ECLI:CZ:US:1997:2.US.32.97
sp. zn. II. ÚS 32/97
Usnesení
J
II. ÚS 32/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci M.V. a J.V., oba zastoupeni advokátem JUDr. R.V., o stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 10 Co 607/96, ze dne 18. 10. 1996, takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Navrhovatelé se svým návrhem domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 10 Co 607/96, ze dne 18. 10. 1996, kterým byl zamítnut návrh na určení, že jsou vlastníky rodinného domu čp. 28 v obci B., S.M., k. ú. M.V.
Navrhovatelé jsou přesvědčeni, že uvedeným rozhodnutím byl porušen čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), dle kterého má každý právo vlastnit majetek, neboť stěžovatelka V. uzavřela kupní smlouvu ze dne 12. 3. 1968 před státním notářem způsobem, jehož platnost či relevanci nebyla
II. ÚS 32/97
schopna, stejně jako druhý stěžovatel, posoudit, čímž byl završen úmysl účastníků prodat a koupit předmětnou nemovitost, to vše za účasti státního notáře, jemuž uhradili i poplatek za registraci, nelze tedy navrhovatelům dle jejich názoru upřít dobrou víru v tom smyslu, že došlo k uzavření perfektního právního úkonu, obecně pak k naplnění institutu vydržení, za podmínek platného občanského práva.
Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí konstatoval, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, ani vrcholem soustavy obecných soudů, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny.
Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o.s.ř.),
jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky
zakotvené v §132 o.s.ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu
"hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. Uvedené se plně vztahuje i na projednávanou věc. Obsah spisu Okresního soudu v Bruntále, sp. zn. 12 C 247/91, nasvědčuje tomu, že obecné soudy při rozhodování o návrhu na určení vlastnictví v důsledku vydržení předmětných nemovitostí provedly celou řadu důkazů, mimo jiné též kupní smlouvou ze dne 12. 3. 1968 uzavřenou s výhradou přístupu J.V. a J.F., kde se v č1. 8 výslovně uvádí, že kupní smlouva nabude platnosti dnem registrace; notářským zápisem, v němž je výslovně formulovaný požadavek na registraci právě po přistoupení J.V. a J. F., a konečně též samotným výslechem navrhovatelů, kteří hovořili o své bezvýsledné snaze vypátrat J.F., tedy o snaze naplnit výhradu přístupu, a při hodnocení takto provedeného dokazování postupovaly v souladu s §132 o.s.ř. Dospěl-li proto Krajský soud v Ostravě tímto procesním postupem k závěru, že navrhovatelé neprokázali dobrou víru, potom posouzení vydržení, resp. závěr o tom, že k vydržení nedošlo, je třeba považovat za součást nezávislosti soudního
II. ÚS 32/97
rozhodování.
Jinými slovy, skutečnost, že soudy nevyhověly návrhu navrhovatelů a vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatelé neztotožňují, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti.
Z důvodu shora uvedeného a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo porušení principů upravených v hlavě páté Listiny, nezbylo ústavnímu soudu, který je toliko orgánem ústavnosti, než ústavní stížnost dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
K námitce navrhovatelů ohledně porušení čl. 11 odst. 1 Listiny Ústavní soud uvádí, že bylo již opakovaně ústavním soudem konstatováno, že uvedené ustanovení chrání vlastnické právo již konstituované a nikoliv tvrzený nárok na ně.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 3. 11. 1997 soudkyně Ústavního soudu