ECLI:CZ:US:1997:2.US.245.96
sp. zn. II. ÚS 245/96
Usnesení
II.ÚS 245/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání soudcem zpravodajem JUDr. Antonínem Procházkou ve věci ústavní stížnosti 1) L.Sch., 2) J.H. a 3) K.Sch., všichni zastoupeni advokátem JUDr. P.O., proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.8. 1995, sp. zn. 11 Co 147/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Soudce zpravodaj podle ustanovení §43 odst.1 písm. c) zák.č. 182/1993 Sb. návrh odmítl, neboť se jedná o podání zjevně neopodstatněné.
Stěžovatelé podali ústavnímu soudu stížnost, kterou tento soud obdržet dne 6.9. 1996. Podaný návrh směřuje proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28.5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2.8. 1995, sp. zn. 11 Co 147/95.
Citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo zamítnuto dovolání stěžovatelů proti rozsudku odvolacího soudu s odůvodněním, že podané dovolání bylo sice přípustné podle §238, odst.1 o.s.ř. a splňovalo rovněž formální i obsahové
II.ÚS 245/96
náležitosti dovolání, nicméně tento soud konstatoval, že obecný soud není v průběhu důkazního řízení omezován zásadou projednací a nic mu nebrání v tom, aby i bez návrhu účastníků řízení sám provedl dokazování, které je potřebné pro konečné rozhodnutí soudu a právní posouzení projednávané věci.
Provedení dokazování ohledně existence výpovědi nájmu bytu tedy nebylo provedeno nad rámec občanskoprávního řízení a nelze je považovat za vadu řízení.
Dovolací soud, stejně jako již před ním soud odvolací, zdůraznil, že nelze souhlasit s právním názorem žalobců ( nyní stěžovatelů), že je zcela lhostejné, zda právní úkon, jako projev vůle směřující zde k zániku vzájemného vztahu mezi žalobci a žalovanými, je obsažen v textu či petitu žaloby.
Stěžovatelé se domnívají, že chybným právním a skutkovým posouzením zjištěných skutečností jak odvolacím soudem tak i Nejvyšším soudem došlo k porušení čl.4 odst.4, č1.11 odst.4 a čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod, jakož i č1.95 odst.1 Ústavy a č1.1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Soudce zpravodaj se při posuzování podané ústavní stížnosti zabýval jednak předloženými rozsudky obecných soudů, ale zároveň fotokopií sporného návrhu stěžovatelů ze dne 13.1. 1993 adresovaného prvostupňovému soudu.
Je třeba konstatovat, že obecné soudy musí při svém rozhodování přihlížet i k ustanovení §3 odst.1 OZ, který zahrnuje zásadu, že výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Toto obecné ustanovení hmotněprávní povahy dává soudu možnost zjistit zda výkon subjektivního občanského práva v sobě zahrnuje i soulad s dobrými mravy a v případě opačného zjištění požadovanou ochranu těmto právům odepřít.
II.ÚS 245/96
Výpověď nájmu z bytu je hmotněprávní úkon, který" směřuje k ukončení právního vztahu nájmu. Tento úkon musí splňovat jednak obecné náležitosti platných právních úkonů, v tomto případě požadavek určitosti, srozumitelnosti a §39 tj. souladu se zákonem. Výpověď' ve smyslu OZ musí mít písemnou formu a musí v ní být uvedeny důvody výpovědi se lhůtou, kdy nájem skončí, s tím, že takto formulovaná výpověď' musí být doručena i nájemci bytu.
Obecným pravidlem ve smyslu shora uvedeného pak je, že doručení výpovědi z nájmu by mělo předcházet před podáním žaloby o přivolení výpovědi z nájmu, nicméně ve smyslu platných judikátů (viz. rozsudek Vrchního soudu v Praze z 21.12. 1993, sp. zn. 2 Cdo 72/93) text výpovědi může být obsažen i v textu žaloby.
Podle předložených listinných důkazů návrh podaný k Obvodnímu soudu pro Prahu 3 neobsahoval výpověď v textu podání, takže nebyla splněna hmotněprávní podmínka adresnosti tohoto úkonu žalovaným a nelze souhlasit s tvrzením, že petit návrhu, který text výpovědi obsahuje, nahrazuje tento nezbytný úkon žalobce. Petit návrhu již je procesním úkonem, který v sobě bez dalšího nemůže zahrnovat požadovaný hmotněprávní úkon.
Vzhledem ke shora uvedenému a odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu, který soudce zpravodaj považuje za správný, podanou ústavní stížnost soudce zpravodaj odmítl s ohledem na znění §43 odst.1 písm.c) zák.č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť napadené rozsudky obecných soudů neporušily citované články Listiny základních práv a svobod, ústavy a Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
JUDr. Antonín Procházka
Soudce Ústavního soudu
V Brně dne 1.12. 1997