisou, č.j. 7 C 333/88-77).
Odvolání stěžovatelky ze dne 16. 4. 1992 proti rozsudku okresního
soudu ze dne 22. 8. 1991, č.j. 7 C 333/88-77, nebylo předloženo
odvolacímu soudu až do dnešní doby, takže o něm nebylo dosud
rozhodnuto.
Stěžovatelka podala ve věci zrušení podílového
spoluvlastnictví také návrh na obnovu řízení, který Okresní soud
v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 6. 12. 1993, č.j. 7
C 1262/93-13, zamítl a Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka
v Liberci usnesením ze dne 8. 3. 1994, sp. zn. 30 Co 37/94,
usnesení soudu prvého stupně potvrdil. Proti usnesení krajského
soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud České
republiky usnesením ze dne 4. 6. 1996, sp. zn. 3 Cdon 487/96,
odmítl, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že
navrhovatelce nic nebrání v tom, aby pokračovala v původním řízení
o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, neboť ze spisu
sp. zn. 7 C 1262/93 nevyplývá, že by byl rozsudek nabyl právní
moci.
Podáním ze dne 27. 3. 1997 doplnila stěžovatelka petit
ústavní stížnosti s ohledem na to, že podle jejího názoru, v jejím
případě došlo k jinému zásahu orgánu veřejné moci tím, že "Okresní
soud v Jablonci nad Nisou vychází při rozhodování v jiných
právních věcech stěžovatelky z toho, že její věc, vedená pod sp.
zn. 7 C 333/88, je v právní moci". Navrhovatelka tento zásah
nemůže jiným způsobem odvrátit, a proto navrhla, aby Ústavní soud
podle §82 odst. 3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. zakázal
Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou pokračovat v porušování práva
a uložil mu, aby spis vedený pod sp. zn. 7 C 333/88 spolu
s odvoláním navrhovatelky předložil krajskému soudu.
Stěžovatelka tvrdí, že rozhodováním v tomto řízení byla
zejména porušena její ústavně zaručená základní práva a svobody,
která garantují:
a) článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen
"Listina") - každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo
všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se
zaručuje.
b) článek 1 Listiny - lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti
i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné,
nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
c) článek 36 odst. 1 Listiny - každý se může domáhat stanoveným
postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve
stanovených případech u jiného orgánu.
d) článek 36 odst. 2 Listiny - kdo tvrdí, že byl na svých právech
zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na
soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí,
nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být
vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních
práv a svobod podle Listiny.
e) článek 37 odst. 3 Listiny - všichni účastníci jsou si v řízení
rovni.
f) článek 38 odst. 2 Listiny - každý má právo, aby jeho věc byla
projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti
a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
Vzhledem ke všem okolnostem případu stěžovatelka konečně
navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného
rozsudku podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., neboť to
"nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a výkon rozhodnutí
by znamenal větší újmu pro stěžovatelku".
K ústavní stížnosti se vyjádřil Okresní soud v Jablonci nad
Nisou a uvedl, že ve věci sp. zn. 7 C 333/88 žalobkyně M. K. proti
žalovaným M. J. a E. D. o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví byl vydán dne 22. 8. 1991 rozsudek, kterým bylo
žalobě vyhověno, spoluvlastnictví zrušeno a předmět
spoluvlastnictví přikázán žalobkyni s povinností zaplatit
žalovaným náhradu. Rozsudek byl opatřen doložkou právní moci 27.
11. 1991, když pokud jde o stěžovatelku, byl doručen náhradně [§47 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř")].
Stěžovatelka převzala rozsudek až 7. 4. 1992 od spolužalované
M. J. a 21. 4. 1992 došlo její odvolání proti rozsudku ze dne 22.
8. 1991 okresnímu soudu. K odvolání stěžovatelky do uvedeného
rozsudku ve věci samé byla dne 24. 6. 1993 vyhotovena předkládací
zpráva, jež dosud nebyla odvolacímu soudu spolu se spisem
předložena. Přesto podle názoru okresního soudu je napadený
rozsudek právoplatný v důsledku náhradního doručení. Postupem
soudu nebylo porušeno základní právo stěžovatelky zaručené
Ústavou, neboť nebyla připravena o možnost vystoupit v řízení před
soudem, když byla ke každému jednání předvolána, ale zásilky soudu
si nevyzvedávala a nevyzvedla si ani rozsudek. Proto soud navrhl,
aby ústavní stížnost byla zamítnuta a souhlasil s upuštěním od
ústního jednání.
