ECLI:CZ:US:1997:4.US.273.96
sp. zn. IV. ÚS 273/96
Usnesení
IV. ÚS 273/96
ČESKÁ REPUBLIKA
Usnesení Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 3. února 1997 ve věci ústavní stížnosti Z.S., zastoupeného advokátkou JUDr. D.S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 1996, čj. 26 Ca 164/95-40, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Praze, potvrzujícímu rozhodnutí O.ú. K.H., pozemkového úřadu, ze dne 1. 6. 1995, čj. PU/466/95, o tom, že navrhovatelé nejsou vlastníky pozemku v k.ú. K., ve výroku tohoto rozhodnutí blíže označeného, stěžovatel poukazuje na to, že Krajský soud v Praze v napadeném rozhodnutí zcela pominul již dříve vyslovený právní názor, dospěl-li nyní k závěru, že kupní cena ve výši Kčs 1 663,-- byla v souladu s tehdy platnými cenovými předpisy. Soud nepostupoval tedy v projednávané věci nestranně a spravedlivě,
- 2 - IV. ÚS 273/96
neboť nejprve vyslovil jasný právní názor o nevýhodnosti kupní ceny, a tím samozřejmě ovlivnil postup stěžovatele v řízení před pozemkovým úřadem, neboť ten již v tomto směru nepředpokládal další dokazování, a dále pak již vůbec nezkoumal splnění další podmínky, tj. tísně podle ustanovení §6 odst. 1 písm. k) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Tím soud zasáhl do ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a současně porušil i jeho ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle článku 11 odst. 1 Listiny. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. Z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR), vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.). Jestliže obecné soudy při svém rozhodování respektují podmínky dané citovaným ustanovením, nespadá do pravomoci ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 26 Ca 164/95 Krajského soudu v Praze, jakož i spisu PU 384/93 O.ú., okresního pozemkového úřadu, že po vydání zrušujícího rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. 9. 1994, čj. 20 Ca 88/94-40, v němž bylo skutečně konstatováno znevýhodnění navrhovatelů, pokud jde o dohodnutou kupní cenu, provedl uvedený správní orgán důkaz posudkem V - Ústav soudního inženýrství, v němž se konstatuje, že v projednávané věci nešlo o pozemek určený ke stavbě rekreační chaty, a že proto znalecký posudek ing. O.K., podle něhož cena pozemku v době jeho převodu činila Kčs 1 663,20, což bylo v souladu s kupní cenou, třeba považovat za správný. Správní orgán dospěl proto k závěru, že předmětná kupní smlouva nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. k)
3 - IV. ÚS 273/96
zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, a navíc zkoumal i otázku tísně podle citovaného ustanovení. Také Krajský soud v Praze v napadeném rozhodnutí obsáhle zkoumal otázku nápadně nevýhodných podmínek a dospěl k závěru, že dohodnutá kupní cena byla v souladu s tehdy platným cenovým předpisem. Protože nebyly prokázány jiné značně nevýhodné smluvní podmínky, související s předmětem plnění, nebyla podle jeho názoru předmětná kupní smlouva uzavřena za uvedených nápadně nevýhodných podmínek. K tomuto závěru dospěl Krajský soud v Praze i na podkladě aplikace ustanovení §14 odst. 2 vyhlášky č. 43/1969 Sb., o cenách staveb v osobním vlastnictví a o náhradách při vyvlastnění nemovitostí, jež vyložil tak, že v něm uvedené zvýhodněné sazby není možno v projednávané věci použít, neboť tak by se mohlo stát pouze při splnění určitých podmínek, tj. šlo-li by o pozemek mimo zastavěnou část obce prokazatelně určený pro stavbu rekreační chaty nebo zřízení samostatné zahrádky nebo o pozemek již k těmto účelům použitý, či konečně o pozemek zastavěný. Závěry Krajského soudu v Praze nevybočují při této interpretaci meze vázanosti soudu zákonem (článek 95 odst. 1 Ústavy ČR). K tomu třeba dodat, jak již bylo konstatováno v nálezu ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 23/93, že Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla ústavní stížnost podána, ale jeho úkolem je pouze zjistit, zda napadeným rozhodnutím nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. K takovému zásahu, podle názoru ústavního soudu, v projednávané věci nedošlo, i když ani Ústavní soud nemá pochyb o tom, že i v tomto případě došlo k majetkové křivdě, nicméně k takové křivdě, jejíž následky dnes již nelze z uvedených důvodů zmírnit ani odstranit.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry považuje Ústavní soud za natolik evidentní, že mu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
- 4 - IV. ÚS 273/96
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. února 1997
prof . JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj