ECLI:CZ:US:1997:2.US.183.97
sp. zn. II. ÚS 183/97
Usnesení
II. ÚS 183/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou dne 9.6.1997 ve věci ústavní stížnosti M.P., zastoupené JUDr. V.V., proti usnesení Městského státního zastupitelství čj. 5 Zn 259/96-11, ze dne 26.3.1997, takto:
Ú s t a v n í s t í ž n o s t s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm.d) zák.č.182/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů podaný návrh odmítl, neboť se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Stěžovatelka podala dne 28.5.1997 k Ústavnímu soudu ČR stížnost, která směřovala proti usnesení Městského státního zastupitelství ze dne 26.3.1997, čj. 5 Zn 259/96-l1, a předcházejícímu usnesení Policie ČR ze dne 28.1.1997, čj. MRBM-3097/ZAB-TČ-96.
Ve svém podání navrhovatelka tvrdí, že bez jejího souhlasu docházelo v období od ledna 1993 až do ledna 1995 k odposlechu telefonních rozhovorů, vedených na telefonní lince v B. č.330748 po přečíslování č.43240748.
Vzhledem k tomu, že tento telefonní přístroj je umístěn v
II. ÚS 183/97
jejím bytě a k odposlechu docházelo bez řádného povolení kompetentních orgánů, domnívá se navrhovatelka, že došlo v průběhu uvedeného období rovněž k porušování svobody nedotknutelnosti obydlí.
Stěžovatelka se proto obrátila na Městské státní zastupitelství s podnětem k provedení šetření. Policie ČR - Obvodní oddělení -Ž. ve věci provedlo šetření a usnesením ze dne 28.1.1997, čj. MRBM 3097/ZAB-TČ-96, oznámení stěžovatelky odložilo, neboť neshledalo důvodným podezření z trestných činů poškození a zneužití záznamů na nosiči informací a porušování tajemství dopravovaných zpráv ve smyslu §§257a odst.1, 239 odst.1 písm.b) tr. zák. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že o odposlechu své účastnické stanice se stěžovatelka dověděla při řízení ve věci sporu K.Š. a své dcery JUDr. M.H. na MÚV PČR a dále v průběhu jednání před Městským soudem v Brně. Z dalšího šetření je zřejmé, že předmětné záznamy telefonních hovorů byly sice prováděny z účastnické stanice stěžovatelky, ale jednalo se výhradně o rozhovory její dcery s výše jmenovaným K.Š. Právě s ohledem na tuto skutečnost Městské státní zastupitelství v B. svým usnesením ze dne 26.3.1997, čj. 5 Zn 259/96-11, zamítlo stížnost stěžovatelky a uvedlo, že navrhovatelka není ve smyslu ustanovení §142 odst.1 tr.ř. ve spojení s ustanovením §159 odst.5 tr.ř. oprávněna k podání stížnosti proti usnesení policejního orgánu, když v daném případě se nejednalo o odposlech účastnické telefonní stanice třetí cizí osobou, nýbrž o nahrávání vlastních telefonních hovorů K.Š. s JUDr. H., jeho právní zástupkyní a následné předání těchto nahrávek policii a soudu jako důkazu v případě podezření ze spáchání trestné činnosti JUDr. H.
Soudce zpravodaj se zcela ztotožnil se závěrem městského státního zástupce pokud tento uvedl, že poškozenou v daném případě může být pouze JUDr. H. a nikoli stěžovatelka, neboť v tomto případě nedošlo k porušení práv jejích, ale pouze
II. ÚS 183/97
práv JUDr. H., nemůže se tedy navrhovatelka domáhat ochrany svých práv ve smyslu Listiny základních práv a svobod, když v daném případě není k podání ústavní stížnosti na ochranu tvrzených porušení lidských práv oprávněna.
Soudce zpravodaji proto nezbylo než návrh ve smyslu ustanovení §43 odst.1 písm.d) zák.č.182/1993 odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
soudce Ústavního soudu
V Brně 9.6.1997