ECLI:CZ:US:1997:2.US.86.96
sp. zn. II. ÚS 86/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudců ve věci ústavní stížnosti P. S. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22 Ca 645/95, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.1996, sp.zn.
22 Ca 645/95 se z r u š u j e.
Odůvodnění:
Včas, byť nekvalifikovaně, podanou ústavní stížností, se
stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě,
sp.zn. 22 Ca 645/95, ze dne 1.2.1996. Stížnost doplnil dne
22.4.1996 plnou mocí advokáta JUDr. P. S., kdy o ustanovení
advokáta pro nemajetnost požádal Českou advokátní komoru v Praze.
Předmětem ústavní stížnosti je skutečnost, že Krajský soud
v Ostravě svým usnesením ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22 Ca 645/95,
řízení zastavil a neposkytnutím soudní ochrany porušil práva
stěžovatele uvedená v ustanovení čl.36 odst. l Listiny základních
práv a svobod.
Bez zkoumání hmotněprávní podstaty sporu dosavadní procesní
průběh řízení lze shrnout takto:
Rozhodnutím Úřadu práce Ostrava ze dne 10.3.1995, zn. UPO
01/ZP01/95/001385/03/st/V, byl stěžovatel vyřazen z evidence
uchazečů o zaměstnání a bylo mu odejmuto poskytování hmotného
zabezpečení z důvodu úmyslného maření součinnosti s Úřadem práce
v Ostravě při zprostředkování zaměstnání. Proti prvoinstančnímu
rozhodnutí tohoto správního orgánu se stěžovatel řádně a včas
odvolal k Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, které svým
rozhodnutím ze dne 9.5.1995, sp.zn. 44/601/13028/7.4.95, odvolání
zamítlo a rozhodnutí Úřadu práce v Ostravě potvrdilo.
Dne 12.6.1995 se stěžovatel obrátil na Okresní soud v Ostravě
s návrhem na přezkum správního rozhodnutí. Usnesením Okresního
soudu v Ostravě ze dne 10.8.1995, sp.zn. 31 C 184/95, byl
stěžovatel (tehdy žalobce) vyzván k opravení a doplnění neúplného
podání. Stěžovatel své podání doplnil návrhem ze dne 25.8.1995
a okresní soud usnesením ze dne 30.8.1995, sp.zn. 31 C 184/95,
rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému
soudu v Ostravě jako soudu věcně příslušnému.
Krajský soud v Ostravě usnesením čj. 22 Ca 645/95-10, ze dne
8.11.1995, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne
doručení tohoto usnesení odstranil vady žaloby ze dne 12.6.1995,
doplněné dne 25.8.1995, a to tak, že v souladu s ustanovením §250a o.s.ř. uvede, kdo jej bude v tomto řízení zastupovat.
Dopisem ze dne 24.11.1995 k cit. výzvě Krajského soudu
v Ostravě zaslal stěžovatelem pověřený advokát soudu plnou moc
a současně požádal o poskytnutí lhůty, ve které by po prostudování
příslušného spisu provedl případné doplnění návrhu na zahájení
řízení. I v tomto dopise při specifikaci právní věci byl jako
odpůrce uveden Úřad práce Ostrava.
V dalším podání ze dne 5.12.1995 navrhl stěžovatelův advokát
Krajskému soudu v Ostravě k provedení důkazu vyžádání příslušného
správního spisu, aby poté, co by do něho nahlédl, mohl provést
případné doplnění návrhu na zahájení řízení. Ze spisové
dokumentace soudu - úředního záznamu ze dne 14.2.1996 vyplývá, že
stěžovatelem pověřený advokát nahlédl do spisu sp.zn. 22 Ca
645/95. Podáním z téhož dne, adresovaným Krajskému soudu
v Ostravě, znovu navrhl vyžádání příslušného správního spisu,
neboť bez jeho prostudování nemůže provést případné doplnění
návrhu.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22
Ca 645/95, které nabylo právní moci dne 21.2.1996, řízení
zastavil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že již Okresním soudem
v Ostravě byl stěžovatel podle §43 o.s.ř. vyzván k odstranění vad
návrhu, který neměl náležitosti podle ustanovení §249 odst. 2
o.s.ř. Stěžovatel výzvě soudce vyhověl, ovšem jako žalovaného opět
uvedl Úřad práce v Ostravě s tím, že se domáhá přezkoumání jeho
rozhodnutí. Poté okresní soud podle §250d odst.2 o.s.ř. postoupil
věc usnesením Krajskému soudu v Ostravě jako soudu věcně
příslušnému.
Krajský soud rovněž vyzval stěžovatele k tomu, aby odstranil
vady žaloby, a to tak, že v souladu s §250a o.s.ř. uvede, kdo jej
bude v tomto řízení zastupovat. Stěžovatel si sice zvolil
advokáta, ale žalobní návrh stále směřoval proti rozhodnutí
správního orgánu I.stupně, tedy proti rozhodnutí, které nemůže být
přezkoumáváno soudem.
Stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě ve své ústavní stížnosti
zvláště vytýká, že sice byl ve smyslu ustanovení §43 o.s.ř.
vyzván k odstranění vad návrhu, za vadu však byla výlučně soudem
označena povinnost být v řízení zastoupen kvalifikovanou osobou
podle §250a o.s.ř. Takto specifikovanou vadu neprodleně
odstranil, zaslal soudu plnou moc jím zmocněného advokáta
a výslovně prohlásil, že návrh bude upravovat. Úpravu měl v úmyslu
provést poté, co by bylo možno prostudovat spisový materiál,
včetně příslušného správního spisu, jehož vyžádání vícekráte
navrhoval. Soud tomuto jeho návrhu nevyhověl. Ústavní soud si
vyžádal spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. 22 Ca 645/95, který
potvrdil všechny již uvedené údaje.
K návrhu se vyjádřila rovněž předsedkyně senátu Krajského
soudu v Ostravě, která kromě zjištění, uvedených v odůvodnění
stížností napadeného rozsudku, uvedla, že po provedeném upřesnění
žalovaného stěžovatelem, byť vadného, t.j. Úřadu práce v Ostravě,
nebylo již pochybnosti o tom, kdo je žalobcem žalován jako
účastník řízení. Proto za vadu podané žaloby bylo nutno považovat
skutečnost, že žalobce nebyl zastoupen advokátem, když sám nemá
právnické vzdělání. Pokud by mínil právní zástupce stěžovatele
podat návrh na záměnu žalovaného, nepotřeboval nahlížet do
správního spisu, protože stěžovatel měl k dispozici správní
rozhodnutí a rozhodnutí soudů obou stupňů. Podává-li totiž žalobce
žalobu, činí tak bez toho, že by si pro ni soud nejprve vyžádal
správní spisy. Samo označení žalovaného v rozporu s ustanovením
§250 odst.4 o.s.ř., jak tomu bylo v případě stěžovatele, není
nesprávným nebo neúplným podáním. V závěru svého vyjádření se
předsedkyně senátu odvolala na ustálenou judikaturu Vrchního soudu
v Praze, který v usnesení ze dne 25.5.1993, sp.zn. 3 Cdo 70/93,
vyslovil právní názor, že poučení žalobce o tom, kdo by měl být
podle hmotného práva žalován, přesahuje poučovací povinnost soudu
podle ust. §5 o.s.ř. a je v rozporu se zásadou rovnosti
účastníků.
Ústavní soud po shrnutí všech těchto skutečností zjišťuje, že
předmětem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s procesním
postupem Krajského soudu v Ostravě, který mu znemožnil, podle jeho
názoru, v souladu s procesní normou, domáhat se přezkumného
rozhodnutí správního orgánu.
Ve správním soudnictví podle §244 odst.1 o.s.ř.
přezkoumávají soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy. Pod
pojem zákonnost je subsumována jak otázka hmotněprávní, tak
i otázka procesní. Z hlediska příslušnosti soudu byla dána
příslušnost krajského soudu, neboť byť by se jednalo o odvolání
proti rozhodnutí ústředního orgánu podle §246 odst.2 o.s.ř., jsou
z příslušnosti přezkoumávání těchto rozhodnutí m.j. vyňaty věci
hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání podle předpisů
o zaměstnanosti.
Novelizované ustanovení §250a o.s.ř. o povinném zastoupení
žalobce advokátem nebo komerčním právníkem, pokud sám nemá
právnické vzdělání, bylo vyvoláno nutností, aby žaloby na
přezkoumání rozhodnutí správních orgánů byly prováděny
kvalifikovaně a zamezilo se tím možné laické lavině podání proti
správním aktům, protože se také již jedná o věci za vyčerpání
všech přípustných opravných prostředků ve správním řízení,
týkající se vesměs právně komplikovaných případů, kdy právní
vzdělání je již nezbytné.
Ponechá-li Ústavní soud otázku, zda napadené rozhodnutí
správního orgánu bylo možno napadnout soudním přezkumem, pak je
nutné se zaměřit na problematiku vymezení okruhu účastníků řízení
v oblasti správního soudnictví. Účastníky řízení podle části páté
o.s.ř.vymezuje přímo zákon v ustanovení §250 odst.4 o.s.ř. Jde
tedy o tzv. druhou definici účastníků, podle které jsou účastníky
řízení ti, které zákon za účastníky označuje.
Pro obecný soud tedy vyplývá přímo ze zákona povinnost
zkoumat nejen zda je napadené správní rozhodnutí přezkoumatelné
soudem, ale současně je jeho povinností zkoumat, kdo je v takovém
postavení, že jej zákon označuje za účastníka řízení.
V případě, že kasační soud zjistil, že žalovaným nemůže být
správní orgán uvedený v návrhu, neboť tento není orgánem, který
rozhodoval v posledním stupni ve smyslu ustanovení §250 odst.4
o.s.ř., měl soud postupovat per analogiam v souladu s ustanovením
§94 odst.2 o.s.ř., t.j. vydat usnesení, kterým by přibral
příslušný správní orgán do řízení jako jeho účastníka. Je věcí
soudu, aby k těmto náležitostem přihlížel kdykoli v průběhu
řízení.
Protože Krajský soud v Ostravě nepostupoval v dané věci podle
§94 odst.2 o.s.ř., došlo k porušení článku 36 odst.1 Listiny
základních práv a svobod, když usnesením řízení zastavil ve smyslu
ustanovení §250d odst.3 o.s.ř., z důvodů váznoucích na straně
žalovaného.
Závěrem Ústavní soud uvádí, že tam, kde je okruh účastníků
řízení vymezen přímo zákonem, nepřichází v úvahu ani přístup
dalších účastníků řízení podle §92 odst.1 o.s.ř., ani záměna
účastníků rozhodnutím soudu podle §92 odst.2 o.s.ř.
S ohledem na shora uvedené Ústavní soud podle §82 odst.1
a 2 zák.č.182/1993 Sb., ústavní stížnosti zcela vyhověl a napadené
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.1996, sp.zn. 22 Ca
645/95, zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 18.6.1997