ECLI:CZ:US:1997:2.US.240.96
sp. zn. II. ÚS 240/96
Usnesení
II. ÚS 240/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatelů ing. V.Š. a J.L., oba zastoupeni advokátem JUDr. J.K., o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 4. 1996, sp. zn. 3 Cdon 182/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 1. 1993, čj. 5 Co 1785/92-53, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatelé se ve své obsáhlé ústavní stížnosti domáhali zrušení shora uvedených rozhodnutí, aniž by však konkrétně uvedli, které základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle č1. 10, bylo porušeno,
II. ÚS 240/96
přesto že byli v tomto smyslu vyzváni k doplnění své ústavní stížnosti přípisem, doručeným jim oproti podpisu.
Ústavní soud po uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu znovu přezkoumal ústavní stížnost stěžovatelů spolu s připojeným spisem Okresního soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 9 C 28/92, a dospěl k závěru, že jde nejen o návrh, jehož vady nebyly ve lhůtě odstraněny, ale také o návrh zjevně neopodstatněný. Podstatou sporu vedeného před obecnými soudy je platnost či neplatnost smlouvy ze dne 15. 3. 1990, uzavřené mezi PBH města B. a paní L.Š. Platnost či neplatnost této smlouvy má pak určující vliv i na navazující smlouvu ze dne 12. 6. 1990 a na výroky soudu ohledně vyklizení a nahrazení projevu vůle k uzavření dohody dle zák. č. 87/1991 Sb. Důvodem neplatnosti dle stěžovatelů je, jak opakovaně uváděli v řízení před obecnými soudy, skutečnost, že na tuto smlouvu ze dne 15. 3. 1990 se vztahuje zákonné opatření č. 364/1990 Sb., dle kterého k předmětné smlouvě bylo třeba pod sankcí absolutní neplatnosti povolení zakladatele příslušného státního podniku, a to proto, že rozhodující je datum účinnosti smlouvy, tj. den 10. 5. 1990, a nikoliv datum jejího uzavření, kterým je den 15. 3. 1990. Ústavní soud, který není soudem nadřízeným obecným soudům, již opakovaně ve svých rozhodnutích konstatoval, že mu nepřísluší zasahovat do jejich rozhodovací činnosti vyjma, mimo jiné, ty případy, kdy interpretace aplikovaných ustanovení obecnými soudy vybočuje z mezí ústavnosti. V dané věci jde o interpretaci příslušných ustanovení občanského zákoníku a zákonného opatření č. 364/1990 Sb. Ústavní soud však sdílí v napadených rozhodnutích vyslovený názor, opírající se nejen o ustálenou judikaturu, ale i teorii, dle níž smlouva je uzavřena, jakmile se strany shodly na jejím obsahu, respektive její akceptací ve smyslu §44 tehdy platného OZ. Jestliže tento den, tj. den uzavření smlouvy, kterým je datum 15. 3. 1990, spadá do období před účinností zákonného opatření č. 364/1990 Sb., protože jeho účinnost připadá na datum 30. 8. 1990, pak také správně nebylo lze na smlouvu uzavřenou již
II. ÚS 240/96
dne 15. 3. 1990 aplikovat uvedené zákonné opatření. Za této situace nezbylo než návrh stěžovatelů odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. a dále též, jak již bylo předesláno, jako návrh, jehož vady nebyly ve lhůtě odstraněny dle §43 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 23. 4. 1997 soudce zpravodaj