ECLI:CZ:US:1997:4.US.73.97
sp. zn. IV. ÚS 73/97
Usnesení
IV. ÚS 73/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti N.J., zastoupené advokátem JUDr. B.G., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 11. 1996, sp. zn. 15 Co 694/96, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 6. 1996, sp. zn. P 464/93, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byla dne 3. 3. 1997 doručena ústavní stížnost, která směřuje proti výše uvedeným rozhodnutím. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl změněn rozsudek soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh stěžovatelky na zvýšení výživného na její dvě nezletilé děti, neboť nebyly splněny podmínky pro zvýšení výživného s ohledem na krátkou dobu, která uplynula od posledního rozhodování v roce 1995. S účinností od 1. 9. 1996 odvolací soud rozhodl tak, že je otec povinen přispívat na výživu nezletilé P. částkou Kč 1 350,- měsíčně
IV. ÚS 73/97
a na výživu nezletilého L. částkou Kč 1 200,- měsíčně. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v době rozhodování soudu I. stupně se prakticky majetkové poměry rodičů nezměnily, avšak v mezidobí od května do září 1996 došlo k podstatnému zvýšení příjmu otce, a proto k této skutečnosti při svém rozhodování přihlédl.
Stěžovatelka namítá, že podle jejího zjištění však otec nezletilých dětí pobírá navíc plat ve výši Kč 80 000,- ročně a že výživné, které stanovil krajský soud, je nepřiměřeně nízké a zdaleka nestačí pokrýt jejich potřeby. Z těchto důvodů má za to, že mělo být na každé z dětí vyměřeno výživné ve výši Kč 3 000,- a navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým se zruší oba napadené rozsudky, neboť byla porušena práva podle čl. 95 Ústavy a čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud je při posuzování obsahu ústavní stížnosti především povinen respektovat, že není běžnou třetí instancí v systému obecných soudů a že jeho úkolem není hodnotit dokazování prováděné obecnými soudy a nepřísluší mu přezkoumávat právní argumentaci obecných soudů za předpokladu, že nejsou porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody. V těchto intencích posoudil Ústavní soud i námitky stěžovatelky, avšak nedospěl k závěru o jejich opodstatněnosti. Námitky totiž spočívají ve zjevném nesouhlasu s výší stanoveného výživného, který však za použití pouhého odkazu na porušení č1. 95 Ústavy a č1. 36 a čl. 38 Listiny nemůže zakládat důvod k ústavní stížnosti. Za daných okolností proto Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat postup obecných soudů a zjišťovat správnost stanovené výše výživného.
Z výše uvedených důvodů je třeba považovat ústavní stížnost za návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji Ústavní soud podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. 4. 1997
JUDr. Pavel Varvařovský
soudce zpravodaj