Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 19.03.1997, sp. zn. II. ÚS 7/96 [ nález / PROCHÁZKA / výz-3 ], paralelní citace: N 30/7 SbNU 195 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:2.US.7.96

sp. zn. II. ÚS 7/96 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti V.R. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12.10.1995, sp. zn. 12 Co 484/95, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností, která Ústavnímu soudu ČR došla dne 5.1.1996, se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12.10.1995, sp.zn. 12 Co 484/95, kterému vytýká porušení čl.10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy, tedy porušení jeho ústavně zaručených základních práv. Stěžovatel se domáhal u Okresního soudu Klatovy určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla dána podle ust. §46 odst.1 písm. f) zákoníku práce pro závažné porušení pracovní kázně - povinnosti, stanovené mu v §135 odst. 3 písm. d) zákoníku práce. Toto porušení stanovené povinnosti spočívalo v tom, že stěžovatel měl nastoupit do práce dne 25.7.1994 pod vlivem alkoholu, který byl prokázán dechovou zkouškou opětovně opakovanou po 20 minutách. Stěžovatel namítal, že před provedením orientační dechové zkoušky žvýkal nikotinovou žvýkačku značky Nikorette R4mg, která byla příčinou pozitivního testu, a nikoliv alkohol. Vedlejší účastník - zaměstnavatel stěžovatele upozorňoval na zvlášť exponovanou funkci stěžovatele jako řidiče-strojníka cisternového automobilu, kterým současně převáží na místo zásahu posádku. Obsluhuje cisternu při hasebním zásahu čerpáním vody, kdy tlak může dosáhnout až 15 atmosfér. Upozornil na Řád požárních jednotek, se kterým byl stěžovatel seznámen, kdy pro funkci strojník-řidič je pod bodem 16.3.5 stanoveno, že pracovník se musí zdržet potřebný čas před nástupem do služby pití alkoholických nápojů, aby byl podle příslušných předpisů schopen řídit motorové vozidlo. Okresní soud v provedení dechové zkoušky neshledal žádných závad a k námitce stěžovatele provedl důkaz znaleckým posudkem Vědecko-výzkumného uhelného ústavu Ostrava-Radvanice pro stěžovatelem tvrzené posouzení zabarvení indikační vrstvy v trubicích Altest. Znalecký posudek vyvrátil tvrzení stěžovatele a po provedení svědeckých důkazů byl rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 21.6. 1995, č.j. 5 C 26/94-63, návrh stěžovatele na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru zamítnut. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Plzni ve stížnosti napadeném rozsudku potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. K námitce stěžovatele v odvolacím řízení doplnil řízení o vyjádření ZV ZO odborového svazu hasičů Sboru požární ochrany v Klatovech, zjistil, že soud prvního stupně provedl všechny dostupné důkazy pro správné posouzení věci, a proto odvolání neshledal důvodným. Stěžovatel, když shrnul všechny tyto právní skutečnosti, vytýká napadenému rozhodnutí, že bylo učiněno na základě neúplných důkazů, neboť po stránce skutkové nemohla být prokázána přítomnost alkoholu v krvi, aniž by byl proveden rozbor odebrané krve nebo moči. Pro porušení ustanovení §135 odst.3 písm.d) zákoníku práce nestačí pouze kontrola dechovou zkouškou, jak dokazuje stěžovatel. K odběru krve nebo moči nebyl svým zaměstnavatelem vyzván a tím, že mu byla okamžitě po dechové zkoušce udělena dovolená, byla mu tak vytvořena překážka v práci a byl tím také utvrzen v domnění, že se o závažné porušení pracovní kázně nejedná. Další právní vadu spatřuje stěžovatel v tom, že byl nejprve upozorněn na možnost rozvázání pracovního poměru a následně mu byla po projednání věci s odborovým orgánem doručena výpověď. Upozornění i výpověď obsahovaly stejný důvod, i když se jednalo o rozdílné právní instituty, což zákon nepřipouští. Posléze stěžovatel upozorňuje na přípis České komise EUROPEAN MEDICAL ze dne 1O.3. 