ECLI:CZ:US:1997:2.US.120.97
sp. zn. II. ÚS 120/97
Usnesení
II.ÚS 120/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 16.4.1997 ve věci ústavní stížnosti navrhovatele R., zastoupeného advokátem JUDr. M.Š., proti Finančnímu úřadu v Č.L. a Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 3.4.1997 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.3. 1996, čj. 15 Ca 693/95-12, (ačkoli tento krajský soud v návrhu stížnosti nebyl vůbec uveden jako účastník řízení), platebního výměru Finančního úřadu v Č.L. č.1/94, ze dne 11.4.1994, opravného platebního výměru č.l/94 ze dne 10.5.1994 a rozhodnutí o opravě č.7/95 z 3.5.1995, rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem z 21.4.1995, čj. 8846/240/94, a rozhodnutí z 3.10.1995, čj.14822/140/95.
Současně podal návrh na zrušení ustanovení čl.IV zák.č.322/1993 Sb.
Ve své stížnosti navrhovatel současně uvedl, že obdobný návrh Ústavnímu soudu ČR již podal, Ústavní soud ČR však svým rozhodnutím ze dne 27.2.1997, sp.zn. III.ÚS 158/96, ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Opětovné podání opírá stěžovatel o tvrzení, že Ústavní soud ČR se zabýval pouze otázkou rozporu §5 odst.2 zák.č. 545/1992 Sb. s čl. IV zák.č.322/1993 Sb., nikoli však stěžejním rozporem s čl.I Ústavy a s ust.čl.4 odst.1 Listiny základních práv a svobod.
Odmítnutí ústavní stížnosti Ústavním soudem ČR neznamená, že se jedná o věc tímto soudem rozsouzenou. Opravný návrh je možno podat tedy znovu, ale jen za předpokladu, že je stěžovatelem dodržena lhůta pro podání podle §72 odst.2 zák.č. 182/1993 Sb.
II.ÚS 120/97
U stěžovatelem uváděných správních aktů, jakož i u rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, tyto lhůty již dávno uplynuly v minulých letech.
Proto soudci zpravodaji nezbylo, než aby mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst.1 písm.b) zák.č. 182/1993 Sb. jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Stěžovatel by si měl rovněž uvědomit, že při předchozím projednání jeho návrhu byla již Ústavním soudem vážena všechna možná porušení ústavnosti. Nic takového shledáno nebylo.
Vzhledem k odmítnutí stížnosti pro uplynutí lhůt, nejsou tím dány ani podmínky pro řízení o návrhu stěžovatele na zrušení navrhované části zákona č. 322/1993 Sb. podle §74 zák.č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolán přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 16.4. 1997