ECLI:CZ:US:1997:3.US.136.97
sp. zn. III. ÚS 136/97
Usnesení
III. ÚS 136/97-24
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele S.K., zastoupeného advokátem JUDr. J.M., o návrhu ze dne 22. dubna 1997, takto:
Návrh se o d m í t á.
Odůvodnění:
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky ve lhůtě stanovené v §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 1997, sp. zn. 16 Co 470/96. Uvedl, že se domáhal zaplacení náhrady škody proti dvěma žalovaným, i když mu bylo jasné, že pasivně legitimován může být pouze jeden. Jednal tak s ohledem na možnost promlčení nároků. Utrpěl ztrátu na zdraví a pracovní schopnosti v souvislosti s výkonem zaměstnání a přísluší mu hmotné zabezpečení bez ohledu na to, kdo z žalovaných bude dávky poskytovat. Proto je přesvědčen o tom, že rozhodnutí soudu, který mu odmítl odškodnění přiznat, je v rozporu se základními právy občana, s čl. 28, čl. 30 odst. 1 a s čl. 31 Listiny základních práv a svobod. Navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, jímž se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. ledna 1997, sp. zn. 16 Co 470/96, zrušuje.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.].
111. ÚS 136/97-25
Z obsahu stížnosti a spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 7 C 262/90 bylo zjištěno, že žaloba stěžovatele o Úhradu zvláštního příspěvku a náhradu škody směřovala proti žalovanému 1) B., 2) D. a 3) Z. Soud I. stupně rozsudkem č. j. 7 C '62/90 f '9, ze dne 5. září 1996, zamítl žalobu proti prvému a druhému odpůrci, třetímu, tj. Závodnímu ústavu národního zdraví uranového průmyslu se sídleni v P., uložil povinnost nahradit žalobci částku 136.800,-Kč s příst. Současně soud zastavil řízení v němž žalobce uplatnil proti prvému a druhému Žalovanému nárok na peněžitý důchod ve výši 1.900,- Kč měsíčně a na částku 68.991,- Kč s příst., dále rozhodl o nákladech řízení. Třetí žalovaný podal proti rozsudku, do výroků, které se k němu vztahují, odvolání, odvolání do zamítavé části rozsudku podal žalobce. To odůvodnil opatrností s ohledem na možnost podaní odvolání třetího žalovaného. Současně sdělil, že rozhodnutí soudu pokládá za správné a pokud by rozsudek proti Žalovanému, který byI k úhradě zavázán, nabyl právní moci, lze očekávat disposici s odvoláním, jinak podá jeho podrobné odůvodnění. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 15. ledna 1997 bylo shledáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce po zahájení odvolacího jednání uvedl totéž, co v písemném odvolání, tedy mj. to, že rozsudek soudu 1. stupně považuje za správný. Ani v průběhu jednání své odvolání nedoplnil - neuvedl, v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí, zda v postupu soudu, neuvedl nové skutečnosti či důkazy (§205 a §i 215 obč. soudního řádu.), odvolací soud pak projednal věc v mezích, ve kterých se odvolatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí (5 212 odst. 1 věta prvá obč. soudního řádu). Dále bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě ve výše označeném rozsudku potvrdil rozhodnuti soudu I. stupně v zamítavých výrocích, týkajících se prvého a druhého žalovaného, rozhodl o nákladech řízení mezi nimi a žalobcem, k odvolání třetího žalovaného výroky jeho se týkající a výroky závislé zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu k dalšímu řízení.
S ohledem na uvedená zjištění byla stížnost, směřující proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn.16 Co 470/96, ze dne 23. ledna 1997, odmítnuta pro její nepřípustnost [§43 odst. I písm. t) a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993) Sb. ]. Pokud jde o stížností napadené výroky, potvrzující rozsudek soudu l. stupně, stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje - v odvolacím řízení tyto prostředky nevyčerpal tak, jak umožňuje §205 a 215 obč. soudního řádu. Pokud jde o výroky zrušující, věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu 1. stupně, rozhodnutí o žalobě, směřující proti třetímu žalovanému, nenabylo právní moci, a stěžovatel má k disposici nevyčerpané procesní prostředky k ochraně práva, pokud bude nový rozsudek považovat za rozhodnutí, kterým mu soud potřebnou ochranu neposkytl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 18. listopadu 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj