ECLI:CZ:US:1997:2.US.88.97
sp. zn. II. ÚS 88/97
Usnesení
II. ÚS 88/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatele ing. J.M., zastoupeného advokátem JUDr.. P.A., o návrhu ze dne 11. 3. 1997, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem s odkazem na porušení č1. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 1997, sp. zn. Zn 279/96, kterým byla zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Policie ČR o odložení trestního oznámení, učiněnému dle §159 odst. 5 tr. řádu. Navrhovatel dále uvedl, že postupem osoby, na kterou podal trestní oznámení, bylo porušeno jeho právo zakotvené v ustanovení čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a požádal, aby
II. ÚS 88/97
Ústavní soud přikázal věc nezávislému vyšetřovateli k zahájení vlastního stíhání.
Ústavní soud přezkoumal návrh navrhovatele včetně jeho příloh, jakož i napadené usnesení Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítnuta stížnost navrhovatele do usnesení policejního orgánu, odboru kontroly a stížností PČR, Policejního prezídia, ze dne 10. 9. 1996, sp. zn. PPR 32/OKS-Tč-96, jímž bylo podle §159 odst. 1 tr. řádu odloženo trestní oznámení navrhovatele, a dospěl k závěru, že z pohledu tvrzeného porušení č1. 36 odst. 1 Listiny se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, neboť napadeným usnesením bylo pravomocně rozhodnuto ve věci trestního oznámení, přičemž rozhodnutí o tom, zda byl či nebyl spáchán trestný čin, spadá výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení, na čemž nic nemůže změnit subjektivní přesvědčení stěžovatele o spáchání trestného činu, neboť nemá z hlediska trestního řízení rovnocenné postavení s orgány činnými v trestním řízení. Z uvedeného důvodu nemohlo být proto dotčeno navrhovatelovo právo na soudní ochranu ve smyslu č1. 36 odst. 1 Listiny. Ostatně pokud se navrhovatel domnívá, že mu jednáním, pro které podal trestní oznámení, byla způsobena škoda či dotčeno jeho právo na ochranu osobnosti, má možnost se domáhat práva na soudní ochranu právě dle č1. 36 odst. 1 Listiny, ale občanskoprávní cestou.
Ohledně namítaného porušení čl. 12 odst. 1 Listiny, v němž je zakotvena nedotknutelnost obydlí, Ústavní soud rovněž konstatuje, že nemohla být napadenými usneseními taktéž pojmově dotčena, jestliže jimi bylo rozhodnuto o odložení trestního oznámení stěžovatele.
K žádosti navrhovatele, aby Ústavní soud přikázal věc nezávislému vyšetřovateli k zahájení trestního stíhání policisty, Ústavní soud podotýká, že Ústavní soud nemá jiných pravomocí než upravených v č1. 87 Ústavy s tím, že z úpravy obsažené v §72
II. ÚS 88/97
a násl. zák. č. 182/1993 Sb. vyplývají především jeho kasační oprávnění, což jinými slovy znamená, že není oprávněn na sebe atrahovat pravomoci orgánů činných v trestním řízení. Ohledně námitky podjatosti směřující proti vyšetřovateli, který trestní oznámení odložil, Ústavní soud konstatuje, že tato byla poprvé uplatněna až v rámci předmětné ústavní stížnosti, čímž taktéž staví Ústavní soud do role, která mu zjevně nepřísluší, totiž do role první instance.
Ze všech shora uvedených důvodů Ústavní soud stížnost navrhovatele dle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb. odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 12. 6. 1997 soudkyně Ústavního soudu