ECLI:CZ:US:1997:2.US.344.97
sp. zn. II. ÚS 344/97
Usnesení
II. ÚS 344/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci návrhu stěžovatele Ing. V.Š., o podání ze dne 14. 9. 1997, došlém Ústavnímu soudu dne 16. 9. 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se obrátil na Ústavní soud se stížností proti postupu Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze, jakož i proti postupu policie, pro (citace) "porušení mých práv na obhajobu nevyřízení mých trestních oznámení ... .jakož i na nezákonnosti v rozsudku....a celém postupu".
Z přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 1997, čj. 46 T 7/95-725, byl obžalovaný Ing. V.Š. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. a §219 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obžalovanému dále uložen trest propadnutí věci - revolveru zn. Colt, model King Cobra, ráže 357 Magnum. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený L.P. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vrchní soud v. Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. července 1997 odvolání obžalovaného Ing. V.Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 1997, čj. 46 T 7/95-725, a rozhodl usnesením sp. zn. 7 To 54/97 tak, že odvolání obžalovaného Ing. V.Š. se podle §256 tr. ř. zamítá.
Ústavní soud přípisem ze dne 30. 9. 1997 navrhovatele vyrozuměl o vadách návrhu a vyzval k jejich odstranění ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení.
Navrhovatel ve stanovené lhůtě vady neodstranil a lhůta marně uplynula.
Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
II. úS 344/97
neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tornu určené. Podmínky tohoto ustanovení jsou naplněny.
Ústavní soud rovněž zkoumal, zda je ústavní stížnost podaná ve lhůtě v souladu s ust. §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Dle tohoto ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. V daném případě bylo takovým posledním prostředkem k ochraně práva rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 1997, sp. zn. 7 To 54/97, které nabylo právní moci dne 15. 7. 1997. Ústavní stížnost byla podána na poště 50711 V. pod č. R 003868 dne 15. 9. 1997, ačkoliv lhůta k podání ústavní stížnosti uplynula dne 12. 9. 1997. Dle §43 odst. 1 b) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě, stanovené tímto zákonem.
Podmínky ustanovení §43 odst. 1 a), b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
Vojtěch Cepl
soudce Ústavního soudu
V Brně dne 13. listopadu 1997