ECLI:CZ:US:1997:4.US.303.97
sp. zn. IV. ÚS 303/97
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.M., zastoupeného advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň ze dne 19. 3. 1997, č. j. 19 C 288/96-15, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 15. 8. 1997 doručena ústavní stížnost, doplněná na základě výzvy k odstranění vad podáním doručeným dne 10. 9. 1997, která směřuje proti výše uvedenému rozhodnutí s tvrzením, že došlo k porušení čl. 95 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel má za to, že Okresní soud Plzeň vydal rozsudek, aniž předtím provedl řádné řízení a aniž vyslechl jím navrhovaného svědka, jehož výslech mohl objasnit, že přezkoumávaná rozhodnutí Policie ČR, ze dne 1. 7. 1996, č. j. PZC-857/PDS-DP-96, a Dopravního inspektorátu Policie ČR, ze dne 25. 3. 1996, č. j. ORPJ-12-15/DI-96, byla vydána v rozporu se skutečným stavem a skutkovými zjištěními policie. Stěžovatel proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 19. 3. 1997, č. j. 19 C 288/96-15, vyplývá, že stěžovatel se domáhal zrušení obou rozhodnutí vydaných v přestupkovém řízení, ve kterém mu byl zadržen řidičský průkaz, uložena pokuta ve výši Kč 10 000,- a vysloven zákaz činnosti řízení všech motorových vozidel na dobu 12 měsíců, s tím, že jejich nezákonnost spatřuje v tom, že byla vydána bez řádně zjištěného skutkového stavu a bez vypořádání se s jeho obhajobou. Soud vyhodnotil tvrzení navrhovatele jako ryze účelové a po posouzení věci a na základě spisového materiálu dospěl k závěru, že obě rozhodnutí byla vydána v souladu se zákonem, a proto byla jeho žaloba zamítnuta.
Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud orgánem ochrany ústavnosti. Nezabývá se proto případným porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. občanským soudním řádem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení základních práv nebo svobod zaručených ústavním zákonem či mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Soudce zpravodaj však po posouzení obsahu ústavní stížnosti neshledal, že by napadené rozhodnutí zakládalo neústavnost. Námitky stěžovatele spočívají v jeho nesouhlasu s tím, jak Okresní soud Plzeň vyhodnotil konkrétní skutečnosti. Není úkolem ani posláním Ústavního soudu, aby tato zjištění znovu "hodnotil" či přehodnocoval, což ostatně již opakovaně vyslovil ve svých rozhodnutích.
Z výše uvedených důvodů soudce zpravodaj rozhodl o ústavní stížnosti tak, že ji jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. 11. 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj