ECLI:CZ:US:1997:4.US.360.96
sp. zn. IV. ÚS 360/96
Usnesení
IV. ÚS 360/96
ČESKÁ REPUBLIKA
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 29. ledna 1997 ve věci ústavní stížnosti P.N., zastoupeného advokátem JUDr. M.Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 1996, čj. 3 To 97/96-1512, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze, zamítajícímu stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 13. 9. 1996, čj. 28 T 20/96-1499, jímž žádost stěžovatele o propuštění z vazby byla zamítnuta a nebyl přijat jeho slib podle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) trestního řádu ani záruka SK, učiněná podle §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, stěžovatel uvádí, že napadeným usnesením bylo zasaženo do jeho práv, zakotvených v článku 4 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny
2 - IV. ÚS 360/96
základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel totiž spolehlivě doložil, že na jeho straně neexistují žádné konkrétní skutečnosti odůvodňující uvalení vazby podle ustanovení §67 písm. a) trestního řádu, přičemž současně nabídl soudu záruku společenské organizace, písemný slib a peněžitou záruku. Vrchní soud se nezabýval ani námitkou značných průtahů při rozhodování o stěžovatelově vazbě, stejně jako ani poukazem na nerovný postup u dalších spoluobviněných, což je v rozporu s článkem 4 odst. 3 Listiny. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel proto navrhuje zrušení napadeného usnesení.
Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy (článek 81, článek 90 Ústavy ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (článek 93 Ústavy ČR) . V tomto směru Ústavní soud zjistil z obsahu spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 28 T 20/96, že stěžovatel byl zadržen dne 13. 11. 1995 v 18.50 h., návrh na vzetí do vazby byl Okresnímu soudu v Liberci doručen dne 14. 11. 1995 v 10.25 h. a o vazbě stěžovatele bylo rozhodnuto dne 15. 11. 1995 v 9.00 h. Jak konstatuje již Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ve svém usnesení ze dne 10. 1. 1996, čj. 28 To 2/96-35, zamítajícím stížnost stěžovatele proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 11. 1995, čj. 20 Nt 1663/95-9, o jeho vzetí do vazby z důvodu §67 písm. a), b) trestního řádu, byly dodrženy lhůty uvedené v ustanovení §77 trestního řádu. V citovaných rozhodnutích obecné soudy poměrně obsáhle uvádějí i hodnotí konkrétní skutečnosti nasvědčující vazebním důvodům. V napadených usneseních pak obecné soudy opětovně hodnotí trvající vazební důvody a odůvodňují i nepřijetí slibu a záruky nabídnuté stěžovatelem. Vrchní soud se pak v napadeném rozhodnutí podrobně zabývá i problematikou poskytnutí záruky podle ustanovení §73 odst. 1 písm. a) trestního řádu, jakož i trvající existencí vazebního důvodu podle §67 písm. a) trestního řádu. Za tohoto stavu věci, kdy z ústavního principu nezávislosti soudu (článek 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6, §125, §134 trestního
- 3 - IV. ÚS 360/96
řádu), lze proto stěží mít za to, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených práv. Takovému závěru zatím nenasvědčuje, bez dalšího, ani délka trvání vazby, stejně jako ani odkaz na případný odlišný postup vůči dalším spoluobviněným, který v této fázi řízení, kdy jde jen o posouzení vazebních důvodů u toho či onoho z obviněných, není z hlediska článku 4 odst. 3 Listiny relevantní.
Všechny uvedené skutečnosti a závěry jsou natolik evidentní, že Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 29. ledna 1997
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj