ECLI:CZ:US:1997:3.US.112.97
sp. zn. III. ÚS 112/97
Usnesení
III. ÚS 112/97
>
Stížnost proti příkazu k domovní prohlídce jiných prostor (§83a tr. ř.) není přípustná (§141 odst. 2 tr. ř.) a právo obviněného kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu vyšetřovatele (§167 tr. ř.), nelze v této souvislosti považovat za procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
<
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. P. R., o návrhu ze dne 25. března 1997, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu ČR dne 28. března 1997, se navrhovatel domáhal přezkoumání postupu vyšetřovatele Policie České republiky, který dne 3. prosince 1996 se souhlasem státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem nařídil příkazem sp. zn. ČVS: KVV-295/20-96 podle §83a trestního řádu prohlídku advokátní kanceláře stěžovatele a jeho společníka jako prohlídku jiných prostor. Současně k návrhu státního zástupce vydala soudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 3. prosince 1996 příkaz k domovní prohlídce č. j. Nt 1003/96-5 podle §83 odst. 1 tr. ř. Navrhovatel se spolu s obhájcem prohlídek zúčastnili, neměli však možnost účasti při výslechu svědků, když ty probíhaly v době konání prohlídky. Podle §167 tr. ř. stěžovatel jako obviněný požádal opakovaně o přezkoumání postupu vyšetřovatele státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze, byl však informován přípisem ze dne 10. března 1997, sp. zn. KZv 7/97, který mu byl doručen l3. března 1997, že postupem vyšetřovatele nebyla jeho práva zkrácena a že nebylo porušeno ani ustanovení §164 odst. 4 tr. ř., podle něhož vyšetřovatel "může umožnit" obviněnému zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a klást otázky vyslýchaným svědkům. Stěžovatel vyslovil přesvědčení, že citované ustanovení brání plnému využívání alespoň minimálních práv obviněného podle Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod i Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Navrhl proto, aby Ústavní soud zrušil příkaz Policie České republiky, ze dne 3. prosince 1996, sp. zn. KVV 295/20-96, k prohlídce jiných prostor, zakázal vyšetřovateli bránit navrhovateli v účasti na vyšetřovacích úkonech v jeho trestní věci a dále aby zrušil dnem 30. června 1997 ustanovení §164 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti (§72 odst. l písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
Z obsahu podané stížnosti a touto stížností napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor, vydaného Policií České republiky, dne 3. prosince 1996, pod ČVS: KVV-295/20-96, dokladu o předání návrhu k doručení u poštovního úřadu v Litoměřicích nutno konstatovat, že označený příkaz k prohlídce jiných prostor byl vydán 3. prosince 1996 podle ustanovení §83a tr. řádu. Stížnost proti příkazu k domovní prohlídce jiných prostor (§83a tr. ř.) není přípustná (§141 odst. 2 tr. ř.) a právo obviněného kdykoliv v průběhu vyšetřování žádat státního zástupce, aby byly odstraněny závady v postupu vyšetřovatele (§167 tr. ř.), nelze v této souvislosti považovat za procesní prostředek k ochraně práva ve smyslu §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. Stížnost konečně směřuje proti příkazu k prohlídce, vydanému Policií České republiky, jímž mělo dojít, dle obsahu návrhu, k zásahu orgánu veřejné moci do práv stěžovatele, nikoliv proti jednání Krajského státního zastupitelství v Praze, které k žádosti stěžovatele přezkoumalo postup vyšetřovatele a o výsledku jej informovalo dopisem ze dne 8. dubna 1997.
Pro výše uvedené a pro zjištění, že stížnost proti příkazu k prohlídce jiných prostor ze dne 3. prosince 1996 byla podána až 28. března 1997, tj. po lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., soudce zpravodaj ji, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dle §43 odst. l písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Pokud jde o návrh, jímž se stěžovatel domáhal vyslovení zákazu Policii České republiky, bránit mu v účasti na vyšetřovacích úkonech v jeho trestní věci a o návrh na zrušení §164 odst. 4 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů, pak pro odmítnutí jeho stížnosti, podané podle §72 odst. l písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., jde o návrhy nepřípustné (§43 odst. l písm. f), §64 odst. 1 písm. d), §74, §82 odst. 3 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.). Nelze pominout, že ani stěžovatel netvrdil, že by po vydání příkazu k prohlídce jiných prostor mu bylo zabráněno tohoto vyšetřovacího úkonu se účastnit či že by mu účast vyšetřovatel neumožnil s odvoláním na ustanovení §164 odst. 4 tr. řádu. .
Pro odmítnutí návrhu v celém rozsahu Ústavní soud nevyzýval již zástupce stěžovatele k odstranění vady plné moci z 15. dubna 1997, jejíž obsah není v souladu s §31 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.
V Brně dne 9. června 1997