Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 07.04.1997, sp. zn. IV. ÚS 35/97 [ nález / ČERMÁK / výz-3 ], paralelní citace: N 40/7 SbNU 275 dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:4.US.35.97

sp. zn. IV. ÚS 35/97 Nález Ústavní soud České republiky rozhodl dne 7. dubna 1997 ve věci ústavní stížnosti 1) J. B., 2) D. M. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 1996, čj. 7 Co 2408/96-262, takto: Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 11. 1996, čj. 7 Co 2408/96-262, se z r u š u j e . Odůvodnění: Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 11. 9. 1996, čj. 5 C 580/92-245, zamítající návrh na vydání rozhodnutí, že vlastnické právo k nemovitostem, ve výroku tohoto rozsudku blíže uvedeným, přechází na stěžovatelky, a to v poměru jedné ideální poloviny na každou z nich, stěžovatelky uvádějí, že uvedenými rozsudky byla porušena jejich ústavně zaručená práva zakotvená v článku 11 odst. 1 a článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy ČR. Stalo se tak zejména tím, že obecné soudy zcela nesprávně interpretovaly ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, neboť k žádné zásadní přestavbě objektu nedošlo, a proto tento objekt ani neztratil svůj původní stavebně technický charakter. Stěžovatelkám byly v restituci vráceny polnosti a lesy, těsně navazující na předmětné nemovitosti, takže nyní je jim bráněno v řádném obhospodařování jejich půdy, byť by dům sloužil zejména k jejich ubytování. Z uvedených důvodů navrhují stěžovatelky zrušení napadeného rozsudku. Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém vyjádření ze dne 18. 3. 1997 poukázal na závěry uvedené v napadeném rozsudku, totiž, že předmětnou stavbu nelze vydat vzhledem k ustanovení §11 odst. 4 zákona o půdě. Protože tedy nedošlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelek, navrhl zamítnutí ústavní stížnosti. Vedlejší účastníci uvedli ve svém vyjádření z 21. 3. 1997, že přestavbou objektu došlo k zásadní změně jeho účelu. Aplikaci ustanovení §11 odst. 4 zákona o půdě nelze zúžit pouze na rozsah nových prvků dlouhodobé životnosti, ale třeba zvážit především ztrátu původního určení nemovitosti, která je zjevná. Napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo stěžovatelek vlastnit majetek ani právo na soudní ochranu. Obecné soudy v tomto případě postupovaly v souladu s obsahem hlavy páté Listiny a v takovém případě nemůže Ústavní soud na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých nálezů, není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto směru zjistil Ústavní soud z obsahu spisu 5 C 580/92 Okresního soudu v Jindřichově Hradci, že stěžovatelky uplatnily svůj nárok, a to původně na určení, že jsou vlastnicemi předmětných nemovitostí, podáním došlým soudu již dne 1. 6. 1992. Ačkoli odpůrci vznesli námitku, že zásadní přestavbou nemovitost ztratila svůj původní stavebně technický charakter již ve svém vyjádření k žalobě ze dne 2. 7. 1992, bylo celé řízení až do vydání zrušujícího usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 5. 1996, čj. 7 Co 799/96-210, zaměřeno na zjišťování podmínek uvedených v ustanovení §8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., když Okresní soud v Jindřichově Hradci, řídící se pokynem předchozího zrušujícího usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 7. 1994, čj. 6 Co 1286/94-93, rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 1996, čj. 5 C 580/92-180, tak, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem přechází na navrhovatelky proto, že odpůrci je zakoupili za cenu nižší než cenu odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Skutková podstata uvedená v ustanovení §11 odst. 4 zákona o půdě stala se předmětem zkoumání teprve v již citovaném zrušujícím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 10. 5. 1996, a to zřejmě proto, že odpůrci tuto námitku opětovně uplatnili v průběhu odvolacího řízení svým podáním ze dne 9. 5. 