ECLI:CZ:US:1997:4.US.44.97
sp. zn. IV. ÚS 44/97
Usnesení
IV. ÚS 44/97 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 12. března 1997 ve věci ústavní stížnosti W.H. und V.G., zastoupeného advokátkou JUDr. A.F., na postup Krajského obchodního soudu v Praze ve věci sp. zn. 2 Cm 333/92, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve shora uvedené ústavní stížnosti stěžovatel v podstatě vytýká shora uvedenému soudu, že ačkoli bylo zjevné, že výkon rozhodnutí bude v projednávané věci ohrožen svou nečinností neposkytl mu ochranu v přiměřené době a navzdory pozitivnímu rozhodnutí ve věci samé znemožnil uspokojení jeho nároku výkonem rozhodnutí. Tímto postupem Krajského obchodního soudu v Praze došlo k porušení článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a stěžovatel proto navrhuje, aby z uvedených důvodů bylo jeho ústavní stížnosti vyhověno a konstatováno zmíněné porušení jeho ústavně zaručeného práva.
2 - IV. ÚS 44/97
Z obsahu spisu 2 Cm 333/92 Krajského obchodního soudu v Praze Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu o zaplacení 10 600,-- DM u tohoto soudu dne 11. 11. 1992. Krajský obchodní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 30. 9. 1996, čj. 2 Cm 333/92-50, tak, že žalobě vyhověl.
Podle článku 90 Ústavy ČR soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Také článek 36 odst. 1 Listiny zakotvuje právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. V článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod se pak stanoví, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanskoprávních nárocích nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Kritérium "přiměřené lhůty" je subjektivním pojmem, který se může lišit podle toho, zda jde o občanskoprávní nebo trestní věc. Při zkoumání tohoto kritéria je třeba vzít v úvahu i zvláštní okolnosti, jež mohly odůvodnit průtahy v řízení. O takové zvláštní okolnosti, odůvodňující délku řízení v projednávané věci, jde podle názoru Ústavního soudu i ve zkoumaném případě, uváží-li se, že první odpůrce v době podání žaloby již neexistoval, zatímco druhý odpůrce přešel v průběhu řízení do likvidace, což podstatnou měrou ztěžovalo celou řadu úkonů, jako např. doručování, dále i součinnost účastníka řízení apod. Již z tohoto pohledu se ukazuje ústavní stížnost proti postupu Krajského obchodního soudu v Praze jako evidentně neopodstatněná, nehledě na další sporné aspekty této stížnosti - sporné vzhledem k podmínkám ústavní stížnosti zakotveným v ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu -, jimiž však Ústavní soud již nepovažoval za nutné se zabývat.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než z uvedených důvodů ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout.
3 - IV. ÚS 44/97
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 12. března 1997
prof. JUDr. Vladimír Čermák soudce zpravodaj