ECLI:CZ:US:1997:4.US.351.96
sp. zn. IV. ÚS 351/96
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 24. února 1997 v senátě ve věci ústavní stížnosti Z. C., spol. s r. o., J. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1996, čj. 22 Ca 557/95-16, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a vedlejšího účastníka Okresního úřadu Šumperk, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1996, čj.
22 Ca 557/95-16, se z r u š u j e .
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, zamítajícímu žalobu
stěžovatele proti rozhodnutí Okresního úřadu v Šumperku, referátu
regionálního rozvoje a územního plánování, ze dne 9. 6. 1995, čj.
Reg. 388/956-O 17/95/Ž/330, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí odboru
výstavby a životního prostředí Městského úřadu J. ze dne 23. 3.
1995, čj. Výst. VS 104/94-Kr, o uložení pokuty stěžovateli ve výši
Kč 55.000,-- za provádění stavebních úprav bez stavebního
povolení, stěžovatel v podstatě uvádí, že krajský soud zamítl
podanou žalobu bez jednání, když zaujal stanovisko, že pro tento
postup jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení §250f o. s. ř.
V daném případě byly však překročeny meze stanovené citovaným
ustanovením, připouštějícím soudu rozhodnout bez jednání, a proto
třeba mít za to, že krajský soud postupoval v rozporu
s ustanovením §38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále
jen "Listina") a článkem 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně
lidských práv a základních svobod. Z těchto důvodů stěžovatel
navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření ze dne 17. 2. 1997
poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž nezjistil, že
by v řízení před správními orgány došlo k porušení práv
stěžovatele upřením možnosti uplatnit své námitky. Pokud jde
o otázku nesprávného postupu podle §250f o. s. ř., lze poukázat
na ustanovení §250i odst. 1 o. s. ř., výslovně stanovící, že při
přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí je pro soud rozhodující
skutkový stav, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí;
dokazování se neprovádí.
Vedlejší účastník Okresní úřad v Šumperku odkázal ve svém
vyjádření na stanovisko obsažené v dopise ze dne 11. 8. 1995,
adresovaném Krajskému soudu v Ostravě, v němž navrhoval zamítnutí
žaloby.
Svůj názor na použití §250f o. s. ř. vyslovil Ústavní soud
v celé řadě nálezů, v nichž vesměs zdůraznil výjimečnost aplikace
tohoto ustanovení. Nálezem Ústavního soudu ze dne 24. 9. 1996, sp.
zn. Pl. ÚS 18/96, bylo ustanovení §250f o. s. ř. zrušeno, a to
dnem 1. 5. 1997.
V projednávané věci zjistil Ústavní soud z obsahu spisu
Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 22 Ca 557/95, že již v řízení
u tohoto soudu stěžovatel vytýkal správnímu orgánu, že nevzal
v úvahu jeho ohlášení stavebních úprav z 2. 11. 1994, náležitě
nezjistil skutkový stav v tom směru, kdy přesně jednotlivé práce
byly provedeny, a to zejména ve vztahu k prvému rozhodnutí
o uložení pokuty z 26. 10. 1994. Vzhledem k těmto obsáhlým
námitkám, poukazujícím jak na nedostatečné zjištění skutkového
stavu, tak i nesprávné právní posouzení věci, lze jen stěží mít za
to, že jde o jednoduchý případ, jaký má na mysli ustanovení §250f o. s. ř. Tím, že v tomto, podle názoru Ústavního soudu,
nikoli jednoduchém, případě rozhodl krajský soud bez jednání,
porušil podle názoru Ústavního soudu článek 38 odst. 2 Listiny,
jakož i článek 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod.
Ústavní soud proto z uvedených důvodů ústavní stížnosti podle
ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.,
o Ústavním soudu, vyhověl a napadené rozhodnutí Krajského soudu
v Ostravě podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) citovaného zákona
zrušil.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 24. února 1997