ECLI:CZ:US:1997:2.US.8.97
sp. zn. II. ÚS 8/97
Usnesení
II. ÚS 8/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele Mgr. G.V., zastoupeného advokátkou JUDr. B.B., o ústavní stížnosti proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 18. 9. 1996, čj. 14 T 102/96-152, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 9 To 370/96, takto:
Návrh se o d m í t á
Odůvodnění:
Navrhovatel se ve své včas uplatněné ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků s odůvodněním, že způsob vedení trestního stíhání byl v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu, neodpovídal zákonu a způsobil porušení
II. ÚS 8/97
základního práva, zaručeného č1. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tak se také stalo, že došlo k nesprávnému závěru o vině, o trestu a i o povinnosti k náhradě škody, při současném porušení příslušných hmotněprávních ustanovení občanského zákoníku a vyhl. č. 32/1965 Sb., v platném znění.Žádal proto,aby ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadený rozsudek byl zrušen. Současně požádal, aby ve smyslu ustanovení §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. byla odložena vykonatelnost.
V návrhu podrobněji uváděl, že ve všech stadiích trestního řízení nebyla věnována pozornost jeho obhajobě, tato byla soudem odmítnuta s poukazem na účelovost a snahu vyhnout se trestnímu stíhání. V přípravném řízení ani před soudem nebyly provedeny žádné důkazy, kterými by byla jeho obhajoba spolehlivě vyvrácena, přičemž obhajobu obviněného je třeba vždy prověřit, i když ji obviněný uplatní teprve v řízení před soudem, a nikoliv už v dřívějších stadiích řízení. Dále v této souvislosti namítal, že soud nevyhověl jeho návrhu na doplnění dokazování výslechem svědků. Z neúplného dokazování a výsledků znaleckého posudku přitom vyplývají důvodné pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu věci a závěru o něm. Hodnocení svědecké výpovědi poškozené osoby orgány činnými v trestním řízení navíc odporuje zásadě volného hodnocení důkazů a při hodnocení svědeckých výpovědí svědků se soud nevypořádal s rozpory mezi jednotlivými výpověďmi.
Ústavní soud přezkoumal podání navrhovatele spolu s připojeným spisem Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 14 T 102/96, a dospěl k závěru, že návrh není opodstatněný.
Jak Ústavní soud vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným obecným soudům ani vrcholem jejich soustavy a nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dozoru nad jejich činností za předpokladu, že obecné soudy postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Z ústavního principu
II. ús 8/97
nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je také obsažena v jednotlivých ustanoveních trestního řádu (§2 odst. 6, §125 tr. ř.). Pokud obecné soudy v posuzované věci podmínky stanovené trestním řádem respektují, do pravomoci Ústavního soudu nespadá "hodnotit" hodnocení důkazů provedené těmito soudy, a to právě proto, že by zasahoval do již zmíněného principu nezávislosti soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že podstata navrhovatelovy ústavní stížnosti je založena na jeho nesouhlasu se závěry obecných soudů, ke kterým tyto dospěly na základě provedeného dokazování, jak pokud jde o hodnocení jednotlivých důkazů, tak jejich souhrnu. Námitky, které navrhovatel uvádí v ústavní stížnosti, přitom uvedl již v řízení před obecnými soudy, které se však s nimi celkem vyčerpávajícím způsobem vypořádaly. Ústavní soud tak z obsahu spisu Okresního soudu Praha - západ, sp. zn. 14 T 102/96, nezjistil nic, co by nasvědčovalo porušení stěžovatelem zmíněného ústavního principu, zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny a §2 odst. 1 tr. řádu, totiž principu řádného zákonného procesu, s tím, že ani navrhovatel nenamítal, že by prováděné důkazy byly získány nezákonně, jako např. pod hrozbou donucení nebo přímo donucením. Obsah spisu naopak svědčí o tom, že se obecné soudy určujícími skutkovými okolnostmi případu zevrubným způsobem zabývaly a své rozhodnutí řádně odůvodnily. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že novelou tr. řádu zák. č. 292/1993 Sb. platí zásada zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (srov. §2 odst. 5 tr. řádu), což na rozdíl od do té doby platné úpravy znamená, že již neplatí, že se orgány činné v trestním řízení nemohou omezovat jen na zjišťování okolností důležitých pro rozhodnutí, resp. že jsou povinny prošetřovat všechny okolnosti.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, Ústavní soud neshledal, že by v řízení, které předcházelo ústavní stížností napadeným rozhodnutím, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv
II. ÚS 8/97
a svobod, a proto byla stížnost odmítnuta dle §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. jako návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k odmítnutí stížností se Ústavní soud nezabýval návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
r
JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 2. 4. 1997 soudkyně Ústavního soudu ČR