ECLI:CZ:US:1997:4.US.309.96
sp. zn. IV. ÚS 309/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 2. května 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti N. Š. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 10. 1996, čj. 10 Ca 324/96-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10.
10. 1996, čj. 10 Ca 324/96-41, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, jímž řízení
o žalobě proti rozhodnutí Okresního úřadu v P., okresního
pozemkového úřadu, ze dne 8. 12. 1992, čj. PÚ-205/63/91/S, bylo
zastaveno, stěžovatelka namítá, že k vydání rozhodnutí bez jednání
nebyly splněny podmínky uvedené v ustanovení §250f o. s. ř.
Krajský soud v Českých Budějovicích tím porušil stěžovatelčina
ústavně zaručená práva zakotvená v článku 90 a článku 95 odst. 1
Ústavy ČR, článku 36 odst. 1, článku 38 odst. 2 Listiny základních
práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 6 Úmluvy
o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Z uvedených důvodů domáhá se proto stěžovatelka zrušení napadeného
rozhodnutí.
Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne
7. 4. 1997 uvedl, že v přesvědčení, že stěžovatelka není procesně
legitimována k podání správní žaloby, a proto na výzvu soudu
k doložení svého právního nástupnictví po manželech P. nereaguje,
řízení ve věci zastavil. Tímto postupem nedošlo tedy k porušení
článku 38 odst. 2 Listiny, neboť právo stěžovatelky na soudní
ochranu porušeno nebylo, zejména nešlo-li o věcné rozhodnutí.
Z uvedeného důvodu navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastník Okresní úřad P., okresní pozemkový úřad,
uvedl ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 1997, že jestliže
stěžovatelka neprokázala právní nástupnictví po manželech P.,
postupoval Krajský soud v Českých Budějovicích v souladu
s ustanovením §250d odst. 3 o. s. ř., když řízení zastavil.
Krajský soud nepostupoval tedy podle ustanovení §250f o. s. ř.,
což bylo důvodem k podání ústavní stížnosti. Z uvedených důvodů
navrhl proto zamítnutí ústavní stížnosti.
Vedlejší účastnice M. B. uvedla ve svém dopise ze dne 24. 4.
1997, že s podstatou věci není seznámena. Stěžovatelka měla
ostatně své nároky uplatnit již před 24 léty, kdy se její, nyní
zemřelý, manžel stal dědicem.
Vedlejší účastník obec V. se k podané ústavní stížnosti
nevyjádřil.
Z obsahu spisu 10 Ca 324/96 Krajského soudu v Českých
Budějovicích Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka se žalobou,
došlou tomuto soudu dne 13. 12. 1995, domáhala zrušení shora
citovaného rozhodnutí Okresního úřadu v P., okresního pozemkového
úřadu, a to proto, že v řízení před tímto úřadem s ní nebylo
jednáno jako s účastníkem řízení. Krajský soud v Českých
Budějovicích v napadeném rozhodnutí sice vyslovil názor, že
Okresní úřad v P., okresní pozemkový úřad, měl jako s účastníky
řízení jednat s manželi M. a N. P., rodiči stěžovatelky, nicméně
řízení podle ustanovení §250d odst. 3 o. s. ř. zastavil pro
nedostatek procesní legitimace stěžovatelky a pro včasné
neodstranění vad podání.
Závěry krajského soudu, jež jej vedly k zastavení řízení,
jsou v extrémním nesouladu s ustanovením §250d odst. 3 o. s. ř.,
neboť zastavení řízení zde přichází v úvahu pouze tehdy, je-li
evidentně vyloučeno, aby žalobci tvrzené právo vůbec mohlo
příslušet. Tak je tomu např. tehdy, je-li žalobcem právnická
osoba, ačkoli tvrzené právo může podle zákona příslušet jen osobě
fyzické. O takový případ v projednávané věci evidentně nejde,
stejně jako nejsou splněny podmínky zastavení řízení pro
neodstranění jeho vad již z pouhého důvodu, že o následcích
neodstranění vad podání nebyla stěžovatelka ve smyslu ustanovení
§43 odst. 2 o. s. ř. poučena.
Napadeným rozhodnutím porušil tedy Krajský soud v Českých
Budějovicích článek 90, článek 95 odst. 1 Ústavy ČR, článek 36
odst. 1, článek 38 odst. 2 Listiny, jakož i článek 6 odst. 1
Úmluvy. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti
podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení
§82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 2. května 1997