ECLI:CZ:US:1997:Pl.US.9.97
sp. zn. Pl. ÚS 9/97
Nález
Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu přednosty Okresního úřadu Kladno na zrušení obecně závazné vyhlášky města Kladna č. 17, o zajištění veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě, ze dne 17. 2. 1993, takto:
Obecně závazná vyhláška města Kladna č. 17, o zajištění
veřejného pořádku a bezpečnosti ve městě, ze dne 17. 2. 1993 se
z r u š u j e dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.
Odůvodnění:
Dne 16. 4. 1997 obdržel Ústavní soud podání přednosty
Okresního úřadu Kladno, směřující ke zrušení obecně závazné
vyhlášky, kterou Městské zastupitelstvo Kladna schválilo dne 17.
2. 1993 a která nese název "Zajištění veřejného pořádku
a bezpečnosti ve městě". S ohledem na nedostatky podání byl
přednosta vyzván soudcem zpravodajem k doplnění svého návrhu, což
učinil podáním, které bylo doručeno Ústavnímu soudu 18. 5. 1997.
Z návrhu vyplývá, že proti přijaté obecně závazné vyhlášce
použil Okresní úřad Kladno svá oprávnění již dne 22. 3. 1993, kdy
její výkon pozastavil a ke zjednání nápravy stanovil lhůtu do 18.
4. 1993. Vzhledem k tomu, že zasedání městského zastupitelstva,
které se konalo dne 19. 4. 1993, odmítlo vyhlášku zrušit,
předložil přednosta věc podle ustanovení §62 odst. 1 zákona ČNR
č. 367/1990 Sb. k rozhodnutí Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Věc mu však bylo vrácena s poučením, že podle Ústavy ČR rozhoduje
o takovém návrhu Ústavní soud ČR. Přednosta sice uvádí, že v té
době tento soud nebyl ještě zřízen, nijak však nevysvětluje, proč
další kroky byly podniknuty až v závěru roku 1996. Dopisem ze dne
2. 12. 1996 se totiž na okresní úřad obrátil starosta města Kladna
se žádostí o prošetření této věci. Jak je zřejmé z dokumentace
přiložené k návrhu, reagoval přednosta okresního úřadu na tento
dopis tím, že sdělil novému zastupitelstvu, že na důvodech
pozastavení trvá a že výkon vyhlášky pozastavuje znovu dnem 16.
12. 1996 a žádá o zjednání nápravy do 31. 1. 1997. Dopisem ze dne
21. 3. 1997 sdělil starosta města Kladna, že nevidí žádný důvod,
aby orgány města činily nějaká opatření.
Navrhovatel především vytýká vyhlášce jako celku, že porušuje
Listinu základních práv a svobod (dále jen "Listina"), když
vyčleňuje z obyvatelstva skupinu, kterou označuje jako "sociálně
nepřizpůsobivé obyvatele", a této skupině omezuje svobodu pohybu
a pobytu, stanovuje nad rámec občanského zákoníku podmínky
k přijetí osob do bytu nájemcem a v rozporu se zákonem ČNR č.
200/1990 Sb., o přestupcích, vytváří nové skutkové podstaty
přestupků a sankce, které nejsou s tímto zákonem v souladu. Dále
pak návrh uvádí argumenty v členění podle jednotlivých článků
napadené vyhlášky, přičemž je zřejmé, že se opírá o stanovisko,
které dne 15. 3. 1993 zaujala k vyhlášce bývalá Generální
prokuratura ČR, jakož i o stanovisko Ministerstva vnitra ČR ze
17. 3. 1993.
Pokud jde o článek II., je kromě výše uvedené zásadní námitky
uváděno, že v rozporu s občanským zákoníkem je stanoven další
důvod pro výpověď z nájmu bytu a že je pomíjena skutečnost, že
postih protiprávního obsazení domu nebo bytu je dostatečně pokryt
existujícími právními předpisy. Vyhláška tedy obchází zejména
příslušná ustanovení správního řádu a občanského soudního řádu.
K čl. III. je namítáno, že město Kladno nezákonně zasahuje do
vztahů mezi vlastníky nemovitostí a nájemci, když stanoví lhůtu
k přestěhování neodpovídající zákonu a stanoví další povinnosti
rozporné s občanským zákoníkem, resp. tento zákoník znovu a navíc
nepřesně opisuje. V čl. IV. je uložena sankce, která odporuje
ustanovení §50 zákona o obcích, neboť takovou pokutu nelze
aplikovat na majitele domů či nájemce bytů. V čl. V. jsou
ustanovení rozporná se zákonem ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní
a poplatků, jakož i se zákonem č. 71/1967 Sb., když jsou zaváděny
prostředky exekuce, které zákon nezná. V čl. VI. pak si obec
osvojuje právo rozhodovat o krácení nebo zrušení sociálních dávek,
což je v rozporu se zákonem. Také čl. VII. až IX. napadené
vyhlášky je vytýkán rozpor s ustanoveními občanského
zákoníku.Pokud jde o formální náležitosti vyhlášky, konstatuje
návrh, že sice byla přijata a zveřejněna zákonným způsobem, že
však v rozporu se skutečností, že platnosti nabyla prvním dnem
vyvěšení na úřední desce, tj. 18. 2. 1993 a účinnosti tedy nabyla
patnáctým dnem po dni vyvěšení, tedy dne 5. 3. 1993, uvádí ve svém
textu, že nabývá platnosti dnem 4. 3. 1993, datum účinnosti však
uvedeno není.
