Rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 30.09.1997, sp. zn. Pl. ÚS 23/97 [ nález / PROCHÁZKA / výz-2 ], paralelní citace: N 117/9 SbNU 89 [ 299/1997 Sb. ] dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.23.97

sp. zn. Pl. ÚS 23/97 Nález Plénum Ústavního soudu rozhodlo dne 30.9. 1997 o návrhu Krajského soudu v Hradci Králové, zastoupeného předsedou senátu 30 Ca JUDr. K. K., o zrušení ustanovení §9 odst. 4 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, takto: Ustanovení §9 odst. 4 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, se z r u š u j e dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové, zastoupený předsedou senátu 30 Ca JUDr. K. K., podle ustanovení čl. 95 odst. 2 Ústavy a §64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., podal návrh na zrušení ust. §9 odst. 4 zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Navrhující krajský soud dospěl k závěru, že uvedené ustanovení zákona ČNR č. 37/1989 Sb. je v rozporu s čl. 8 odst.6 Listiny základních práv a svobod, a proto podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesením ze dne 16. května 1997, č.j. 30 Ca 67/97-8 přerušil řízení ve věci přezkumu rozhodnutí orgánu veřejné správy. V návrhu krajský soud vychází z toho, že Okresní úřad v Trutnově rozhodnutím ze dne 3. března 1997, sp. zn. Zdrav. Spr. 5/97-ST uložil MUDr. P. Z. povinnost podrobit se ústavní protialkoholní léčbě v Psychiatrické léčebně H. B. - pobočka Ž., přičemž doba léčení byla ponechána na zvážení přednostky oddělení Psychiatrické léčebny Ž. Proti tomuto rozhodnutí byl MUDr. Z. podán včas opravný prostředek, kterým se domáhala přezkoumání rozhodnutí. Před nařízením jednání ve věci zjistil navrhující Krajský soud v Hradci Králové, že o povinnosti podrobit se ústavnímu léčení rozhoduje okresní národní výbor, nyní okresní úřad. Uvádí dále, že článek 8 odst.6 Listiny základních práv a svobod stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do sedmi dnů. K návrhu Krajského soudu v Hradci Králové byl přiložen spis sp.zn. 30 Ca 67/97. Na výzvu Ústavního soudu zaslala k věci své vyjádření Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky. Dovozuje, že Krajský soud v Hradci Králové opírá svůj závěr o skutečnost, že zatímco čl. 8 odst.6 Listiny základních práv a svobod rozhodování o umístění osoby do ústavní péče svěřuje soudům, ustanovení §9 odst. 4 zákon ČNR č. 37/1989 Sb. jednoznačně stanoví, že o povinnosti podrobit se ústavní péči v případech závislosti na alkoholu rozhoduje okresní národní výbor, nyní okresní úřad. Závislost na alkoholu se léčí na odděleních psychiatrických léčeben buď ambulantně nebo formou ústavní péče. Ústavní péči osoby závislé na alkoholu podstupují dobrovolně ( samy se přihlásí) nebo povinně na základě rozhodnutí okresního úřadu. Na povinné protialkoholní léčení tyto osoby nastupují bez dalšího ve stanoveném termínu nebo se této povinné léčbě vyhýbají. Pokud je osoba závislá na alkoholu vyhýbající se léčbě - i proti své vůli - předána do zdravotnického zařízení poskytujícího ústavní péči, má toto zdravotnické zařízení povinnost oznámit do 24 hodin místně příslušnému soudu převzetí takové osoby. Soud pak do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k převzetí této osoby do zdravotnického zařízení bez jejího souhlasu, usnesením rozhodne, zda k převzetí zdravotnickým zařízením došlo ze zákonných důvodů. Listina základních práv a svobod v čl. 8 odst. 6 upravuje, že toliko zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotní péči bez svého souhlasu. Jedním z těchto případů je nařízení o povinné ústavní protialkoholní léčbě, o níž rozhodl okresní úřad podle §9 odst. 4 zák. ČNR č. 37/1989 Sb. Zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, je zajištěno, že přijetí do ústavní péče nesmí být zdravotnickým zařízením odepřeno v případě povinného léčení. Stejně tak není možné z povinného léčení pacienta předčasně propustit na revers. Zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v platném znění, a rovněž zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,v platném znění, je zdravotnickým zařízením, která převezmou osobu bez jejího písemného souhlasu do ústavní péče, uložena povinnost - v souladu s požadavkem Listiny základních práv a svobod - oznámit takové převzetí soudu, který o umístění takové osoby ve zdravotnickém zařízení následně rozhodne. Z tohoto důvodu Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky se domnívá, že postup umísťování osob do povinného ústavního léčení podle §9 odst. 4 zák. ČNR č. 37/1989 Sb. není v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Zákon ČNR č. 37/1989 Sb. byl schválen potřebnou většinou poslanců zákonodárného sboru dne 28. března 1989, byl podepsán příslušnými ústavními činiteli České socialistické republiky a byl řádně vyhlášen. Potud vyjádření Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Článek 8 Listiny základních práv a svobod zaručující osobní svobodu v odst.6 závazně určuje, že pouze zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Tedy jedině soudu přísluší konečné rozhodnutí o tomto umístění, a to na základě povinné oznamovací povinnosti příslušného zdravotnického zařízení. Výjimku tvoří převzetí a držení osoby ve zdravotnickém zařízení, které nařídil soud v jiném řízení ( např. podle §72 tr. zák.). Čl. 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod vytváří tak základ k detenčnímu řízení. Na jeho základě byl pak novelizován zákon o péči o zdraví lidu č. 20/1966 Sb., a to novelou č. 548/1991 Sb. ze dne 5. prosince 1991, která ve své hmotně právní úpravě §23 odst.4 a zvláště §24 obsahuje pod čarou již odkaz na čl. 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, v té době uvozené ústavním zákonem č. 23/1991 Sb. Paragraf 23 odst.4 již taxativně vypočítává důvody, kdy lze nemocného bez jeho souhlasu převzít do ústavní péče. Jedná se o tyto případy : a)jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení, b)jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, c)není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví. V §24 je potom stanovena oznamovací povinnost příslušného zdravotnického zařízení, aby do 24 hodin oznámila soudu, v jehož obvodu má sídlo, převzetí nemocného bez jeho souhlasu do ústavní péče. Došlo rovněž k novelizaci občanského soudního řádu, a to zák. č. 519/1991 Sb. ze dne 5. listopadu 1991, kdy byla do zákona vložena nová ustanovení nadepsaná "Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče" a obsažená v §§191a - 191g o. s. ř. Soudní řízení o detenci podle těchto ustanovení se rozpadá do dvou částí : 1) řízení o přípustnosti převzetí do ústavu, kde se zkoumají zákonné důvody takového převzetí. Soud rozhoduje usnesením do 7 dnů. Oprávněné osoby mají možnost odvolání, které je však bez odkladného účinku. 2) vyslovil-li soud, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody, pokračuje v řízení o vyslovení přípustnosti jejího dalšího držení a o délce tohoto držení. Zde již rozhoduje rozsudkem ve lhůtě do 3 měsíců. Ústavní soud byl tedy nucen zkoumat, zda ustanovení §9 odst. 4 zák. ČNR č. 37/1989 Sb. je v rozporu s citovaným čl. 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod. Paragraf 9 odst. 4 zák. ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, zní : o povinnosti podrobit se ústavní péči, o jejím ukončení, popřípadě o následné ambulantní péči , rozhoduje okresní národní výbor, rozhodnutí o povinnosti podrobit se ústavní péči přezkoumá soud na návrh osoby, již se rozhodnutí týká, jejího opatrovníka nebo osoby jí blízké. Je třeba uvést, že zákon byl vydán ještě ve starém režimu, novelizacemi však jeho znění v inkriminované části změněno nebylo. Citované ustanovení rozhodovací povinnost tedy svěřuje správnímu orgánu - okresnímu národnímu výboru, nyní [ podle §5 odst. 1 písm. b) zák. ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalších opatřeních s tím souvisejících ] okresnímu úřadu. V této souvislosti je třeba se zmínit o znění §13 odst.2 písm.b) prováděcí vyhlášky č. 187/1989 Sb., která přímo navazuje na ustanovení §9 odst.4 zák. ČNR č. 37/1989 Sb. Uvádí se v něm, že zdravotnická zařízení poskytují ústavní péči závislým osobám na základě rozhodnutí okresního národního výboru ( nyní okresního úřadu). Na napadené ustanovení §9 odst. 4 navazuje rovněž znění §9 odst.7 a §9 odst.5 cit. zákona , který pracuje dále s údaji o vyhýbání se ústavní péči případně ukončení ústavní péče. Celé řízení je tedy duplicitně podřízeno jednak správnímu řádu, jednak občanskému soudnímu řádu. Zákon č. 71/1967 Sb. řeší i odvolací řízení a zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odkazuje na přezkumné řízení soudu. ( §247 odst. 2 o. s. ř. ) Přezkumné řízení je potom postaveno na dispozitivním a nikoli kogentním ustanovení účastníků řízení. Kromě duplicity řízení dochází v současné zákonné úpravě i k přesunu pravomoci rozhodování soudu. Správní orgán odkazuje na §247 odst. 2 o. s. ř., tj. na hlavu druhou části páté Rozhodování o žalobách proti rozhodnutím správních orgánů. Rozhodnutí o tom, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů, svěřuje však Listina základních práv a svobod a zákon podle §191a a násl. o. s. ř. soudům. Pro tento účel byl novelizován občanský soudní řád vložením zvláštní kapitoly "Řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče". Článek 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, který navazuje na článek 5 odst.1 písm. e) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, hovoří o opatřeních, o kterých rozhoduje soud, nikoli o rozhodnutích jiných orgánů. Do novelizovaného občanského soudního řádu byla vlastně převzata úprava detenčního řízení ( skoro v doslovném textu s výjimkou některých lhůt) občanského soudního řádu - zákona č. 142/1950 Sb. Tato úprava byla opuštěna v souvislosti s přijetím zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Z historického hlediska má u nás detenční řízení tradici sahající do minulého století. Novelizovanou hmotněprávní úpravou zák. č. 20/1966 Sb., o které bylo pojednáno výše, byla potom splněna prvá podmínka čl. 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, že pouze zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Je proto třeba zajistit i druhou podmínku cit. článku 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, že o umístění osoby bez jejího souhlasu do ústavu zdravotní péče rozhoduje soud. Ustanovení §9 odst.4 zák. ČNR č. 37/1989 Sb. je v rozporu s citovaným článkem 8 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a je protiústavní. Proto Ústavní soud rozhodl o jeho zrušení. Tento nález nevylučuje stanovení postupů k realizaci opatření podle §23 odst.4 zák.č. 20/1966 Sb., v platném znění. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat. V Brně dne 30.9. 1997