ECLI:CZ:US:1997:2.US.74.97
sp. zn. II. ÚS 74/97
Usnesení
II. ÚS 74/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl v právní věci navrhovatele G., zastoupeného advokátkou JUDr. I.H., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 1996, čj. 22 Ca 863/95-15, sepsané dne 24. 2. 1997, došlé ústavnímu soudu ČR dne 4. 3. 1997, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal žalobou ze dne 1. 12. 1995 zrušení rozhodnutí katastrálního úřadu, čj. 111-VI-732/94, ze dne 23. 10. 1995, jímž byl povolen vklad vlastnického práva. Řízení o navrhovatelově žalobě bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě, čj. 22 Ca 863/9515, zastaveno za použití §250 d, odst. 3 o.s.ř. Navrhovatel je toho názoru, že napadeným usnesením krajského soudu byl zbaven svého práva na ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, neboť tím, že soud vyslovil nepřípustnost odvolání proti zastavení řízení, byla navrhovateli též odebrána možnost dovolání.
Navrhovatel se v této souvislosti domnívá, že by měl být rozšířen výčet případů uvedených v §238 a) odst. 1 o. s. ř. o případ, kdy bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
V petitu navrhovatel navrhuje, aby ústavní soud vydal tento nález: I.
Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, čj. 22 Ca 863/95-15, ze dne 31. 10. 1996, jímž bylo zastaveno řízení, se zrušuje.
II.
Doplňuje se §238 a), odst. 1 o. s. ř. o nové písmeno g) v tomto znění - g) jímž bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu.
Ústavní soud především zkoumal, zda jde o návrh podaný ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním opravném prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje.
V dané věci bylo posledním opravným prostředkem ve smyslu výše cit. zákona usnesení krajského soudu, čj. 22 Ca 863/95-15, ze dne 31. 10. 1996, které nabylo právní moci dne 17. 12. 1996 (viz spis Krajského soudu v Ostravě, č.l. 22 Ca 863/95-15).
K dotazu Ústavního soudu adresovanému zástupkyni navrhovatele na datum právní moci cit. usnesení krajského soudu předtím, než měl možnost si je ověřit ze spisu Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 863/95, uvedl navrhovatel prostřednictvím své právní zástupkyně, že zástupkyně navrhovatele osobně obálku přebírala až 23. 12. 1996 a dle jejího názoru je vyznačení právní moci v rozporu s ustanovením §48 odst. 2 o. s. ř.
Za účelem přezkoumání těchto skutečností si Ústavní soud ČR vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 863/95. Na str. 1. 18 cit. spisu je doloženo, že písemnost - doručenka - označená 22 Ca 863/95-15, um. KS + příloha PM byla uložena dne 16. 12. 1996. Osobně pak převzala zástupkyně navrhovatele, JUDr. I.H., tuto písemnost dne 23. 12. 1996.
Dle Ústavního soudu ČR obecný soud vyznačil právní moc rozhodnutí v souladu s ustanovením §46 o. s. ř. I kdyby však Ústavní soud připustil možnost, ani zástupkyní navrhovatele netvrzenou, že doručovatel nesplnil svoji povinnost a nepokusil se doručit za situace, kdy nebyla zástupkyně navrhovatele zastižena, dle §46 odst. 2 spolu s §48 odst. 3 (nikoliv 2, jak je uváděno v návrhu), jiné dospělé osobě na témže pracovišti, adresátce by začala plynout lhůta k podání ústavní stížnosti ode dne, kdy poté písemnost na poště skutečně převzala. Tímto posledním dnem by byl den 23. 12. 1996. Posledním dnem k podání ústavní stížnosti pak by byl den 20. 2. 1997. Ústavní stížnost byla podána dne 3. 3. 1997 na poště P., R 017627. Z uvedeného je patrné, že tak či onak byla podána po lhůtě stanovené zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, k podání ústavní stížnosti.
Co se týče petitu ústavní stížnosti, ústavní soud upozorňuje, že není v jeho pravomoci vystupovat jako pozitivní zákonodárce a doplňovat jakkoliv ustanovení občanského soudního řádu. Tímto postupem by ústavní soud nepřípustně zasáhl do pravomoci zákonodárného orgánu. Jako tzv. negativní zákonodárce může Ústavní soud ČR pouze zrušit ustanovení zákonů, která jsou v rozporu s ústavou a mezinárodními úmluvami dle čl. 10 Ústavy, nemůže je však nahradit svým vlastním rozhodnutím. V tomto bodu musel Ústavní soud konstatovat, že není příslušný rozhodnout, neboť by si osoboval více práv, než mu ústavně přísluší.
Dle §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a dle §43 odst. 1 písm. e), jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný. Podmínky těchto ustanovení jsou naplněny, soudci zpravodaji proto nezbylo, než návrh odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. prosince 1997
Vojtěch Cepl soudce Ústavního soudu