Na základě výše uvedených skutečností je navrhovatel názoru,
že vyhláška města Kladna v článcích II. odst. 1, 2, 3, III. odst.
1, 2, 3, IV. odst. 4, V., VI. odst. 1, 2 a v čl. VII., VIII. a IX.
je v rozporu se zákony, a proto navrhuje její zrušení.
Město Kladno jako účastník řízení ve vyjádření ze dne 5. 6.
1997 pouze zopakovalo skutečnost, že neschválilo návrh na zrušení
napadené vyhlášky a v příloze připojilo zápis ze zasedání
městského zastupitelstva ze dne 19. 4. 1993. Ve vyjádření se dále
uvádí, že nápravu měl zajistit okresní úřad podáním k Ústavnímu
soudu již před třemi lety, a proto město nepřijalo opakovaný
požadavek na zrušení vyhlášky, jejíž posouzení ponechává zcela na
úvaze Ústavního soudu.
Účastníci řízení vyslovili souhlas s tím, aby Ústavní soud
rozhodl v této věci bez ústního jednání (§44 odst. 2 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu).
Po posouzení obsahu předmětné vyhlášky dospěl Ústavní soud
k závěru, že prakticky každý článek vyhlášky je v rozporu
s nějakým ustanovením zákona či dokonce Ústavy ČR, resp. Listiny,
přičemž lze v zásadě souhlasit s argumentací navrhovatele pokud
jde o konkrétní články napadené vyhlášky.
Podle čl. 104 odst. 3 Ústavy ČR mohou zastupitelstva v mezích
své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Podle §16 odst.
1 zákona ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích, mohou být vyhlášky
vydávány k plnění úkolů samosprávy. K vydání takové vyhlášky sice
obec nepotřebuje výslovné zmocnění v zákoně, avšak podle §16
odst. 2 musí tato vyhláška být v souladu se zákony a obecně
závaznými právními předpisy vydanými ústředními orgány státní
správy k jejich provedení. Z toho vyplývá, že to, co je upraveno
zákonem nebo jiným obecně závazným předpisem, nemohou obce
upravovat odchylně. Rovněž tak nemohou stanovit nové skutkové
podstaty přestupků ani sankce za jejich spáchání.
Vyhláška tím, že v čl. II. určuje účel vyhlášky a tím
i předvídá její aplikaci jen na určitou skupinu osob, kterou zcela
nekonkrétně označuje jako "sociálně nepřizpůsobivé obyvatele", je
svou podstatou diskriminační a tedy rozporná s čl. 1 Ústavy, jakož
i s čl. 1 a s čl. 3 odst. 1 Listiny.Dále je tento článek vyhlášky
v rozporu s ustanovením čl. 14 odst. 1 a 3 Listiny a se zákonem č.
135/1982 Sb., o hlášení a evidenci pobytu občanů, jakož i s vyhl.
č. 146/1982 Sb. Protiprávní obsazení domu, jeho části nebo bytu je
zásahem do práv, kde dostatečnou ochranu dává ustanovení §5
obč.zák. Ustanovení čl. III. pak je v rozporu s §711 a 712
obč.zák. a ustanovení odst. 3 tohoto článku v rozporu s §5
obč.zák.
K čl. IV. napadené vyhlášky nutno uvést, že nájem a podnájem
je upraven zákonem č. 116/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Výpověď pak upravuje §9 odst. 2 tohoto zákona. Nebytové prostory
ve smyslu tohoto zákona mohou být pronajaty jen k účelům, ke
kterým jsou stavebně určeny, a ke změně způsobu jejich užívání
nestačí souhlas majitele domu. Povinnosti nájemce při užívání
společných prostor a zařízení domu stanoví §689 obč. zák. Postih
za hrubé porušení povinností při nájmu bytu představuje možnost
výpovědi podle §711 odst. 1 písm. c) a d) obč. zák. Sankce
stanovená v odst. 4 cit. článku může být uložena pouze právnické
osobě nebo podnikateli. Sankce za přestupek může být uložena
a vymáhána jen způsoby, které stanoví zákon č. 71/1967 Sb.
(správní řád). Článek V. vyhlášky však zavádí způsoby další,
přičemž je-li míněno ust. písm. e) jako možnost přikázat veřejně
prospěšné práce, pak je v rozporu též s čl. 9 Listiny. Také čl.
VI. je v rozporu se zákonem ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve
znění pozdějších předpisů, když ukládá sankce, které tento zákon
nezná a je též v rozporu se zákonem ČNR č. 114/1988 Sb.,
o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, ve znění
pozdějších předpisů. Konečně pak pravidla chování uvedená
v článcích VI. až IX. nemohou být rovněž obsahem obecně závazné
vyhlášky obce, neboť obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit
jen kritéria pro určení pořadí žádostí o bytovou náhradu (§3
odst. 2 zákona ČNR č. 102/1992 Sb., kterým se upravují některé
otázky související s vydáním zákona č. 509/1991 Sb.).
Ze všech výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud tak, jak
je ve výroku uvedeno.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 8. července 1997