Ústavní soud zaslal okresnímu soudu k vyjádření i podání
stěžovatelky ze dne 27. 3. 1997, kterým dodatečně upravila ústavní
stížnost. Okresní soud sdělil, že pokud stěžovatelka dodatečně
upravila petit ústavní stížnosti s odvoláním na ust. §82 odst.
3 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., "předpokládá okresní soud
vyslovení zákazu vyhovění ústavní stížnosti podle článku 87 odst.
1 písm. d) Ústavy". Okresní soud nadále souhlasí s upuštěním od
ústního jednání.
M. J. (účastnice řízení před obecným soudem) ve svém
vyjádření uvedla, že je jí 83 roků, je vážně nemocná, pohybuje se
pouze pomocí dvou berlí, takže by se žádného jednání u Ústavního
soudu nemohla zúčastnit. Přála si, aby její dceři E. D. zůstala
1/4 domu v č. 7 v J.n.N. Na podání stěžovatelky ze dne 27. 3.
1997, které jí Ústavní soud rovněž zaslal k vyjádření, však již
vůbec vedlejší účastnice nereagovala.
M. K. (účastnice řízení před obecným soudem) namítla, že
v ústavní stížnosti jsou uvedeny informace nepravdivé. Zejména prý
není pravda, že by se u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou vedlo
řízení o zrušení podílového spoluvlastnictví k domu č.p. 2128
v J.n.N., neboť toto řízení bylo ukončeno rozsudkem, který nabyl
právní moci dne 27. 11. 1991. Dále nerozumí tvrzení stěžovatelky,
že bylo porušeno její právo na dědění, když jejich společná matka
žije společně s její rodinou, která se o ni musí denně starat.
Rovněž je nepravdivé tvrzení stěžovatelky, že z podnětu M. K. bylo
vedeno proti stěžovatelce řízení o zbavení způsobilosti k právním
úkonům. Dále uvedla, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání
o podané ústavní stížnosti u Ústavního soudu. Tento souhlas
projevila i poté, kdy jí Ústavní soud zaslal k vyjádření podání
stěžovatelky ze dne 27. 3. 1997, kterým dodatečně upravila petit
ústavní stížnosti. Ve věci samé prohlásila, že stěžovatelka
neprávem zpochybňuje právoplatnost rozsudku Okresního soudu
v Jablonci nad Nisou ze dne 22. 8. 1991, č.j. 7 C 333/88-77, neboť
si záměrně nevyzvedla zásilku soudu s tímto rozsudkem.
M. J. a M. K. byly řádně poučeny o tom, že podle §30 odst.
1 zákona č. 182/1993 Sb. musí být zastoupeny advokátem. Tomuto
poučení však nevyhověly. Proto Ústavní soud sice vzal na vědomí
jejich vyjádření, leč - po zjištění, že nejsou řádně zastoupeny
- je již za vedlejší účastnice řízení nepovažoval.
Stěžovatelka rovněž netrvala na ústním jednání a souhlasila,
aby bylo od něho upuštěno.
Po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozsudku
a postupu Okresního soudu v Jablonci nad Nisou dospěl Ústavní soud
k závěru, že ústavní stížnost je třeba posoudit zejména z těchto
hledisek:
1) Stěžovatelka napadá postup okresního soudu a tvrdí, že
napadený rozsudek jí nebyl soudem řádně doručen. Ústavní soud
zjistil ze spisu okresního soudu, sp. zn. 7 C 333/88, že na č.l.
82 tohoto spisu je založena doručenka se zásilkou, označená jako
rozsudek 7 C 333/88-77, na níž je pouze razítko "Zpět odesílateli,
nevyzvednuto v úložní době" a datum 13. října 1991. Na doručence
chybí náležitosti, jež ukládá vyhláška č. 78/1989 Sb. (poštovní
řád), který v příloze č. 5 této vyhlášky pod bodem 20 stanoví:
Písemnosti i s doručenkou se ukládají po dobu 3 dnů.
Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, pověřený
pracovník ji přezkouší, doručenku opatří otisky denního razítka
a svým podpisem, oddělí ji a vrátí odesílateli. Písemnost zůstane
pro adresáta uložena do konce odběrní lhůty, která podle §43
odst. 1 vyhlášky č. 78/1989 Sb. činí 1 měsíc. Tyto náležitosti
pošta nedodržela, na doručence chybí razítko i podpis pověřeného
pracovníka pošty. Přesto okresní soud postupoval tak, jako by byl
dodržen postup náhradního doručení podle §47 odst. 2 o.s.ř., aniž
by z doručenky byly patrny všechny požadované údaje, takže podle
obsahu soudního spisu nelze dojít k závěru, že byl rozsudek řádně
doručen. Jen řádné a předpisům vyhovující doručení rozhodnutí má
ten důsledek, že odvolací lhůta počne běžet osobě, které je
doručováno (viz R 19/68 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
Nejvyššího soudu). K tomuto závěru dospěl i Nejvyšší soud, který
v řízení o dovolání uvedl, že navrhovatelce nic nebrání
v pokračování v řízení o zrušení a vypořádání podílového
spoluvlastnictví, neboť ze spisu 7 C 1262/93 (vedeného o obnově
řízení v téže věci) nevyplývá, že by byl napadený rozsudek nabyl
právní moci.
Z těchto zjištění vyplývá, že v uvedeném rozsahu řízení před
obecnými soudy pravomocně neskončilo, takže stěžovatelka dosud
nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně
jejího práva poskytuje. Za této situace je ústavní stížnost v té
části, v níž se navrhuje zrušení napadeného rozsudku okresního
soudu a zrušení doložky právní moci u tohoto rozsudku ve smyslu
ust. §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., nepřípustná.
2) Stěžovatelka dále prohlásila, že v jejím případě došlo
k jinému zásahu veřejné moci tím, že okresní soud nepředložil spis
zn. 7 C 333/88 spolu s jejím odvoláním odvolacímu soudu, a tak
porušuje její práva. V tomto směru, jak je uvedeno výše, také
upravila petit ústavní stížnosti.
Svou podstatou se tedy v tomto rozsahu jedná o ústavní
stížnost podanou proti "jinému" zásahu orgánu veřejné moci, jímž
bylo porušeno ústavně zaručené základní právo nebo svoboda
stěžovatelky, než je zásah takového orgánu formou pravomocného
rozhodnutí.
Z vyjádření Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29.
10. 1996 (č.l. 15) je zřejmé, že tento soud je si vědom pochybení
spočívajícího v tom, že odvolání stěžovatelky proti napadenému
rozsudku nebylo dosud předloženo odvolacímu soudu. Tuto situaci
soud zdůvodňuje tím, že stěžovatelka podala v řízení o obnově
dovolání, takže spis byl u Nejvyššího soudu, a dále tím, že
stěžovatelka řadou svých podání přispěla k nepřehlednosti spisu.
Z předložených soudních spisů, které byly zaslány Ústavnímu soudu,
je patrno, že předseda senátu dosud nesplnil povinnost uloženou mu
v ust. §210 odst. 3 o.s.ř. a nepředložil věc odvolacímu soudu.
V souzené věci bylo tedy nesporně prokázáno, že došlo
k porušení základního práva stěžovatelky spočívajícího v jiném
zásahu orgánu veřejné moci [§82 odst. 3 písm. b) zákona č.
182/1993 Sb.], tj. ve značných průtazích, pokud jde o předložení
odvolání odvolacímu soudu. Soud svou nečinností zasahuje do
Listinou garantovaného práva na soudní a jinou právní ochranu
a jedná v rozporu s článkem 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má
každý právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů.
To však v případě stěžovatelčina sporu respektováno nebylo.
Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že v tomto rozsahu byl
čl. 38 odst. 2 Listiny porušen. V této části je proto ústavní
stížnost důvodná.
Stěžovatelka rovněž navrhla odložení vykonatelnosti
napadeného rozsudku okresního soudu. Z obsahu spisu je však
zřejmé, že tento rozsudek není pravomocný a není tedy ani
vykonatelný, takže odklad jeho vykonatelnosti nepřichází v úvahu
(§79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb.).
Proto Ústavní soud rozhodl tak, jak je ve výroku tohoto
nálezu uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 7. května 1997