ECLI:CZ:US:1997:4.US.248.97
sp. zn. IV. ÚS 248/97
Usnesení
IV. ÚS 248/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl o ústavní stížnosti A.C., zastoupené advokátem JUDr. V.J., proti rozsudku Městského soudu v Praze, čj. 13 Co 145/97-26, ze dne 18. 4. 1997, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 145/97, ze dne 18. 4. 1997, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 1996, jimiž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky, aby žalovanému D., byla stanovena povinnost uzavřít s ní dle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dohodu o vydání nemovitostí v uvedených rozhodnutích označených. Současně stěžovatelka s ústavní stížností spojila návrh na zrušení části ustanovení §4 odst. 1 věty prvé zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vyjádřené slovy "ke dni účinnosti zákona" a ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 15 C 212/95, Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka v průběhu odvolacího řízení před vyhlášením rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 13 Co 145/97, ze dne 18. 4. 1997, jímž byl potvrzen zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 15 C 212/95, ze dne 20. 9. 1996, učinila návrh na vyslovení přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu právě s ohledem na zásadní význam výkladu ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., v platném znění, i výkladu ustanovení čl. II bodu 2 zákona č. 116/1994 Sb. Tomuto jejímu návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání odvolací soud nevyhověl. Za tohoto stavu měla stěžovatelka využít možnosti dané jí ustanovením §239 odst. 2 o.s.ř. a podat proti ústavní stížností napadenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, o kteréžto možnosti také byla, jak je patrno z uvedeného rozhodnutí, odvolacím soudem poučena. Pokud tak, jak bylo zjištěno
2 IV. ÚS 248/97
z připojeného spisu, neučinila, je třeba vycházet ze závěru, že nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejích práv poskytuje (§75 odst. l zákona č. 182/1993 Sb.), a proto z tohoto důvodu musela být její ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. 1) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnuta.
S ohledem na uvedený výsledek řízení o ústavní stížnosti nemohl být projednán ani spojený návrh stěžovatelky na zrušení napadených zákonných ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. listopadu 1997
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj