ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.16.97
sp. zn. Pl. ÚS 16/97
Nález
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. září 1997 v plénu ve věci návrhu přednosty Okresního úřadu Louny na zrušení obecně závazné vyhlášky města Žatce č. 47 ze dne 26. 9. 1996, o regulaci trhového prodeje ve městě Žatci, ve znění vyhlášky č. 51 ze dne 27. 2. 1997 (úplné znění č. 52 ze dne 27. 2. 1997), za účasti města Žatce, takto:
Článek III odst. 1 písm. c), článek VII, článek X obecně závazné vyhlášky města Žatce č. 47 ze dne 26. 9. 1996, o regulaci trhového prodeje ve městě Žatci, ve znění vyhlášky č. 51 ze dne 27. 2. 1997 (úplné znění č. 52 ze dne 27. 2. 1997) se zrušují dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodnění:
Dne 9. května 1997 obdržel Ústavní soud ČR návrh přednosty Okresního úřadu Louny na zrušení obecně závazné vyhlášky města Žatce ze dne 26. 9. 1996, o regulaci trhového prodeje ve městě Žatci, ve znění vyhlášky č. 51 ze dne 27. 2. 1997 (úplné znění č. 52 ze dne 27. 2. 1997).
Okresní úřad Louny podle §62 odst. 1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, výkon vyhlášky z důvodu jejího rozporu s článkem 2 odst. 4, článkem 104 odst. 1 Ústavy ČR, článkem 2 odst. 3, článkem 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") pozastavil. Městské zastupitelstvo v Žatci se tímto rozhodnutím okresního úřadu zabývalo na svém zasedání dne 24. 4. 1997 a setrvalo na schválení znění pozastavené vyhlášky beze změn. Proto Okresní úřad Louny předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení předmětné vyhlášky, neboť podle jeho názoru odporuje zákonu v níže uvedených ustanoveních a z níže uvedených důvodů:
1) V článku III odst. 1 písm. c), týkajícím se tržního místa náměstí Svobody, a to pod sloupy podloubí na západní straně náměstí, kde se povoluje prodej pouze ovoce, zeleniny, květin, rostlinných přebytků, dušičkového, vánočního a velikonočního zboží, jde o rozpor s článkem 2 odst. 4 Ústavy ČR a článkem 2 odst. 3, článkem 4 odst. 1 Listiny, neboť k vydání obecně závazné vyhlášky, jejímž obsahem je stanovení právních povinností, je obec oprávněna pouze v případě výslovného zákonného zmocnění.
2) V článku VII, upravujícím podmínky prodeje, v němž jsou uloženy povinnosti právnickým a fyzickým osobám prodávajícím zboží na vymezených trhových místech ve městě Žatci, jde o rozpor s článkem 104 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého působnost zastupitelstev může být stanovena jen zákonem. Věcná úprava problematiky, související s článkem VII vyhlášky, je obsažena ve zvláštních zákonech, zejména v zákoně č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákoně č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, opravňujících k výkonu těchto kompetencí orgány státní správy.
3) V článku X, upravujícím kontrolu dodržování napadené vyhlášky tak, že ji mimo jiné provádějí správce tržiště, pracovníci Městského úřadu v Žatci, pověření výkonem kontroly, příslušníci Policie ČR a městské policie, jde o rozpor s článkem 104 odst. 1 Ústavy ČR, neboť jde o problematiku, kterou řeší zvláštní, již citované, zákony, a to rovněž ve směru již vymezených kompetencí orgánů státní správy.
Město Žatec ve svém písemném vyjádření uvedlo, že přistoupilo na vydání obecně závazné vyhlášky o regulaci trhového prodeje na území města ve snaze vyřešit narůstající problémy se stánkovým prodejem v tomto městě. K omezení prodávaného sortimentu v rámci stánkového prodeje se město rozhodlo na základě zmocnění obsaženého v §17 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, který umožňuje obcím do určité míry regulovat na území obce činnosti, které by mohly narušit veřejný pořádek. Takovou činností je i stánkový prodej vzhledem k tomu, že město Žatec má městskou památkovou rezervaci. K této rezervaci náleží i náměstí Svobody, jako největší náměstí, a centrum města, jež se svými historickými památkami jsou častým cílem návštěvníků. Stánkový prodej, ve vyhlášce blíže uvedeného, sortimentu, a to zejména vietnamskými obchodníky, nepřispívá k estetickému vzhledu jádra města a navíc vznikají komplikace při zabezpečení průchodnosti chodníků. Pokud pak jde o článek VII, upravující podmínky prodeje, jakož článek X, upravující kontrolu dodržování vyhlášky o regulaci trhového prodeje, lze těmto článkům přikládati pouze informativní a deklaratorní charakter. Ze všech uvedených důvodů navrhuje proto město Žatec zamítnutí návrhu.
