ECLI:CZ:US:1997:3.US.45.97
sp. zn. III. ÚS 45/97
Usnesení
III.ÚS 45/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci V.J. a M.J., oba zastoupeni advokátem JUDr. A.Z., takto:
Návrh se odmítá
Odůvodnění:
Navrhovatelé podali dne 6. 2. 1997 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 7. 2. 1997. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, čj. 21 Co 57/96-91, ze dne 29. 11. 1996, kterým byl změněn rozsudek Okresního soudu v Semilech, čj. 1 C 673/93-23, ze dne 15. 12. 1993, tak, že návrhu na zrušení kupní smlouvy, zamítnutému rozsudkem Okresního soudu v Semilech, bylo vyhověno a kupní smlouva v části, kterou byly bezúplatně převedeny specifikované pozemky, byla zrušena.
Pro návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti předepisuje zák. č. 182/1993 Sb. náležitosti, které musí být splněny, aby ústavní stížnost byla přípustná. Podle §75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
III. ÚS 45/97
V předmětné věci byl proti navrhovatelům v postavení žalovaných podán návrh na zrušení kupní smlouvy na nemovitosti s odvoláním na ust. §8 odst. 3 zák. č. 229/1991 Sb. v platném znění. Okresní soud v Semilech rozsudkem, čj. 1 C 673/93, ze dne 15. 12. 1993, návrh zamítl. K odvolání žalobců Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem, čj. 17 Co 177/94-52, ze dne 1. 9. 1994, potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Na základě ústavní stížnosti žalobců byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušen nálezem Ústavního soudu ČR, sp. zn. IV.ÚS 189/94, ze dne 22. 3. 1995, a věc byla vrácena znovu k odvolacímu soudu. Jako odvolací soud rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové znovu a rozsudkem, čj. 21 Co 57/96-91, ze dne 29. 11. 1996, změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že kupní smlouvu v části, kterou byly bezúplatně převedeny specifikované pozemky, zrušil. Proti tomuto rozsudku krajského soudu směřuje ústavní stížnost.
Proti rozsudku odvolacího soudu, kterým se mění rozsudek soudu I. stupně ve věci samé, je však podle §238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu přípustné dovolání. Přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení je založena na rozdílnosti rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu I. stupně. O rozdílné (nesouhlasné) rozsudky se jedná tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovené účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišné. Odlišností se rozumí jen takový závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Ve smyslu uvedených závěrů je třeba posoudit napadený rozsudek krajského soudu. Napadeným rozsudkem byla odlišně konstituována práva a povinnosti účastníků, okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny odlišně, jedná se proto o měnící rozsudek, což ostatně uvedl i krajský soud ve výroku rozsudku.
Ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je dovolání opravným prostředkem, který zákon k ochraně práva poskytuje. V dané věci bylo podle sdělení právního zástupce navrhovatele podáno dovolání, o kterém ještě nebylo pravomocně rozhodnuto. Pro posouzení přípustnosti ústavní stížnosti tato situace však znamená, že ještě nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje.
III. ÚS 45/97
Vzhledem k této skutečnosti nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle §43 odst. 1 písm. f) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 1997
JUDr.Vladimír JURKA soudce Ústavního soudu ČR