ECLI:CZ:US:1997:3.US.320.96
sp. zn. III. ÚS 320/96
Usnesení
III. US 320/96
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E.S., zastoupené advokátkou JUDr. N.Z., proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 10. 1995 (č.j. 3 C 772/94-83) a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 1996 (sp. zn. 10 Co 101/96), mimo ústní jednání dne 18. 2. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Písemným podáním (dopisem ze dne 18. 11. 1996) požádala stěžovatelka Ústavní soud o "nápravu křivdy cestou zrušení nesprávného a vadného notářského usnesení D5/56-21 Státního notářství v R., ze dne 26. dubna 1956, které bylo vydáno na základě zmanipulované dědické smlouvy ze dne 23. dubna 1956", s odůvodněním, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně - Valašské Meziříčí ze dne 31. 10. 1995 (č.j. 3 C 772/94-83) jí byla způsobena křivda tím, že jí nebyl vydán majetek, kterého se v rámci uvedeného řízení domáhala.
III. ÚS 320/96
Vzhledem k tomu, že podání stěžovatelky nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR (§34 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), a zejména též proto, že stěžovatelka nesplňovala podmínku zastoupení účastníka řízení advokátem (§30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), byly jí dopisem ze dne 4. 12. 1996 vady podání vytknuty s výslovným upozorněním na tu skutečnost, že nebudou-li vady podání odstraněny ve stanovené lhůtě 30 dnů, bude její podání odmítnuto.
Stěžovatelka ve stanovené lhůtě vady podání, jež jí byly vytknuty, neodstranila.
Dne 6. 1. 1997 bylo sice Ústavnímu soudu ČR doručeno podání označené jako ústavní stížnost ve smyslu ust. §72 a násl. zák. č. 182/1993 Sb., zpracované JUDr. N.Z. Uvedené podání rovněž nesplňovalo náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem, neboť zejména scházela plná moc udělená stěžovatelkou advokátce k zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Spolu s citovaným podáním byla Ústavnímu soudu sice doručena listina označená jako plná moc, v které se podává, že Ing. C.S., ustavuje svého dalšího zástupce k zastupování paní E.S., tedy stěžovatelky, a tímto dalším zástupcem byla právě označená JUDr. N.Z. Označenou listinu však nelze považovat za udělení plné moci stěžovatelkou advokátce pro řízení před Ústavním soudem ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť v souladu s tímto ustanovením může zmocnit advokátku ke svému zastoupení pouze a výhradně stěžovatel sám a nemůže tak učinit jiná osoba, byť by k tomuto úkonu byla stěžovatelem zmocněna; ostatně ani takovéto zmocnění není z podání stěžovatelky zřejmé, neboť předloženou listinu ze dne 1. 12. 1994, označenou jako "Plná moc", není možné pro řízení před Ústavním soudem považovat za listinu věrohodnou pro nedostatek ověření podpisu zmocnitelky.
III. ÚS 320/96
Stěžovatelka tedy ve stanovené lhůtě neodstranila vady podání, které jí byly vytknuty [§41 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.], a proto nezbylo než o jejím návrhu rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§43 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).
V Brně dne 18. 2. 1997
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR