ECLI:CZ:US:1997:3.US.55.97
sp. zn. III. ÚS 55/97
Usnesení
III. ÚS 55/97-9
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatelů 1) M.B. a 2) M.B., zastoupených advokátkou JUDr. M.N., o návrhu z 13. února 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen 14. února 1997, se stěžovatelé domáhali přezkoumání řízení a rozhodnutí Okresního soudu v Děčíně ve věci, vedené pod sp. zn. 10 C 1091/95. Uvedli, že rozsudkem soudu z 10. prosince 1996 bylo určeno, že kupní smlouva ohledně nemovitostí, zapsaných na LV č. 864 v katastru nemovitostí D., obec J., katastrální území J., uzavřená dne 18. listopadu 1994 mezi E.B. a E.L. jako kupujícími, a S. jako prodávajícím, je neplatná a že vlastníkem těchto nemovitostí je S. Poněvadž první stěžovatel označené nemovitostí sám nabyl od E.B. a E.L. na základě kupní smlouvy, uzavřené dne 22. 12. 1994, a po vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí byl jako vlastník zapsán v listu vlastnictví č. 864, rozhodnutí soudu je v rozporu s čl. 11 a č. 38 Listiny základních práv a svobod. Navrhli, aby byl z uvedených důvodů rozsudek Okresního soudu v Děčíně zrušen, stejně jako výmaz prvního stěžovatele jako vlastníka nemovitosti z listu vlastnictví č. 864, vedeném Katastrálním úřadem v D. pro katastrální území J. Dále navrhli, aby byl zrušen zápis, učiněný na listu vlastnictví č. 864 u téhož Katastrálního úřadu, týkající se S. a společnosti G.
111. ÚS 55/97-10
Ústavní stížnost jsou oprávněny podat fyzické nebo právnické osoby, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byly účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno jejich základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. (§72 odst. 1 písm. a), odst. 2 a §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.)
Z obsahu stížnosti, jakož i rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 10 C 1091/95-15 z prosince 1996 (označení dne je nečitelné), bylo nepochybně zjištěno, že stěžovatelé nebyli účastníky řízení ve věci 10 C 1091/95 u jmenovaného soudu. Pro znění §72 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. je nutno považovat jejich stížnost, směřující proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně č. j. 10 C 1091/95-15, za návrh podaný někým zjevně neoprávněným, a proto v souladu s §43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, návrh odmítl.
Současně je třeba uvést, že stěžovatelé k ochraně vlastnického práva, jehož se dovolávají, nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon poskytuje. (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.) Pro tuto skutečnost je jejich návrh k ústavnímu soudu také nepřípustný, což je důvodem k jeho odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. f) citovaného zákona.
Poučení: Proti tomuto unesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. března 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj