ECLI:CZ:US:1997:4.US.134.97
sp. zn. IV. ÚS 134/97
Usnesení
IV. ÚS 134/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 16. května 1997 ve věci ústavní stížnosti 1) A.S., 2) J.C., obou zastoupených advokátem JUDr. M.H., proti usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 7. 1996, čj. D 709/96-22, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 1996, čj. 18 Co 274/96-30, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podle ustanovení §72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Z obsahu spisu sp. zn. D 709/96 Okresního soudu ve Znojmě ústavní soud zjistil, že napadené usnesení Okresního soudu ve Znojmě, proti kterému
- 2 - IV. ÚS 134/97
vzhledem k ustanovení §175h odst. 3 o. s. ř. nebylo možno se odvolat, nabylo právní moci doručením zástupci stěžovatelů, tedy dnem 26. 7. 1996. Byla-li tedy ústavní stížnost proti tomuto usnesení podána teprve dne 18. 4. 1997, stalo se tak již po uplynutí zákonné lhůty 60 dnů. Ústavní stížnost podaná proti shora uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně je pak zjevně neopodstatněná, neboť s přihlédnutím k již citovanému ustanovení §175h odst. 3 o. s. ř. krajský soud nemohl rozhodnout jinak, než tak, že odvolání podle ustanovení §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl. Pokud jde o stěžovateli namítanou protiústavnost citovaného ustanovení §175h odst. 3 o. s. ř., považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že případné rozhodnutí soudu v projednávané věci by v podstatě mohlo pouze deklarovat stav, jehož východiskem byla smrt zůstavitele. K zjištění skutečného stavu věci, totiž, jaký majetek zde ke smrti zůstavitele byl, je však vzhledem k dosavadním podkladům nepochybně více prostoru než v dědickém řízení s jeho nespornou povahou v řízení zahájeném na návrh podle ustanovení §80 písm. c) o. s. ř., jehož výsledek by dědické řízení měl již učinit neproblematickým.
Podle názoru Ústavního soudu nebylo tedy stěžovatelům postupem obecných soudů odepřeno právo na soudní ochranu, neboť cesta k jeho uspokojení jim zůstává otevřena, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než z již uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 16. května 1997
JUDr. Vladimír Čermák
soudce zpravodaj