Podle ustanovení článku 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR rozhoduje Ústavní soud ČR o zrušení jiných právních předpisů, tedy i obecně závazných vyhlášek obcí, vydaných v jejich samostatné působnosti, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle článku 10. V tomto řízení je Ústavní soud vzhledem k ustanovení §68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, povinen také zkoumat, zda napadený právní předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem. V tomto směru Ústavní soud zjistil ze zápisů z jednání Městského zastupitelstva v Žatci ze dne 26. 9. 1996 a 27. 2. 1997, z usnesení na těchto jednáních městským zastupitelstvem přijatých, přiložených prezenčních listin, jakož i z přípisu města Žatce, došlého Ústavnímu soudu dne 24. 6. 1997, že obecně závazná vyhláška města Žatce č. 47 o regulaci trhového prodeje ve městě Žatci, ve znění vyhlášky č. 51 ze dne 27. 2. 1997 (úplné znění č. 52 ze dne 26. 9. 1997), byly vždy přijaty za souhlasu nadpoloviční většiny všech členů zastupitelstva a byly také vždy na úřední desce řádně vyvěšeny po zákonem stanovenou dobu 15 dnů. Vyhláška č. 47 byla vyvěšena na úřední desce dne 11. 10. 1996, sňata byla teprve dne 15. 1. 1997, vyhlášky č. 51 a 52 byly obě vyvěšeny na úřední desce dne 11. 3. 1997 a sňaty z úřední desky dne 6. 6. 1997. Ústavní soud má proto za to, že napadený právní předpis byl vydán ústavně předepsaným způsobem.
Podle ustanovení §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, může Ústavní soud se souhlasem účastníků, nestanoví-li tento zákon jinak, upustit od ústního jednání, nelze-li od tohoto jednání očekávat další objasnění věci. Vzhledem k citovanému ustanovení vyžádal si Ústavní soud vyjádření účastníků o tom, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání. Město Žatec projevilo tento souhlas svým podáním ze dne 7. 7. 1997, přednosta Okresního úřadu Louny se v Ústavním soudem určené lhůtě nevyjádřil, přičemž byl poučen o tom, že v takovém případě Ústavní soud bude předpokládat, že proti navrhovanému upuštění od ústního jednání nemá námitek (§63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, §101 odst. 3 o. s. ř.).
Předložený návrh posoudil Ústavní soud podle ustanovení článku 87 odst. 1 písm. b) Ústavy ČR. V článku 104 odst. 3 Ústavy ČR je upraveno právo zastupitelstva v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Pokud jde o napadenou vyhlášku města Žatce, dospěl Ústavní soud k závěru, že tato vyhláška je v rozporu s výše uvedenými ustanoveními Ústavy ČR. Vzhledem k ustanovení §14 odst. 1 písm. o) zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, náleží do samostatné působnosti obce záležitosti veřejného pořádku. Podle §17 citovaného zákona k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku [§14 odst. 1 písm. o)] může obec obecně závaznou vyhláškou, vydanou v samostatné působnosti, stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci, lze vykonávat pouze na místech a v čase, vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány. K argumentaci města Žatce, odůvodňujícího regulaci prodávaného sortimentu v rámci stánkového prodeje již uvedenou potřebou veřejného pořádku, třeba konstatovat, že rozsah předmětu právní regulace obcí je omezen základními právy a svobodami, plynoucími z ústavních zákonů a mezinárodních smluv podle článku 10 Ústavy ČR, stejně jako na ně navazujícími zákony. Podle článku 26 odst. 1 Listiny má každý právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, přičemž podle odst. 2 citovaného článku může podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností stanovit pouze zákon. Tím, že napadená vyhláška v článku III odst. 1 písm. c) reguluje rozsah podnikatelských aktivit, ocitá se v rozporu i s článkem 2 odst. 4 Ústavy ČR, jakož i s článkem 4 odst. 1 Listiny.
Pokud jde o článek VII, týkající se úpravy podmínek prodeje, nelze ze zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, tedy ani z ustanovení §14 a §17 tohoto zákona, dovoditi nic, co by nasvědčovalo oprávnění obce určovat v tomto směru povinnosti fyzickým či právnickým osobám. Toto oprávnění nelze dovodit ani z ustanovení zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů, stejně jako ze žádného jiného zákona. Tvrzení města Žatce, že tomuto článku přisuzuje jen informační a deklaratorní povahu, lze stěží akceptovat, neboť tento argument jde zcela stranou účelu a funkce vydávání obecně závazných vyhlášek směrovaných právě jen do oblasti samostatné působnosti, v níž obec "spravuje své záležitosti samostatně" [§13 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení)], nikoli tedy pouze volně reprodukujících zákony týkající se úkolů státní správy. To, že napadená vyhláška ve skutečnosti nesleduje pouhé informační a deklaratorní cíle, vyplývá pak zjevně z jejího článku X, upravujícího kontrolu dodržování vyhlášky o regulaci trhového prodeje ve městě Žatci. Normativní charakter napadené vyhlášky je zejména v tomto článku zcela evidentní, ačkoli i zde je provádění kontroly věcí orgánů státní správy podle již citovaných zákonů, tedy zejména živnostenského úřadu, orgánů České obchodní inspekce, hygienické služby apod. Také v tomto bodě je tedy napadená vyhláška v rozporu s článkem 104 odst. 1 Ústavy ČR, stejně jako s článkem 2 odst. 4 Ústavy ČR a s článkem 4 odst. 1 Listiny.
Ústavní soud proto ze všech uvedených důvodů článek III odst. 1 písm. c), článek VII a článek X napadené vyhlášky města Žatce podle ustanovení §70 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušil, zatímco ve zbývající části vzhledem k tomu, že navrhovatel sám považuje za odporující zákonu pouze Ústavním soudem zrušené články, návrh podle ustanovení §43 odst. 1 písm. c) citovaného zákona jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 30. září 1997