ECLI:CZ:US:1997:2.US.49.97
sp. zn. II. ÚS 49/97
Usnesení
II. ÚS 49/97 _
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci stěžovatele Dipl. ing. h. c. V.R.,zastoupeného JUDr.. V.J., o ústavní stížnosti proti 1) rozsudku okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 10 C 127/90, ze dne 1. 2. 1994, 2) rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 13 Co 1040/94, ze dne 5. 6. 1995, 3) usnesení Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 10 C 127/90, ze dne 22. 11. 1995, 4) usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 40/96, ze dne 24. 1. 1996, 5) usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 2 Cdon 1228/96, ze dne 26. 9. 1996, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Stěžovatel se ve svém návrhu, podaném na poště k přepravě dne 10. 2. 1997, domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s odůvodněním, že jimi došlo k porušení základních práv,
II. ÚS 49/97
chráněných ustanoveními hlavy prvé a páté a čl. 36 odst. 1, 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zejména proto, že v průběhu řízení se nepodařilo prokázat, že by z jeho strany došlo k obtěžování hmyzem a imisemi z chovu kožešinových zvířat, přičemž byla porušena mimo jiné zásada audiatur et altera pars.
Dle ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost stěžovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 10 C 127/90, z něhož zjistil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město, sp. zn. 10 C 127/90, ze dne 1. 2. 1994, byl odpůrce
(nyní stěžovatel) zavázán k povinnosti zdržet se obtěžování navrhovatelů pachem a imisemi z chovu kožešinových zvířat umístěných na pozemku parcely č. 466/1 v k. ú. P.- B. a zaplatit navrhovatelům náklady řízení. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 6. 1995, sp. zn. 13 Co 1040/94, rozsudek soudu prvého stupně potvrdil v části, v níž byla uložena odpůrci povinnost zdržet se obtěžování navrhovatelů pachem z chovu kožešinových zvířat, v této části pak nabylo rozhodnutí právní moci dne 12. 9. 1995. Pokud jde o povinnost zdržet se obtěžování navrhovatelů imisemi a výrok o nákladech řízení, vrátil krajský soud věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Okresní soud Plzeň - město usnesením, sp. zn. 10 C 127/90, ze dne 22. 11. 1995, na základě zpětvzetí návrhu zastavil řízení ohledně povinnosti odpůrce zdržet se obtěžování navrhovatelů imisemi a zavázal odpůrce k povinnosti zaplatit navrhovatelům náklady řízení. Na základě odvolání do výroku ohledně povinnosti nahradit náklady řízení pak Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 24. 1. 1996, sp. zn. 15 Co 40/96, rozhodnutí soudu prvého stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil. Rozhodnutí o zastavení řízení tak
II. ÚS 49/97
nabylo právní moci dne 19. 1. 1996 a rozhodnutí o povinnosti nahradit náklady řízení dne 28. 2. 1996. Dovolání podané stěžovatelem do výroku o nákladech řízení usnesení Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 40/96, ze dne 24. 1. 1996, bylo usnesením Nejvyššího soudu v Brně, sp. zn. 2 Cdon 1228/96, ze dne 26. 9. 1996, odmítnuto, neboť Nejvyšší soud neshledal důvody přípustnosti dovolání vzhledem k tomu, že námitky uváděné dovolatelem směřovaly k odvolacímu řízení, které předcházelo vydání rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 1995, sp. zn. 13 Co 1040/94, které však dovoláním napadeno nebylo.
V návaznosti na shora uvedené dospěl ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost podaná na poště k přepravě dne 10. 2. 1997 a směřující proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 6. 1995, sp. zn. 13 Co 1040/94, který, pokud jde o uložení povinnosti odpůrci (nyní stěžovateli) zdržet se obtěžování pachem z chovu kožešinových zvířat, nabyl právní moci dne 12. 9. 1995, je opožděná, neboť nebyla podána v 60 denní lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. Totéž platí nejen o rozhodnutí ohledně imisí, které skončilo v důsledku zpětvzetí návrhu usnesením Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 10 C 127/90, které nabylo právní moci dne 19. 1. 1996, ale také o rozhodnutí o nákladech řízení, které v důsledku odvolání skončilo usnesením Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 15 Co 40/96, které nabylo právní moci dne 28. 2. 1996. V poměru k těmto posledně uvedeným dvěma rozhodnutím je však ústavní stížnost stěžovatele navíc ve smyslu §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. zjevně neopodstatněná stejně tak jako je tomu v případě ústavní stížnosti směřující proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. 2 Cdon 1228/96, kterým bylo odmítnuto dovolání do usnesení o nákladech řízení, neboť navrhovatel ve své ústavní stížnosti evidentně usiluje o změnu týkající se merita věci, tj. o změnu rozsudku, kterým mu bylo uloženo zdržet se obtěžování pachem z chovu kožešinových zvířat, a přitom všechna tato rozhodnutí se meritem věci nijak nezabývala.
II. ÚS 49/97
Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost za použití ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 10. 4. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR