ECLI:CZ:US:1997:2.US.288.96
sp. zn. II. ÚS 288/96
Usnesení
II. ÚS 288/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele S., zastoupené advokátem JUDr. J.M., o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 6.1996, sp. zn. 13 Co 389/95, za účasti Krajského soudu v Brně, zastoupeného předsedou senátu 13 Co, jako účastníka řízení, a OT, jako vedlejšího účastníka, takto:
Ústavní stížnost se odmítá .
Odůvodnění:
Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhal s poukazem na porušení č1. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým byla ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 21. 2. 1995, sp. zn. 5 C 93/94, zamítnuta žaloba na určení vlastnictví k nemovitostem, blíže určeným v rozsudku okresního soudu, s odkazem na zák. č. 68/1956, který hovoří o jediné dobrovolné tělovýchovné organizaci, v důsledku kterého S., právně zanikla. Dále se dle stěžovatele v odůvodnění uvádí, že přestože došlo nejdříve v roce
II. ÚS 288/96
1991 k jejímu znovuobnovení, nemohlo ze zákona dojít k obnovení vlastnických práv, neboť platný občanský zákoník nezná institut nabytí vlastnictví znovuobnovením právnické osoby. Napadenému rozsudku krajského soudu stěžovatel vytýká, že S., nemohla nikdy právně zaniknout, protože žádný ze subjektů, se kterými se měla sloučit, neexistoval Neexistoval-li tento subjekt, nemohl dle stěžovatele ani nabýt platně majetek, což je také důvod neplatnosti dalších převodů. Dále stěžovatel uvedl, že nesouhlasí s názorem, dle něhož platný občanský zákoník nezná institut nabytí vlastnictví znovuobnovením právnické osoby, a stejně tak s názorem, dle něhož došlo k vydržení, neboť tento existoval pouze po omezenou dobu. Zcela na závěr stěžovatel s odkazem na zák. č. 173/1990 Sb., ve znění zák. č. 247/1991 Sb., v němž se hovoří o "znovuvzniklých" jednotách, dovodil, že u S., se nejedná o nově založený subjekt, ale o subjekt obnovující svou subjektivitu se všemi právy a povinnostmi, včetně majetkových.
Krajský soud ve svém vyjádření odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že křivda, o jejíž nápravu stěžovatel usiluje, byla řešena speciálním předpisem zák. č. 173/1990 Sb., dle kterého stěžovatel také původně postupoval, avšak neúspěšně, ve věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 5 C 232/92. V této souvislosti pak krajský soud uvedl, že prekludovaný nárok dle zvláštního předpisu nelze úspěšně uplatnit postupem, který stěžovatel následně zvolil.
Vedlejší účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že součástí vlastnického práva je právo s majetkem nakládat, přitom právě využitím tohoto práva S., z vlastního rozhodnutí a na základě členské schůze předmětné nemovitosti pozbyla a zanikla sloučením se ZR S., - JS., na kterou také převedla veškerý majetek, jak bylo doloženo potvrzením ze dne 12. 10. 1953 a kladným prohlášením ze dne 27. 2. 1955. Dále vedlejší účastník poukázal na datum registrace stěžovatele jako znovuvzniklé dobrovolné
II. ÚS 288/96
organizace s tím, že nesouhlas stěžovatele s platnou právní úpravou neznající institut nabytí vlastnictví znovuobnovením právnické osoby nezpůsobuje změnu platné právní úpravy.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými spisy Okresního soudu ve Zlíně, sp. zn. 5 C 232/92 a sp. zn. 5 C 93/94, a dospěl k závěru, že za situace, kdy předmětem řízení jak pod sp. zn. 5 C 232/92, tak pod sp. zn. 5 C 93/94, je majetek, který přešel dle §13 zák. č. 71/1952 Sb. na závodní skupinu RS., S., tedy majetek, na který se vztahuje speciální úprava, obsažená v zák. č. 173/1990 Sb., ve znění zák. č. 247/1991 Sb. (§2), ve spojení se zák. č. 232/1991 Sb., ve znění zák. č. 312/1991 Sb. (§1 odst. 2), nemůže neúspěch stěžovatelovy žaloby na určení vlastnictví k předmětným nemovitostem dle obecné úpravy obsažené v občanském zákoníku v řízení, jehož výsledkem je ústavní stížností napadený rozsudek, založit porušení ústavně zaručených základních práv a svobod včetně stěžovatelem namítaného porušení čl. 11 odst. 1 Listiny, a to s tím důsledkem, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou. Tato skutečnost je natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 5 C 93/94 jako zjevně neopodstatněnou odmítnout, a to dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 30. 10. 1997 soudce zpravodaj