ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.34.96
sp. zn. Pl. ÚS 34/96
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatele K.D., zastoupeného advokátem JUDr. PhDr. J.P., o návrhu na zrušení ustanovení §7 odst. 2 a §55 odst. 2 písm. c) zák. č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích, za účasti Parlamentu České republiky, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se svým návrhem ze dne 2. 5. 1996 domáhal zrušení §7 odst. 2a §55 odst. 2 zák. č. 152/1994 Sb., s tím, že by zákon měl odlišit situaci ve velkých městech, kde je jako v hl.m., za obec považováno město a nikoliv městské části, přičemž zákon o obcích nezakládá podřízenost různých městských částí jiným. Následně dovodil rozpor s čl. 99 a násl. Ústavy a čl. 17, 20, 21 a 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Přípisem ze dne 11. 11. 1996, doručeným oproti podpisu dne 14. 11. 1996, byl právní zástupce navrhovatele vyzván k upřesnění návrhu do 15 dnů uvedením nejen konkrétních článků Ústavy a Listiny, s nimiž je to které napadené ustanovení zákona v rozporu, ale též k uvedení, v čem spatřuje protiústavnost napadených ustanovení zák. č. 152/1994 Sb. Navrhovatel pak doplnil svůj návrh podáním ze dne 27. 11. 1996, v němž dovodil, pokud jde o §7 odst. 2 uvedeného zákona, rozpor s čl. 6, 17 odst. 1, 2, č1. 99, čl. 100 odst. 1 Ústavy a s čl. 1, čl. 20 odst. 1 a 3, č1. 21 odst. 1 a 4 Listiny. Ohledně §55 odst. 2 písm. c) uvedeného zákona dovodil rozpor s čl. 6, čl. 102 odst. 2 Ústavy a s čl. 1, čl. 20 odst. 1 a 3, čl. 21 odst. 1 a 4 Listiny, tyto své závěry však nijak neodůvodnil. V závěru navrhl, aby eventuálně bylo nálezem rozhodnuto tak, že se ustanovení §7 odst. 2 zák. č. 152/1994 Sb., mění tak, že se mezi slova do úřadu a slova městského obvodu vkládá slovo téhož.
Poslanecká sněmovna Parlamentu ve svém vyjádření k protiústavnosti napadených ustanovení zák. č. 152/1994 Sb., uvedla, že je otázkou, zda v úvahu přicházející čl. 21 odst. 4 Listiny je ustanovením o základním právu nebo svobodě, vzhledem k tomu, že není součástí hlavy druhé oddílu prvního Listiny. Dále uvedla, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen s tím, že je na Ústavním soudu, aby posoudil ústavnost napadeného zákona.
Ústavní soud po uplynutí lhůty k odstranění vad návrhu znovu přezkoumal návrh navrhovatele na zrušení zákona včetně jeho doplnění a dospěl k závěru, že jde nejen o návrh, jehož vady nebyly odstraněny, a to proto, že zůstal v podstatě neodůvodněn, ale také, že jde současně i o návrh zjevně neopodstatněný, neboť přes výzvu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 1996 zůstala jediným důvodem návrhu na zrušení zákona ta část původního návrhu navrhovatele, v níž dovozuje, že by zákon měl odlišovat situaci ve velkých městech, tedy úvaha de lege ferenda. Takové pojetí
návrhu na zrušení zákona, navíc završené výslovným návrhem na jeho eventuální změnu, staví Ústavní soud do role, která mu však s odvoláním na ústavní princip dělby moci, jakožto podstatnou náležitost právního státu, zjevně nepřísluší, totiž do role aktivního zákonodárce. Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout, a to dle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) a c) a částečně dle písm. d) zák. č. 182/1993 Sb., pokud jde o §7 odst. 1 zák. č. 152/1994 Sb., který nebyl aplikován v usnesení MZ, tak jak předpokládá §74 zák. č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. JUDr. Iva Brožová
V Brně dne 1. 4. 1997 soudce zpravodaj