ECLI:CZ:US:1997:2.US.363.96
sp. zn. II. ÚS 363/96
Usnesení
II. ÚS 363/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. A.D., o návrhu ze dne 15. 12. 1996, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve svém obsáhlém návrhu ze dne 15. 12. 1996, označeném jako ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 3 Cdon 1354/96, ze dne 29. 10. 1996, podaném na poště k přepravě dne 27. 12. 1996, domáhal vydání nálezu, kterým by Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu Praha - západ o prekluzi práva podat návrh na přechod vlastnictví podle zák. č. 229/1991 Sb., novelizovaného zák. č. 30/1996 Sb. (dále jen "zákon o půdě"), protože bylo prokázáno zvýhodnění povinné osoby při koupi domu v Ch. a parcely 32/l, jak se předpokládá v §8 uvedeného zákona.
II. ÚS 363/96
Z připojeného spisu Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 4 C 197/94, Ústavní soud zjistil, že ve věci vedené u Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 4 C 384/92, byl rozsudkem ze dne 7. 6. 1993 pod čj. 4 C 384/92-48, který nabyl právní moci dne 25. 2. 1994, zamítnut návrh stěžovatele na přechod vlastnického práva dle zákona o půdě, proti tomuto rozsudku se stěžovatel bránil cestou mimořádného opravného prostředku, a to návrhem na obnovu řízení. Usnesením soudu prvého stupně ze dne 19. 5. 1994, čj. 4 C 197/94-16, ve spojení s potvrzujícím usnesením krajského soudu ze dne 26. 1. 1995, čj. 14 Co 577, 578/94-39, byl však návrh na obnovu řízení zamítnut, neboť důvody uváděné stěžovatelem a týkající se kvality poskytnuté právní pomoci nejsou důvody, pro které by se bylo lze úspěšně ve smyslu §228 odst. 1 písm. a) b) o.s.ř. domáhat obnovy řízení. Řízení o dovolání proti tomuto usnesení bylo Nejvyšším soudem zastaveno, neboť přes výzvu a poučení soudem nebyl ve lhůtě odstraněn nedostatek zastoupení advokátem, a to do dne 29. 10. 1996 pod čj. 3 Cdon 1354/96.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ze shora citovaného ustanovení pak plyne, že pokud se navrhovatel domáhá svým návrhem, podaným k přepravě 27. 12. 1996, vydání nálezu, kterým by byl zrušen rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 7. 6. 1993, čj. 4 C 384/92-48, který nabyl právní moci dne 25. 2. 1994 a kterým nebylo vyhověno jeho restitučnímu nároku, je zcela zjevné, že se jedná o návrh podaný po lhůtě stanovené zák. č. 182/1993 Sb. Protože Ústavní soud je vázán petitem ústavní stížnosti a nikoliv jejím označením, nezbylo než návrh odmítnout. Ostatně i kdyby se navrhovatel ve svém petitu domáhal zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 1996, čj. 3Cdon 1354/96, šlo by o návrh zjevně
II. ÚS 363/96
neopodstatněný, neboť uvedené rozhodnutí se restitučním nárokem navrhovatele nijak nezabývalo.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 10. 4. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR