ECLI:CZ:US:1997:1.US.333.96
sp. zn. I. ÚS 333/96
Usnesení
I.ÚS 333/96
Č E S K Á R E P U B L I K A
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele RNDr. J.Ž., zastoupeného advokátkou JUDr. O.U., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 1996, sp. zn. 38 Ca 248/95, ze dne 11. 10. 1996, sp. zn. 38 Ca 247/95, a ze dne 11. 10. 1996. sp. zn. 38 Ca 246/95, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejších účastníků - F.ř. pro P., a F.ú. pro P., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel svým návrhem napadá tři rozsudky Městského soudu v Praze, a to sp. zn. 38 Ca 248/95, ze dne 6. 9. 1996, sp. zn. 38 Ca 247/95, ze dne 11. 10. 1996, a sp. zn. 38 Ca 246/95, ze dne 11. 10. 1996. Uvedenými rozsudky obecného soudu v rámci soudního přezkumu správního byly zamítnuty žaloby navrhovatele, jimiž se domáhal soudního přezkumu rozhodnutí F.ř. ze dne 28. 4. 1995, č. J. FŘ-3016/1/95, dále ze dne 2. 5. 1995, č j. FŘ3328/1/95, a konečně ze dne 2. 5. 1995, č.j. FŘ-3329/l/95.
Všechny tři napadené rozsudky spolu věcně souvisejí neboť vycházejí z finanční kontroly daně z příjmu za období 1990-1992, provedené u navrhovatele. Touto kontrolou bylo vytknuto navrhovateli špatné vedení účetnictví a v důsledku toho mu nebyly uznány odpisy v roce 1990 ani v letech následujících a doměřena daňová povinnost. Provedenou kontrolou bylo konstatováno porušení Zásad vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů (dále ,jen "Zásady"), vydaných bývalým Federálním ministerstvem financí pod č. j. V/2 4900/90 a uveřejněných ve zpravodaji pod č. 5/1990. Nerespektováním citovaných "Zásad" navrhovatel porušil podle názoru obecného soudu ustanovení §25 zák. č. 105/1990 Sb., neboť toto ustanovení ukládalo navrhovateli povinnost vést účetnictví v souladu s těmito "Zásadami". Proto ve všech třech případech dospěl obecný soud k zamítavému výroku ohledně žalobu na soudní přezkum správní ve smyslu ustanovení §250j odst. 1 o. s. ř.
V ústavní stížnosti navrhovatel namítá, že rozhodnutími obecného soudu byly .,Zásady" povýšeny na úroveň novely zákona, neboť "Zásady" netvoří součást zák. č. 105/1990 Sb. a podle navrhovatele "Zásady" nemají právní sílu zákona. Jelikož povinnosti, jejichž porušení je stěžovateli vytýkáno, nejsou povinnostmi uvedenými v §25 zák. č. 105/11990 Sb., nemohlo dojít k porušení tohoto ustanovení. Rozhodnutím obecných soudů došlo ve svém důsledku ke zmenšení majetku navrhovatele. Stěžovatel dovozuje, že rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení čl. 1 Ústavy, čl. 4 a 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen ,,Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se navrhovatel domáhá zrušení napadených rozhodnutí obecného soudu.
V písemném vyjádření k ústavní stížnosti, stejně jako Městský soud v Praze i F.ř. navrhlo ústavní stížnost zamítnout pro neopodstatněnost, a to s poukazem na nález ústavního soudu, sp. zn. [V. ÚS 42í94, ze dne 2. 6. 1994. ].
Spornou činí navrhovatel otázku, zda ,Zásady vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů", vydané bývalým Federálním ministerstvem financí pod č. j. V/2-4900/90, uveřejněné pod č. 14 Finančního zpravodaje Federálního ministerstva financí č. 5/1990, jsou či nejsou pro stěžovatele závazné.
Ústavní soud již ve svém nálezu z 2. 6. 1994. sp. zn. IV. ÚS 42/94. konstatoval, že tyto "Zásady" byly pro osoby soukromě podnikající závazné, přičemž nerespektování těchto "Zásad" ve svém důsledku znamenalo porušení §25 odst. 2 zák. 105/1990 Sb. V předmětné ústavní stížnosti je navrhovatelem vytýkáno, že ,.Zásady" byly povýšeny na zákon, ačkoliv sám zák. č. 105/1990 Sb. jejich dikci neobsahuje, a proto nemohl být navrhovatelem porušen. Ústavní soud v tomto směru setrvává na postojích uvedených již ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu ze 2. 6. 1994, tj. že ustanovení §25 zák. č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, stanoví povinnost vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Podmínky a náležitosti vedení účetnictví bylo v roce 1990 oprávněno stanovit Federální ministerstvo financí podle ustanovení §14 zák. č. 21/1971 Sb., o jednotné soustavě sociálně ekonomických informací, ve znění zák. č. 128/1989 Sb., přičemž ustanovením §35 odst. 3 citovaného zákona bylo toto ministerstvo výslovně zmocněno vydat prováděcí předpisy k ustanovení §2 písm. a) a c) a k §14 zák. č. 21/1971 Sb. a v dohodě s F.s.ú. k
§3 (účetní výkaznictví), a dále prováděcí předpisy k §2 písm. b) zák. č. 21/1971 Sb. K vymezení povinnosti uvedené v již citovaném ustanovení §25 zák. č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů vydalo bývalé Federální ministerstvo financí "Zásady" vedení účetnictví při soukromém podnikání občanů, čj. V/2-4900/90. uveřejněné ve zpravodaji Federálního ministerstva financí pod č. 5/1990. Tímto opatřením Federálního ministerstva financí byly stanoveny zásady jednoduchého i podvojného účetnictví podnikatelů a takto byly konkretizovány povinnosti, které mají podnikatelé při vedení účetnictví. Sankci za nedodržení těchto zásad pak stanoví §25 zák. č. 105/1990 Sb.
V daném případě byl proto navrhovatel povinen podle ustanovení §25 odst. 2 zák. č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů, vést účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami. Pokud vedl účetnictví v rozporu s těmito zásadami, porušil zákon. Obecný soud proto postupoval správně, dospěl-li k závěru, že navrhovatel neprokázal pořizovací cenu základních prostředků v roce 1990 správně, pokud vycházel při ocenění základních prostředků z jím stanovených cen dílů a součástí, ze kterých byly tyto základní prostředku sestaveny. V důsledku toho navrhovatel nesprávně uplatnil v účetnictví odpisy těchto základních prostředků do daňových výdajů v letech 1990, 1991 a 1992 v rozporu s ustanovením §9 zák. č. 389/1990 Sb. Proto mu byla doměřena daňová povinnost ve formě dodatečných platebních výměrů.
Ústavní soud má proto za to, že v projednávané věci nedošlo k porušení stěžovatelova základního práva zakotveného v čl. 1 Ústavy, v čl. 4 a 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto
I.ÚS 333/96
ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 11. listopadu 1997
JUDr. Vladimír Klokočka. DrSc.
soudce Ústavního soudu