1996. Již tyto skutečnosti samy o sobě vypovídají své o průběhu řízení před obecnými soudy, když podmínka uvedená v ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. se stala předmětem dokazování až po čtyřech letech ode dne zahájení řízení. Již na tomto místě třeba konstatovat, že podle názoru Ústavního soudu nebylo v projednávané věci přípustné dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §238 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a to proto, že odvolací soud ve zrušovacím rozhodnutí uložil soudu prvého stupně provést dokazování ve směru možné aplikace ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., aniž by sám zaujal stanovisko k právnímu posouzení věci. Okresní soud v Jindřichově Hradci provedl pak důkaz doplněním znaleckého posudku ing. J. H., jenž v tomto doplňujícím posudku konstatuje rozsah prvků dlouhodobé životnosti předmětné nemovitosti, a to tak, že u základů představují nově budované prvky 26,2 %, u svislé nosné konstrukce 8,6 %, u vodorovné stropní konstrukce 30,8 %. Znalec pak v závěru svého posudku uvádí, že žádný z prvků dlouhodobé životnosti nebyl nově vybudován ve větším rozsahu, než je jedna třetina celkového rozsahu stavby, a současně vyslovuje názor, že nedošlo ke ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby. Vycházeje z tohoto znaleckého posudku, vyložil Okresní soud v Jindřichově Hradci ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. tak, že jeho aplikaci nelze zúžit pouze na zjištění rozsahu nových prvků dlouhodobé životnosti, neboť je třeba zohlednit ztrátu původního určení nemovitosti, zjevnou u chléva. Proto odpůrci provedenou přestavbu třeba považovat za přestavbu zásadní. Krajský soud v Českých Budějovicích v napadeném rozhodnutí odkázal na skutkové i právní závěry okresního soudu, k nimž dodal, že výklad, pro posouzení věcí rozhodných, pojmů, je právní otázkou, a proto technické hledisko představuje pouze jedno z hledisek pro posouzení, zda u stavby došlo k zásadní přestavbě, kterou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Tyto pojmy je třeba podle názoru krajského soudu vykládat vždy v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Objekt, jenž původně byl určen k zemědělské výrobě, k tomuto účelu užíván být již nemůže a za tohoto stavu věci je tedy naplněna skutková podstata uvedená v §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. Uvedené závěry obecných soudů jsou, podle názoru Ústavního soudu, v extrémním nesouladu nejen s obsahem znaleckého posudku ing. J. H., podle kterého žádný z prvků dlouhodobé životnosti nebyl nově vybudován ve větším rozsahu, než je jedna třetina celkového rozsahu stavby, ale také s dosavadní judikaturou. I když otázka, zda zásadní přestavbou stavba ztratila svůj původní stavebně technický charakter, je otázkou právní, kterou může posoudit jen soud, nelze v projednávané věci pominout tu zásadní skutečnost, že, jak již bylo konstatováno, žádný z prvků dlouhodobé životnosti nereprezentuje více než třetinový objemový podíl. Již Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 31. 1. 1994, sp. zn. 3 Cdo 95/92, uvedl v souvislosti s aplikací zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, že pro úvahu o zásadní přestavbě (v jejímž důsledku došlo nebo mohlo dojít ke ztrátě původního stavebně technického charakteru stavby) je nutno mít bezpečně ověřeno, zda alespoň u jednoho z prvků dlouhodobé životnosti došlo k obměně reprezentující nadpoloviční objemový podíl všech konstrukcí daného prvku objektu. Z obdobných úvah vycházel i Ústavní soud již v režimu zákona č. 229/1991 Sb. ve svém nálezu z 18. 9. 1996, sp. zn. II. ÚS 186/95, když navíc uvedl, že při hodnocení souvislosti se zemědělskou výrobou je třeba mít na zřeteli cíle zemědělské výroby, které však svou povahou jsou krátkodobé a proměnné. Pojem zásadní přestavba je třeba vykládat restriktivně, a to také proto, že samotná vázanost na zemědělskou výrobu je zásahem do práv restituenta, který by, nebýt způsobené křivdy, mohl dnes se svým majetkem provozovat v zásadě jakoukoli, tedy i nezemědělskou, činnost. Také v projednávané věci má Ústavní soud za to, že k naplnění ustanovení §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, je zapotřebí naplnění obou podmínek, v něm uvedených, zároveň, tedy v každém případě i podmínky změny původního stavebně technického charakteru v důsledku zásadní přestavby stavby. Splnění této první základní podmínky nelze však z obsahu spisu dovodit. Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny, jakož i článku 90, článku 95 odst. 1 Ústavy ČR podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona zrušil. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 7. dubna 1997