ECLI:CZ:US:1997:3.US.122.96
sp. zn. III. ÚS 122/96
Usnesení
III. ÚS 122/96
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.M., zastoupené advokátem V.K., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 4. 1995, sp. zn. 16 Ca 102/95, mimo ústní jednání, dne 17. 6. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 29. 4. 1996, které bylo doručeno Ústavnímu soudu dne 3.5.1996, označeným jako "přezkoumání věci - restituce vrácení nemovitosti čp. 66 v D.,", domáhala se stěžovatelka "nezaujatého zvážení své žádosti a přezkoumání celé záležitosti" ve své restituční věci dle zákona č. 243/1992 Sb.
Podání stěžovatelky nesplňovalo formální náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, proto byly stěžovatelce dopisem ze dne 7. 5. 1996 tyto vady vytknuty a byla jí stanovena lhůta k jejich odstranění. Nato podáním ze dne 24. 6. 1996 sdělila stěžovatelka Ústavnímu soudu, že žádá o prodloužení lhůty
III. ÚS 122/96
k odstranění formálních vad podání z důvodů obtížného zajištění právního zástupce pro řízení před Ústavním soudem. Přípisem ze dne 14. 8. 1996 bylo stěžovatelce vyhověno a lhůta k odstranění vad podání jí byla prodloužena o 60 dní. Poté stěžovatelka dopisem ze dne 8. 10. 1996 Ústavnímu soudu sdělila, že získala právní zastoupení a že formální vady podání, které jí byly vytknuty, budou právním zástupcem odstraněny ve stanovené lhůtě. Nato dne 11. 2. 1997 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání zpracované právním zástupcem stěžovatelky, označené jako doplnění návrhu ze dne 29. 4. 1996, které v podstatě obsahově bylo totožné s původním podáním stěžovatelky. Ani podání stěžovatelky doplněné právním zástupcem však nesplňovalo všechny formální náležitosti návrhu na zahájení řízení dle zákona č. 182/1993 Sb. (§72 odst. 2), proto si Ústavní soud vyžádal (§48 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.) spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 102/95, ze kterého bylo zjištěno, že rozsudek jmenovaného soudu shodné spisově značky ze dne 26. 4. 1995, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí O.ú. v L., ze dne 23. 1. 1995, sp. zn. 201/9-R/2941/92/Ver, byl potvrzen. Nabyl právní moci dne 26. 5. 1995. Pro úplnost je třeba dodat, že ani předložená plná moc zástupce stěžovatelky nesplňuje náležitosti stanovené v ust. §31 zák. č. 182/1993 Sb. pro plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem.
Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů a tato lhůta počíná dnem nabytí právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Jak již bylo uvedeno shora, ze spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 16 Ca 102/95, bylo zjištěno, že napadené rozhodnutí dotčeného soudu nabylo právní moci dne 26. 5. 1995. Od tohoto data, tedy od 26. 5. 1995, počala běžet zákonem stanovená lhůta k podání ústavní stížnosti, kterou by případně stěžovatelka mohla podat proti jmenovanému rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovatelce poskytoval.
III. ÚS 122/96
Podání stěžovatelky, formálně vadné, bylo doručeno Ústavnímu soudu až 3. 5. 1996, tedy jednoznačně po lhůtě stanovené k podání ústavní stížnosti. Vzhledem k této skutečnosti nejevilo se již Ústavnímu soudu účelné vést stěžovatelku k odstranění vady předložené plné moci svého právního zástupce, neboť takovýto postup jeví se již nadbytečný.
Protože stěžovatelka podala ústavní stížnost po lhůtě stanovené k jejímu podání, nezbylo než o této stížnosti rozhodnout, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno [§43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 17. 6. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík
soudce Ústavního soudu ČR