ECLI:CZ:US:1997:1.US.79.96
sp. zn. I. ÚS 79/96
Usnesení
Sp. zn. I. ÚS 79/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatelů 1) K.B., 2) H.B., obou zastoupených advokátkou JUDr. Z.V., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 1995, sp. zn. 13 Co 318/95, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 11. 1994, čj. 8 C 254/91 - 77, takto:
Návrh ústavní stížnosti se o d m í t á.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 12. 1995, sp. zn. 13 Co 318/95. Tímto rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 11. 1994, čj. 8 C 254/91 - - 77, kterým byla stěžovatelům uložena povinnost uzavřít s žalobci (P.H. a M.H.) dohodu o vydání nemovitosti rodinného domku ve S., podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.
Stěžovatelé mají za to, že uvedenými rozhodnutími byla porušena jejich ústavně zaručená práva, jak vyplývají z čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a z čl. 4 a čl. 10 Ústavy ČR, zejména ochrana práva vlastnického. Dále namítají i neúplnost a vady ve skutkovém zjištění.
Z podání stěžovatelů, jakož i z vyžádaných soudních spisů, soudce zpravodaj zjistil, že oba soudy ve věci stěžovatelů dospěly ke shodným závěrům.
Předmětná nemovitost, rodinný domek ve S., přešla do vlastnictví státu, když její majitelé P.H. a M.H. se nevrátili zpět do ČSSR z dovolené v
Y
I. ÚS 79/96
J. a počínaje dnem 20. 8. 1985 se zdržovali v zahraničí neoprávněně, čímž spáchali trestný čin opuštění republiky. Jejich majetek byl považován v důsledku toho za opuštěný podle §453 písm. a) tehdy platného občanského zákoníku. Ve smyslu tohoto ustanovení přešlo vlastnictví k věci na stát přímo ze zákona, pokud se vlastník protiprávním jednáním zbavil možnosti trvale věc užívat a pokud bylo v rozporu se zájmy společnosti, aby s věcí dále nakládal. Čsl. stát pak nakládal s domem čp. 283 jako se svým vlastním a kupní smlouvou ze dne 2. 1. 1986 jej prodal stěžovatelům. Kupní smlouva byla dne 8. 1. 1986 registrována státním notářstvím a schválena ONV podle §19 odst. 2 vyhlášky č. 90/1984 Sb.
Původní majitelé předmětné nemovitosti (P.H. a M.H.) uplatnili včas svůj nárok na vydání nemovitosti podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, jehož snahou bylo zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, k nimž došlo v období let 1948 až 1989, v tomto konkrétním případě podle jeho §6 stanovením povinnosti vydat věc, která v rozhodném období přešla na stát podle §453 písm. a) občanského zákoníku. Oba soudy rozhodly jak výše uvedeno. Dospěly k tomu, že stěžovatelé jsou povinnými osobami ve smyslu §44 odst. 2 citovaného zákona, neboť dům nabyli od státu na základě protiprávního zvýhodnění. Protiprávní zvýhodnění spatřovaly soudy v tom, že v kupní smlouvě byly stěžovatelům povoleny splátky kupní ceny, přičemž nebyla sjednána ztráta výhody splátek pro nesplnění některé splátky. Kupní smlouva byla tak v rozporu s vyhláškou č. 90/1984 Sb., o správě národního majetku.
Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Dle čl. 87 odst. 1 Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu veřejné moci, pokud došlo k porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy České republiky.
Soudce zpravodaj však takové porušení základních práv nebo svobod stěžovatelů v tomto případě nezjistil. Pokud se týká čl. 4 a čl. 10 Ústavy ČR, z podání stěžovatelů takové porušení nevyplývá, ani není blíže konkretizováno. Pokud se týká argumentace rozporem s čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod, soudce zpravodaj poukazuje na konkrétní judikaturu Ústavního soudu ČR v této věci. Citovanými články je chráněno vlastnické právo, jehož existence není sporná, a tak aplikace těchto článků v důsledku zákona o mimosoudních rehabilitacích č. 87/1991 Sb. by svědčila spíše ve prospěch odpůrců stěžovatelů než ve prospěch stěžovatelů samotných. Podstata ústavní stížnosti spočívá téměř výhradně v polemice s právními názory zaujatými soudy obou stupňů. Nezbylo proto než přisvědčit tomu, že námitkami v řízení uplatněnými se soudy řádně zabývaly a s nimi se vypořádaly. Návrh ústavní stížnosti byl proto shledán zjevně
neopodstatněným.
Soudce zpravodaj proto mimo ústní jednání bez přítomnosti
I. ÚS 79/96
účastníků svým usnesením podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o ústavním soudu, návrh ústavní stížnosti odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 1997 JUDr. Vladimír P a u 1
soudce zpravodaj