ECLI:CZ:US:1997:4.US.125.97
sp. zn. IV. ÚS 125/97
Usnesení
IV. ÚS 125/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. května 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.V., zastoupeného advokátem JUDr. B.V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 1996, čj. 19 Co 594/96-131, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Městského soudu v Praze, potvrzujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 6. 1996, čj. 6 C 41/94-77, jímž návrh na obnovu řízení ve věci sp. zn. 11 C 218/89 Obvodního soudu pro Prahu 10 byl zamítnut, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo porušeno jeho základní právo zaručené mu článkem 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 odst. 1 věta první úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, totiž právo, aby jeho věc byla spravedlivě projednána nezávislým a nestranným soudem. Stěžovatel v době projednávání věci totiž nevěděl o existenci důkazů, které by nyní pro něho mohly přivodit
- 2 - IV. ÚS 125/97
příznivější rozhodnutí ve věci. Stěžovatel proto z uvedených důvodů navrhuje, aby jeho ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené usnesení bylo zrušeno.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 6 C 41/94 Obvodního soudu pro Prahu 10, že stěžovatel podal návrh na obnovu řízení ve věci sp. zn. 11 C 218/89 tohoto soudu, v níž jeho návrh na uložení povinnosti odpůrci M, zaplatit mu částku Kčs 175,-- jako náhradu mzdy, Kčs 800,-- jako nevyplacené prémie a Kčs 2 378,-- jako nevyplacené podíly na hospodářských výsledcích za rok 1988 byl zamítnut. Obvodní soud pro Prahu 10 shora citovaným usnesením stěžovatelův návrh na obnovu řízení zamítl s odůvodněním, že nejsou splněny podmínky ustanovení §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. pro povolení obnovy řízení, neboť svědectví všech nabízených svědků bylo dostupné již v době původního řízení. Výslech svědkyně S. považoval soud již v době původního řízení za nadbytečný, neboť měl dostatek důkazů pro závěr o neomluvitelnosti absence stěžovatele dne 25. 11. 1988. Pokud v ustanovení §128 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je jako důvod obnovy řízení uváděna existence rozhodnutí, které nemohlo být v původním řízení použito, je třeba jím rozuměti rozhodnutí vztahující se ke konkrétní projednávané věci. V napadeném potvrzujícím usnesení, v němž rozhodoval o odvolání stěžovatele, uvedl Městský soud v Praze, že ustanovení §228 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. upravuje případy, kdy účastník nevěděl o existenci důkazů, které by pro něho mohly přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. V daném případě stěžovatel navrhuje výslech svědkyně, jehož se domáhal již v původním řízení, ale soud jej nepovažoval pro zjištění skutkového stavu za významný, a proto jej neprovedl, a dále výslech svědků, který, ač mohl, v původním řízení nenavrhl. Ústavní soud sdílí uvedené závěry obecných soudů, k nimž dodává, že nemožností použít skutečností, rozhodnutí nebo důkazů bez své viny v původním řízení [§228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.],
- 3 - IV. ÚS 125/97
je míněna nemožnost provést dokazování v soudním řízení a nebo nemožnost označit či předložit tyto skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy účastníkem řízení vůči soudu. Nejde tu o případy neprovedení možného dokazování soudem ohledně těch skutečností, rozhodnutí a důkazů, které byly účastníky řízení označeny, avšak soudem byly pokládány za nerozhodné, a proto k jejich dokazování nebylo přikročeno (stejně R 19/75).
Všechna uvedená zjištění a závěry jsou tedy natolik evidentní, že ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj