ECLI:CZ:US:1997:4.US.11.97
sp. zn. IV. ÚS 11/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 6. února 1997 ve věci ústavní stížnosti K.S., zastoupeného advokátem JUDr. J.B., proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 29. 5. 1996, čj. 6 C 1037/92-105, a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 10. 1996, čj. 5 Co 1875/96-124, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu citovaný rozsudek okresního soudu v Písku, jímž byl zamítnut návrh na vydání rozhodnutí o přechodu vlastnického práva k nemovitostem, ve výroku tohoto rozsudku blíže uvedeným, na stěžovatele a na uložení povinnosti odpůrcům předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené předat stěžovateli, stěžovatel v podstatě uvádí, že nemovitosti byly prodány kupujícím za částku Kčs 15 000,--, přičemž ze znaleckého posudku ing. H. plyne, že jejich hodnota činila Kčs 24 620,--. Kupující koupili tedy nemovitost za cenu nižší než za cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, a tím došlo k jejich protiprávnímu zvýhodnění. Svým výkladem ustanovení š 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, pominuly obecné soudy smysl restitučních předpisů a navíc nesprávně interpretovaly provedené důkazy, zejména obsah uvedeného znaleckého posudku. Mezi skutkovými zjištěními obecných soudů na straně jedné a právními závěry na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jak je konstatován např. v nálezu Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. III. ÚS 166/95. Nerespektováním práv restituenta porušily tedy obecné soudy článek 90 a článek 91 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i článek 11 odst. 1 a článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z uvedených důvodů navrhuje proto stěžovatel zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). Jestliže obecné soudy při svém rozhodnutí respektují podmínky dané citovaným ustanovením, nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 6 C 1037/92 Okresního soudu v Písku, že po vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 1995, čj. 5 Co 1291/95-67, provedl Okresní soud v Písku celou řadu důkazů, a to také posudkem znalce ing. arch. Z.H. Na podkladě těchto důkazů dospěl pak Okresní soud v Písku k závěru, že stěžovateli se nepodařilo prokázat, že kupující předmětnou nemovitost nabyli v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění, i když kupní cena byla dohodnuta částkou Kčs 15 000,-- a chata měla v době jejího převodu hodnotu Kčs 24 620,--, neboť po poskytnutí slevy na opravu a nutnou údržbu mohla mít hodnotu nejvýše Kčs 13 631,--. Krajský soud v Českých Budějovicích, jenž rozhodoval o odvolání stěžovatele proti rozsudku Okresního soudu v Písku, uvedl v důvodech svého rozhodnutí, že ani vyhláška č:. 43/1969 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a náhradách při vyvlastnění nemovitostí, nevylučovala platnou dohodu o nižší kupní ceně. Nižší dohodnutá cena musela však odpovídat tzv. ceně obecné, tedy ceně přiměřené místním podmínkám, stavu nemovitosti apod. K takové ceně dospěl i znalec ing. H., jenž ve svém znaleckém posudku konstatuje, že cena nemovitosti po jejím snížení pro nedostatečnou údržbu mohla činit nejvýše Kčs 13 631,--. Tyto závěry obecných soudů jsou v souladu i s konstantní soudní judikaturou, podle níž protiprávní zvýhodnění nabyvatele (§8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.) nelze bez dalšího spatřovat pouze v tom, že nabyl věc za cenu nižší než odpovídající ceně podle cenového předpisu, která je cenou maximální. Rozhodující je, zda důvody, které vedly k dohodě o nižší kupní ceně, obstojí ve vztahu k výši správně zjištěné ceny (rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 1994, čj. 7 Cdo 81/93, otištěný nyní ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/1997).
Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla ústavní stížnost podána, ale jeho úkolem je pouze zjistit, zda napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. K takovému zásahu, podle názoru ústavního soudu, v projednávané věci nedošlo, i když ani Ústavní soud nemá pochyb o tom, že i v tomto případě došlo k majetkové křivdě, nicméně k takové křivdě, jejíž následky dnes již nelze z uvedených důvodů zmírnit ani odstranit.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 6. února 1997
prof. JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj