ECLI:CZ:US:1997:2.US.244.96
sp. zn. II. ÚS 244/96
Usnesení
II. ÚS 244/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele A.Č., právně zastoupeného advokátem JUDr. Š.A., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 9 Co 337/96, za vedlejší účasti 1) V.P., 2) B.P., takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se svou ústavní stížností ze dne 5. 9. 1996, došlou Ústavnímu soudu ČR dne 6. 9. 1996, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 9 Co 337/96. Tímto rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 4. 10. 1995, čj. 13 C 266/94-41, ve znění doplňujícího rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 1. 1996, čj. 13 C 266/94-55. Citovaným rozsudkem zamítl okresní soud návrh, jímž se stěžovatel domáhal, aby odpůrcům (u Ústavního soudu vedlejším účastníkům) byla uložena povinnost uhradit mu částku 9 700,- Kč z titulu způsobené škody.
Stěžovatel uvádí, že manželé P. neoprávněně zasáhli do jeho vlastnického práva tím, že v rozporu s ustanovením §123 občanského zákoníku odpojili a zkrátili vodovodní potrubí stěžovatele umístěné v zásobní nádrži vody a tím znemožnili stěžovateli čerpání vody v době od 4. 7. do 3. 10. 1994 a způsobili mu vzniklou škodu.
Svými rozhodnutími, dle tvrzení stěžovatele, obecné soudy porušily jeho právo vymezené v čl. 11, odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v němž je zakotveno právo vlastnit majetek, stejný zákonný obsah a ochrana vlastnického práva všech vlastníků.
Za účelem správných zjištění si Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě a spis Okresního soudu ve Frýdku -Místku, sp. zn. 13 C 266/94.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření, pokud jde o věc samu, plně odkázal na obsah svého rozsudku ze dne 18. 6. 1996, sp. zn. 9 Co 337/96; co se týče samotné ústavní
II. ÚS 244/96
stížnosti, poukázal na její vnitřní rozpornost. Ač na straně jedné se v ústavní stížnosti nikterak nepopírá, že předmětem původního řízení byl nárok stěžovatele na náhradu škody, na straně druhé se zde s tímto nárokem nakládá způsobem kvalitativně zcela odlišným, tedy jako by šlo o vlastnickou žalobu.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V ústavní stížnosti se bez jakékoliv souvislosti s původním řízením deklaruje údajné porušení vlastnického práva stěžovatele, aniž by zde ovšem bylo blíže konkretizováno ono vlastnické právo, jež takto mělo být citovaným rozhodnutím dotčeno (tj. absence specifikace konkrétní věci, k níž se vlastnické právo stěžovatele mělo upínat, není-li ovšem touto věcí, jak by bylo možno z kontextu dovodit, poškozená vodovodní trubka, jejíž hodnotu odhadl stěžovatel u jednání před krajským soudem na částku 75,- Kč).
Okresní ani krajský soud neupřel svým rozhodnutím stěžovateli právo na ochranu vlastnického práva, když v původním řízení o náhradu škody zamítl návrh stěžovatele. V ústavní stížnosti není relevantně tvrzeno porušení jakéhokoliv ústavního práva stěžovatele, včetně práva na spravedlivý proces.
Podle čl. 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny, Ústavnímu soudu proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 18. listopadu 1997