ECLI:CZ:US:1997:4.US.285.96
sp. zn. IV. ÚS 285/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. ledna 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti nezletilé K. G. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 1996, čj. 15 Co 614/95-10, za účasti Krajského soudu v Brně, zastoupeného předsedkyní senátu, jako účastníka řízení, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 1996, čj. 15 Co
614/95-10, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
usnesení Krajského soudu v Brně, potvrzujícímu usnesení Městského
soudu v Brně ze dne 27. 7. 1995, čj. 64 E 1534/95-5, jímž řízení
bylo zastaveno, stěžovatelka poukazuje na to, že označení pasivně
i aktivně legitimovaného účastníka řízení, resp. subjektu práv
a povinností, se řídí, jde-li o subjekt zapsaný do obchodního
rejstříku, údaji zapsanými do tohoto rejstříku. V projednávané
věci stěžovatelka zcela spoléhala na správnost zápisu v obchodním
rejstříku a v souladu s tímto zápisem označila odpůrce, později
povinného, jinými slovy, jednala v důvěře ve správnost takového
zápisu. Stěžovatelka se tedy domáhala stanoveným postupem svého
práva u soudu, ale uplatnění tohoto práva jí bylo odepřeno,
přestože právě soud je povinen upozornit rejstříkový soud na vadu
zápisu a tento soud je povinen právem vytýkanou vadu odstranit.
Z povahy této vady vyplývá, že v projednávané věci šlo o vadu
odstranitelnou, a to po případné změně údajů zapsaných v obchodním
rejstříku. Protože tedy postupem soudu bylo stěžovatelce odepřeno
právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod (dále jen "Listina"), stěžovatelka
navrhuje, aby její ústavní stížnosti bylo vyhověno a napadené
usnesení bylo zrušeno.
Krajský soud v Brně ve vyjádření předsedkyně senátu z 9. 12.
1996 poukázal na obsah odůvodnění napadeného usnesení, neboť
i nadále považuje své závěry za správné.
Ze spisu 64 E 1534/95 Městského soudu v Brně Ústavní soud
zjistil, že stěžovatelka podáním ze dne 3. 5. 1995 navrhla výkon
rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, jenž byl označen jako
firma D. se sídlem B., M. 18. Na základě výzvy soudu ze dne 18.
5. 1995 předložila stěžovatelka výpis z obchodního rejstříku,
vedeného Okresním soudem Brno - venkov, v jehož oddíle A, číslo
vložky 56, je jako obchodní jméno uvedeno D. se sídlem B., H. 85.
Městský soud v Brně následně usnesením ze dne 27. 7. 1995, čj. 64
E 1534/95-5, podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. řízení
zastavil s odůvodněním, že v daném případě byl jako účastník
řízení označen někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení.
Stěžovatelka označila totiž jako povinného firmu D., ačkoli podle
ustanovení §9 obchodního zákoníku je obchodním jménem fyzické
osoby její jméno a příjmení. K odvolání stěžovatelky Krajský soud
v Brně napadeným usnesením usnesení soudu prvého stupně potvrdil,
když v odůvodnění svého rozhodnutí se v podstatě ztotožnil se
závěry odvoláním napadeného usnesení.
Podle ustanovení §768 odst. 1 obchodního zákoníku se zápisy
v podnikovém rejstříku vedeném podle dosavadních předpisů považují
za zápisy v obchodním rejstříku podle tohoto zákona. V odst. 3
citovaného ustanovení se dále uvádí, že zápisy v podnikovém
rejstříku, které neodpovídají ustanovením tohoto zákona, musí být
uvedeny do souladu s tímto zákonem do jednoho roku od jeho
účinnosti. Ustanovení §27 odst. 2, poskytující ochranu tomu, kdo
jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, vyjadřuje pak
princip "materiální publicity", resp. veřejné důvěry (víry), jenž
společně s principem "formální publicity", vyplývajícím
z ustanovení §200c o. s. ř., se vztahuje nejen na účastníky
řízení, ale i na rozhodující soudní orgán. Jestliže tedy
stěžovatelka v projednávané věci ve svém návrhu uvedla jméno
povinného tak, jak bylo uvedeno ve výpisu z obchodního rejstříku,
a toto jméno již není v souladu s ustanovením §9 odst. 1
obchodního zákoníku, měly obecné soudy dostát své povinnosti
zakotvené v ustanovení §32 obchodního zákoníku, tedy upozornit
rejstříkový soud na neshodu mezi skutečným právním stavem a stavem
zápisu v obchodním rejstříku, a teprve poté vyzvat stěžovatelku
k odstranění vad návrhu ve smyslu ustanovení §43 odst. 1 o. s. ř.
Protože obecné soudy takto nepostupovaly, odepřely tím
stěžovatelce právo na soudní ochranu zakotvené v článku 36 odst.
1 Listiny. Ústavní soud proto z tohoto důvodu pro porušení
citovaného článku ústavní stížnosti podle ustanovení §82 odst.
2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl
a napadené usnesení podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a)
citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. ledna 1997