1995, ve kterém je uvedeno, že ALTEST může být používán jen jako orientační dechová zkouška a teprve další testy, t.j. rozbor moči nebo krve mohou podezření požití alkoholu spolehlivě prokázat. Porušení ústavního článku 10 odst.1 Listiny základních práv a svobod vidí stěžovatel v tom, že ačkoli mu vina nebyla prokázána, je na něho pohlíženo jako na alkoholika, což pro něj rovněž vytváří nepříznivý stav v probíhajícím soudním řízení o osvojení nezletilého dítěte. Ústavní soud si vyžádal pro správné posouzení věci spis Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 5 C 266/94. Vyžádal si rovněž stanovisko Krajského soudu v Plzni. Podle vyjádření předsedkyně senátu J. P., odvolací soud při zkoumání důvodnosti odvolání V. R. proti rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 21.6. 1995, čj.5 C 266/94-63, kromě již uvedeného konstatování, že soud prvé stolice provedl v řízení všechny dostupné důkazy rozhodné pro správné posouzení věci, neodňal navrhovateli možnost jednat před soudem, ani možnost vyjádřit se ke všem provedeným důkazům. Dále uvádí, že stěžovatel byl před oběma soudy zastoupen advokátem a rovněž i v odvolacím řízení nebyla jeho práva omezována. Nemohlo také dojít k porušení čl. 10 odst.1 Listiny základních práv a svobod ani čl.90 Ústavy. Navrhuje proto zamítnutí ústavní stížnosti. Dožádaný vedlejší účastník - Hasičský záchranný sbor okresu Klatovy ve svém vyjádření ze dne 14.2. 1997 označuje podanou ústavní stížnost jako nedůvodnou a v obecné rovině se dovolává skutečnosti, že se stěžovatel domáhá přehodnocení důkazů, k jejichž obsahu už obecné soudy stanovisko zaujaly.Ústavní soud takové přehodnocení provést nemůže, neboť jak dovozuje dále, by tím nutně porušil ústavní princip nezávislosti soudů a konkrétně zásadu volného hodnocení důkazů. Po skutkové stránce upozorňuje na skutečnost, že sám stěžovatel v řízení před soudem první stolice přiznal, že večer před nástupem do práce vypil několik piv. Ústavní soud po prostudování spisu Okresního soudu v Klatovech, sp. zn. 5 C 266/94, rozsudku téhož soudu ze dne 21.6. 1995, sp. zn. 5 C 266/94, a rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12.10. 1995, sp. zn. 12 Co 484/95, musel dát po stránce procesní za pravdu skutečnostem obsaženým v cit. vyjádření předsedkyně senátu odvolacího soudu v Plzni ze dne31.3.1997, neboť procesní práva stěžovatele byla oběma soudy dodržena, všechny dostupné důkazy rozhodné pro posouzení věci byly provedeny a stěžovateli nebyla odňata možnost se k nim vyjádřit. Hlavní námitka stěžovatele však spočívá v tom, že pro posouzení porušení povinnosti podle §135 odst.3 písm. d) ZP nebyl proveden potřebný rozbor krve resp. moči, aby bylo možno řádně prokázat alkohol v krvi. Testy pomocí trubiček ALTEST považuje pouze za orientační, neboť jejich zbarvení může být vyvoláno jinými činiteli. Pro správné posouzení vztahu obou metod je třeba lokalizovat jejich použití. V posuzovaném případě se jedná o vztah v oblasti pracovně právní, u uniformované složky s přísnou organizací nadřízenosti a podřízenosti podle hodnostních stupňů, u stěžovatele navíc s pracovním zařazením řidiče - strojníka speciálního automobilu. Provedený znalecký posudek vyloučil působení jiných substrátů na pozitivní výsledek při použití trubic ALTEST a přičetl jej přítomnosti alkoholových par v dechu vyšetřované osoby. Kromě obecně závazných norem ve vztahu k řidiči motorového vozidla v případě stěžovatele jsou navíc rozhodující dva vnitroorganizační předpisy. Prvým je Řád požárních jednotek - výkon služby, který v ustanovení 16.3.5 nařizuje, že řidič - strojník je povinen se zdržet potřebný čas před nástupem do služby pití alkoholických nápojů, aby byl podle příslušných předpisů schopen řídit motorové vozidlo. Druhým předpisem je čl.14 kolektivní smlouvy na r. 1994. Podle něho za porušení pracovní kázně dle §73 písm. c) ZP je neschopnost příslušníka k výkonu práce v důsledku požití alkoholických nápojů, pro něž není při nastoupení práce připuštěn k výkonu práce. Stěžovatel pro opakovaně pozitivní výsledek detalkoholových zkoušek k výkonu práce funkce řidiče nemohl být připuštěn. Proto mu byla poskytnuta dovolená, kdy sám měl možnost, v případě nesouhlasu s výsledky zkoušek, se obrátit na lékaře se žádostí o provedení odběru krve nebo moči. To stěžovatel neučinil, neboť se domníval, že intenzita jím porušeného pracovně právního předpisu bude řešena mírnějším způsobem. V protokolu z jednání Okresního soudu v Klatovech ze dne 2.11.1994 potom prohlásil, že v době do 22,30 hod. před nástupem do práce vzhledem k panujícím vedrům vypil tři 10stupňová piva. Odkaz, který má citovaný Řád požárních jednotek pro výkon služby na příslušné předpisy, se týká hlavně §5 odst.2 písm.b) vyhl.č. 99/1989 Sb., v platném znění, o pravidlech provozu na pozemních komunikacích. Toto ustanovení zakazuje řídit vozidlo bezprostředně po požití alkoholických nápojů nebo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu. Vzhledem k citovaným vnitroorganizačním předpisům a vyhl. č. 99/1989 Sb. v platném znění, pro závažnost porušení pracovní kázně je plně dostačující zkouška detekčními trubicemi ALTEST. Již na jejich základě musí nutně dojít k vyřazení pracovníka z práce, pokud jeho test je pozitivní. Provedené řízení v pracovně právních vztazích nemůže porušit článek 10 odst.1 Listiny základních práv a svobod, neboť se jedná o vztah pracovní nadřízenosti a podřízenosti, kterému chybí jakýkoli předpoklad narušení tohoto ústavního práva, neboť pracovník vstupem do pracovního poměru souhlasí se všemi opatřeními z tohoto vztahu pro něho vyplývajícími. K porušení čl. 90 Ústavy nemohlo dojít proto, že soudy zákonem stanoveným způsobem poskytly ochranu právům stěžovatele. Námitka stěžovatele, že nejprve byl upozorněn na možnost výpovědi, což považoval vzhledem k později dané výpovědi za samostatný právní institut, je námitkou bez jakékoli právní relevance. Ústavní soud považuje za nutné vyjádřit se ke stanovisku vedlejšího účastníka, podle kterého Ústavnímu soudu ČR nepřísluší přehodnocovat stanoviska obecných soudů, neboť tím by, podle jeho názoru, byl porušen princip nezávislosti soudů - konkrétně zásada volného hodnocení důkazů. Vzhledem k zásadě "iura novit curia" je navíc výrok vedlejšího účastníka naprosto mylný. Ústavní soud ČR je soudem ochrany ústavnosti a jeho kompetence je dána všude tam, kde došlo k jejímu porušení. V činnosti soudce může dojít k porušení ústavnosti, jistě neúmyslné, nejen v oblasti procesní. Pro provádění důkazů Ústavním soudem potřebných ke zjištění skutkového stavu jsou určeny §§48 a 49 zákona č. 182/1993 Sb. a ve vztahu k ústavním stížnostem §81 cit. zákona, podle kterého Ústavní soud není vázán skutkovým zjištěním učiněným v předcházejících řízeních. Vzhledem k tomu, že nedošlo v případě stěžovatele k porušení jím tvrzených základních práv, byl nucen Ústavní soud ČR podanou ústavní stížnost zamítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR se nelze odvolat. V Brně dne 19.3.1997